Čas trochu pokročil a stáčet do protitlaku vzduchu jistě lze, ale  víme, že stabilita piva silně utrpí oxydačními procesy. Proto jsem se pokusil zhotovit „něco“ na stáčení do domácích podmínek, ale s profi výsledkem. Pro inspiraci jsem prohlédl několik webů,  hlavně na německých stránkách. Ale i americké weby něco nabídly, přístup k problému byl více tvůrčí, ale méně profesionální. Základem celého zařízení je plnící hlava. Já ji zatím jako prototyp nechal udělat z hliníkové slitiny.

Hlava plní několik funkcí :

• umožňuje naplnit CO2 do pivní láhve (ev.soudku 5l) pod tlakem – menším otvorem
• přivádí pivo z ležáckého sudu do lahve – větším otvorem  se vsunutou  hadičkou
• pomocí odvzdušňovacího šroubu snižuje přetlak v lahvi a odvádí z lahve CO2

Hlavu doplňují 2x mosazná vsuvka 1/4´´, 2x kulový ventil  1/4´´a 2x pivní spojka JG 1/4´´/9,5mm.

Vše je sešroubováno a utěsněno instalatérskou teflonovou  páskou.

Dosedací část k lahvi je těsněna O kroužkem a plochým těsněním. Těsním nadvakrát z důvodu větší pružnosti při dosedání na skleněné hrdlo lahve. Propojení na redukční ventil  lahve s CO2 i pivní vedení na naražeč ze sudu je provedeno PE hadicemi o průměru 9,5mm. Pro rozbočení CO2, používám JG T kus. Jako stojan je použit U plech s navařenou plochou tyčí pro truhlářskou svěrku.

Při plnění je optimální mít teplotu piva blížící se nule, chladné lahve a tlak v sudu nepatrně vyšší než tlak při ležení (neunikají  do plnící trubky bublinky co2 a nezpůsobují ani mírné pěnění).

Postup při plnění:

1.  Uzavřeme oba kulové kohouty na plnící hlavě
2. Propojíme pivní cestu i cesty CO2
3. Nastavíme správný plnící tlak ( např. ležení je 0,9 bar, nastavíme tlak na regulátoru na 1bar)
4. Vložíme pod hlavu láhev a mírně svěrkou dotáhneme
5. Otevřeme kulový ventil s co2 a počkáme až se lahev naplní – poznáme to sluchem –  a ventil uzavřeme
6. Otevřeme ventil  pivní cesty
7. Otáčením odvzdušnovacíh šroubu umožníme unikat s mírným poklesem tlaku CO2, a tím postupně nechat natékat pivo bez pěny
8. Po naplnění lahve odvzdušňovací ventil uzavřeme
9. Uzavřeme ventil pivní cesty
10. Povolíme svěrku, vyjmeme láhev a co nejdříve láhev uzavřeme korunkou nebo keramickým uzávěrem, aby nedošlo k uvolňování CO2 a tím pěnění piva
11. Postup opakujeme

Po rozebrání mlecí hlavy a jejím přenastavení tak, aby bylo vhodné pro šrotování sladu, jsem udělal výkonnostní test. Výsledek: 1,2 kg/min.  To mě překvapil podruhé. 

Po doplnění o nerezovou násypku na cca 3kg sladu a trubky odvádějící šrot do vědra byly úpravy dokončeny. 

Článek se mi líbí!

> Už se mi nelíbí..

1.) Odsávání

Při chmelovaru jsem musel odvést páru, neboť hlavně v zimě nebylo možno větrat chladným vzduchem, aniž bych nebyl jako v londýnské mlze. Krok číslo jedna bylo zamontování MEZ axiálního ventilátoru do komína, ale nebylo to ono. Tak jsem si nechal udělat plechový klobouk nad varnou nádobu, do které byl přemístěn ventilátor. Nyní je povětří v místnosti, jako by se ani nevařilo…..

2.) Prkénko pro vyslazování

Prkénko do scezovací nádoby, jednoduchý, ale účinný pomocník při dolévání vyslazovací vody, aby nedošlo ke zvíření a utahování vrstvy usazeného mláta.

3. Násypka

Při nasýpání šrotu do varné nádoby při již běžícím míchadle do úzkého otvoru,  jsem vždy někde usypal. S touto plastovou násypkou již néééé.

4.) Měrný válec pro hustoměr

Při objednávání hustoměru měrný válec neměli, tak muselo dojít na jeho výrobu. Jako základ posloužila Cu zátka o průměru 35mm, odřezky Cu potrubí a novodurová trubka o délce 300mm a průměru 35mm. Při této délce naplněný válec vodou,  hustoměr právě ukáže SG =1.000. Protože měříme vždy hustotu vyšší než 1.000, tak tato délka postačuje. V nejbližší době tento válec budu upgradovat  měděnou trubkou o průměru 35mm, neboť nyní při chlazení vzorku na 20°C  novodur příliš izoluje a příliš prodlužuje chladící čas.

