Dráchov – U malýho Sama

Cesta tam – procházka růžovou zahradou

Vzpomínky po letech. Sraz všech účastníků skupin A i B se konal v Záhoří, neboť docházelo k tvoření hodnot na mém záhumenku v Záhoří. Konkrétně práce se štětkou – malíř pokojů (neplést s nejznámějším rakouským rodákem Adolfem). Takže když přijel zbytek osazenstva (skupinka A) a viděl mě v špinavém pracovním oděvu, tak jsem byl „urychlen (skupinkou B mínus Brůži)“ k brzkému odjezdu. Cesta začala svižně a než jsme se nadáli, byla první zastávka na malé pouti v obci Komárov, kde jsme provětrali a oživili vzpomínky na dětství, na Autodrom. Po dostatečném vyřádění na místní pouťové atrakci došlo na rozhodnutí pokračovat v cestě. Chuť na pivo byla nezměrná a peloton směle pokračoval k cíli. Projetí až do cíle si v chmelovém snu již dobře nepomatuju – něco mi jen říká čapíčapíča, holt koukněte na fotky, že nekecám a nepíšu tu jen oplzlý prasárny. Při příletu do vesničky Dráchov Klimič provedl průzkum a zdokumentoval taktéž otvíračku druhé putyky a to Pensionu Ve mlejně.

Hospůdka – Idylka

Po příjezdu do hospůdky U malýho Sama začala nutná fotodokumentace. Lidová slovesnost, tvořivost a rozmanitost češtiny zde nezná mezí. Tak tedy na ceduli s šipkou směru na pivní výčep není prosté VÝČEP nebo K VÝČEPU, ale krásné QVÍČEPU. Nebo další příklad, není zde suše napsáno VAŘÍME, ale vtipně – MALEJ SAM DOBŘE VAŘÍ. Samotný vnitřek hospůdky je útulný, v případě deště zde naleznete pěkné místo k odpočinku a relaxaci. Dost snění, celá komise měla pěkný hlad a tak každá další minuta na sebe upozorňovala hlasitějším kručením břich. Vybrat jídlo byla hračka, hospůdka připravuje celou řadu hotovek z české kuchyně. Mezi místní tekuté speciality patřila sezónní bezová limonáda, kterou hned tak někde nenajdete. Otřesný zážitek, který však musím napsat – vedle nás seděla parta místních Nazi s IQ v součtu 20. Vše bylo v pohodě, dokud se s námi nezačali „kamarádit“. Pan Džarda to rozdýchával velmi dlouho, v podstatě nebyl v klidu, dokud neodjeli. Po jejich odjezdu začala ničím nerušená dlouhá meditace s plným břichem za pomalého usrkávání piva, prostě letní idylka.

Cesta zpět – hromy a blesky v patách

Skupinka A začala uvažovat o cestě domů (ve strachu z bouřky – která varovala hlasitým burácením -zatím bez spršky) a jak řekla, tak také udělala. Od té doby o nich nic nevíme. Zato skupinka B byla pečlivější a jala se zodpovědněji prověřovat místní „krásy“ v hostinci ve mlejně. Otestovala tam trošku pivního moku, a když se vykopala s hromy blesky v patách a konečně vyjela na cestu k domovu, tak jí na kopci asi tak 100m za obcí Dráchov dohnala bouřka. No lépe řečeno bouřka nám šla naproti, takže jsme hned otočili kolo a maximální rychlostí zpět k Samovi. No musim říct, že dojezd byl za vteřinu dvanáct, protože už při parkování kol pršelo. Poté se venku strhlo peklo, bejt na tom masakru pár vteřin, tak jsme totálně mokrý. Uvnitř hospody se nám trošku smáli J, takové řekl bych Déjà vu, a myslím, není nad to užít si hospůdku hned dvakrát. Po vypršení mraku nastal čas odjezdu a šprýmů typu nashledanou za pár minut apod. Cesta byla bez problémů, šlapali jsme se Štěpánkou rychle, přeci jen furt se někde hřmělo a člověk nechce promoknout napadrť.

After párty

Po krátkých úvahách o zmoknutí na křižovatce Záhoří – Březnice centrum, skupinka B nevyměkla a pokračovala na letní slavnosti do Březnice, kde Štěpánka poklábosila s Hankou Bromů. Na zastávce nám stačilo jen jedno pivko, limča a poslech místních hudebních hitů. Ve vší slušnosti se konal návrat za pec a krásné vyspinkání na ní.

Vysvětlení místní legendy

Místní starousedlíci tvrdí, že ve vsi existuje ulička Lásky. Jak je tomu doopravdy se jala TdB vyšetřit. Bohužel jsme neměli sebou záhadologa Pavla Kozára, který disponuje různými měřícími přístroji záhadna (něco jako měřáky v Ghost Busters) a tak jsme na to museli jít postaru. No nebudu Vás napínat, prostě sme se zeptali hubou J všech okolo. Bylo to kulišácké kladení rafinovaných otázek, protože dostat se k legendě není pro béčka a místní rozhodně nechtějí přijít o svá tajemství. Výsledek byl poněkud složitý respektive nejasný a my z toho rozpačití, bylo popsáno několik papírů formátu A4, ale odpověď na otázku nikde, mlha staletí, předávání informace z otce na syna zahalila odpověď. Po příjezdu domů jsme předali naše data záhadologovi a ten s troškou štěstí (viz dále) a programem na dešifrování legend odhalil pra legendu v celé své kráse. Nyní o tom štěstí, v programu je celá řada nastavení, která musí záhadolog poměrně přesně „naladit“, a tam byl kámen úrazu – teprve když jsem záhadologovi nařídil zvýšit alkoholovou konstantu nad dvě promile začínal program dávat smysluplné výsledky. Tímto Vám dodávám, dle TdB nejvěrohodnější legendu v ryzí – čisté podobě. Tak tedy ulička lásky je úzká pěší cestička, která spojuje dva výškové body přímo a neklikatí se zdlouhavě jako silnice. Je to pěší zkratka z hospody, kde se konají lidové zábavy, dnes bychom řekli disco. Uličku dnes lemují tůjky. Cesty z oněch zábav doprovázelo například močení na porost, ale také a to už vysvětluje název uličky k projevům lásky v alkoholovém opojení – k nevázanému sexu schovanému v anonymitě noci. Polohu uličky známe přesně, avšak neprozradíme přesné souřadnice, abychom tento křehký klenot, kde vznikla řada místních lidí ve svém prvopočátku (oplodnění vajíčka spermií) nenarušili. Představte si Japonce s foťákem, místní jsou plaší a prozrazení místa páření by vedlo pravděpodobně k jejich vymření.

Amen

Sepsáno ze vzpomínek mé děravé paměti LP 2012/2013. Brůdži