5.)  Topné těleso

Pro  ohřátí vody na vyslazování jsem si udělal skoro ponorné těleso z topné vložky do el. bojleru s příkonem 2kW a kusu nerezového čtvercového profilu.

Článek se mi líbí!

> Už se mi nelíbí..

Dne 21.6.2010 oslavil své 30. narozeniny pivomilec a člen komise TOURdeBIER.cz Karel Frýd řečený Bruggi. Na jeho počest byl uvařen speciál patnáctka, do patnáctilitrového soudku se zeleným pruhem. 15+15=30! Bujará oslava probíhala již od pátku do neděle, přičemž bohatý kulturní program zahrnoval stodola open koncert skupiny MORGUS DOWN, promítání klasických filmů pod širým nebem nebe open na kotoučové promítačce, grilování na „vláčku“, sosání věhlasného slavětického Mochítka a konečně též degustace Ležáka Francka v podání speciálu se jménem Ležák Bruggi 1980.

Sluníčko pálilo a Ležák Bruggi za všeobecného hlasitého mlaskání nandaval již po dvou kouscích. Spokojené mručení osazenstva a pochvalné ódy pěli všichni do jednoho. Brůdži osobně by se pro příště přimlouval o slabší (letní) voltáž, aby jich mohl bez úhony vypít víc! Každopádně jedno velké DÍKY! sládkovi Franckovi.

Jako bonus bylo Bruggimu předáno symbolicky jedno lahvové pivo s etiketou + 5 etiket náhradních. Jedná se o unikáty, které byly vyrobeny pouze právě v šesti kusech a nebudou nikde jinde k dostání.

Zapsal: kluk od kasáren

Připravil jsem si cca 400ml 10°P sterilní sladiny, kterou jsem rozdělil na čtyři stejné díly do sterilních jogurtovek.

Poté následovala nejzajímavější operace a tou byla degustace kombinovaná s konzumací. Hoegaarden výborný, španělé zajímaví, nejméně pitelný byl pro mne pšeničný Paulaner, připadl mi jako europšenice, ani vůně ani chuť, jen pěkně zakalený… Vždy před otevřením jsem okolo uzávěru provedl desinfekci alkoholem (Pražským vodkovým).

Po opatrném nalití piva jsem asi 1cm zbytek s kvasinkami  přelil do připravené mladiny, víčko lehce přitáhl, protřepal aby se zvýšil obsah kyslíku, nechal v kuchyni při cca 22°C a čekal. Po 48hodinách jsem se u tří vzorků dočkal.

Jak vidno, Paulaner žádné živé kvasinky neobsahoval. Ostatní tři vzorky se namnožily velice pěkně. Pro další pokusy jsem kvasinky těchto úspěšných vzorků přenesl prozatím na Petriho agarové médium.

Text o kvasinkách – starý, ale myslím pořád poučný:   KVASINKY ottův slovník

 Předchozí, provizorně smontované výčepní náčiní vhodné pro zimní období, bylo dobrým základem pro stavbu domácího čepu. Stačilo jen dokoupit na mém oblíbeném Aukru velice zachovalou monoklimatickou chladničku optimálních rozměrů. Pro chlazení KEG sudů o velikosti až 30l, je nutné vybírat chladničku o venkovních půdorysných rozměrech alespoň 50x50cm a výšce 87cm. Mnou zakoupená chladnička od výrobce Gorenje má venkovní rozměry š-50cm, h-55cm, v-87cm.

Vlastní přestavba je velice jednoduchá. Do horní sololitové desky a obalu chladničky včetně izolace je nutno provrtat otvor  pro upevnění vlastní pípy, v mém případě průměru 35mm. Pro správné dotažení maticí je nutno mezi horní desku a kovový plášť vložit distanční vložku. Poté již nasadíme a dotáhneme pípu. Ve spodní části ještě provrtáme otvor o průměru 10mm pro vedení CO2 z vnějšku. Funkčnost jsem prozatím zkoušel s kyvetovou bombičkou a regulátorem uvnitř.

Po vyčištění  jsem chladničku zapojil do sítě, vložil testovací soudek, byla to domácí pšenice o 11,5°P, propojil pivní vedení, připojil CO2 a po vyrovnání teploty na cca 7°C, natočil první pohár.

 Chutnal lahodně… To bylo v sobotu. V neděli od rána jsem si musel chodit dotáčet, alespoň do dvoudecek, abych se pokochal, jak to pěkně funguje a výtečně chutná.

Napadlo mne, že by to mohl být při použití KEGového víka opět kýblový soudek. Po náhodném nalezení domácí firmy, kde mi víka osoustružili na potřebný průměr a dokonce se nabídli, že to dovedou svařit, mi víko s vědrem svařili. Já to lehce očistil, vyleštil a  provedl úspěšně tlakovou zkoušku.  A už se těším, až to při příštím vaření naplním…..

Další obrázky a informace jsou na  http://forum.gunshop.cz/kyvety-co2-150g-abner-t6691.html

Článek se mi líbí!

> Už se mi nelíbí..