Jak se již stalo tradicí, opět po roce jsme se sešli u velikonoční etapy se stejným podtextem z minulého roku – totiž že na velikonoční pondělí je třeba provětrat vejce. A věřte k vajíčkům se ještě dostaneme 🙂 Tentokrát odpadla diskuse nad mapou, jelikož Klimas už dávno věděl, kam se pojede. Šlo o Králičí ostrov u Zlivi. Poměrně dlouhá etapa na pouhé odpoledne, ale pro zkušené harcovníky žádný problém. Účast hojná – Klimas, Pavew, Kecka, Černoch, Standa, Štěpánka, Džarda a zcela nová neznámá tvář tour – avšak tajná účastnice již několika předešlých akcí – dle tajných složek údajně samotná HAHA-BIMBI, kamarádka Mirka Dušína z rychlých šípů. Možná Vám schází jedno tradiční jméno – ano je tomu tak Brudži tentokrát nejel. Dle Štěpánky prý něco špatného k obědu. Jak se ale později zjistilo, Brůdži se ztratil během dopoledne v rozsáhlých skladech svého otce pod Vltavou kdesi mezi soutokem a Kořenskem a již se nestihl připravit na začátek etapy, byl tedy jenom na úvodním srazu u mapy.
Nu vyrazili jsme a jak jinak než po nové cyklotrase kterou jsme museli také vyzkoušet. Zde bych snad ani nezmínil nic zajímavého. Krom tradičního srovnávání jestli tlustý nebo tenký gumy jsou dobrý na silnici do lesa a podobně. Podle mě – guma jako guma. První zastávka v Purkarci, kde jsme pouze zkontrolovali kvalitu Svijanského piva – výborné! A po krátké, no spíše delší pauze jsme na Černochův popud vyrazili dále. (Ten chlap je horší než já 🙂 s tím časem.) Další zastávkou na naší cestě se nabízela Hluboká (Že to má přeci jen co do činění s ženskou lze vyčíst z německého oficiálního překladu – Frauenberg. pozn. redakce), pozdravili jsme (už) vyhublýho cyklosportovce Sváťu, překonali jsme cestou i světoznámé cykloserpentýny, kde se již kde kdo vymáznul, když neodhadl velikost odstředivé síly i brzd a každý už se těšil na zasloužený odpočinek. Ale ouha – jelo se dál, že už je to za humny. Když už mi začaly docházet síly a přestával jsem stačit v čele jedoucím holkám – bodejť když si nevezou vejce – tak se před námi objevila Zliv a to bylo dobré znamení. Během pěti minut jsme byli na místě.
Překvapilo nás krásné prostředí i s cyklo parkovištěm. I když nebylo úplně vedro, jako správní sportovci jsme zvolili venkovní zahrádku. A pak už začalo objednávání, hodnocení, další objednávání a tak dál. Pivo zde měli výbornou plzničku. Z jídla jsme zkusili palačinky a masové topinky. Vše krásně nazdobené a dobré – o to větší škoda že jsme se hned při našem příjezdu dozvěděli, že došla svíčková :). Po jídle, přišly na řadu další piva a s nimi odjezd jednoho člena komise – Černocha, jehož těhotná přítelkyně se již začala strachovat. Ale spíš si myslím, že začínal chytat vlka.. Takže už se nedočkal toho, kdy jsme opět po roce ochutnali tradiční velikonoční vaječný nápoj. VARLÁK! Opět se potvrdilo, že tento nápoj nám prostě sedí. A zvášť originální návod, jak ho vypít, se kterým přišel Pavew. Takže si to samozdřejmě pak každý musel zkusit. Snad tam vzniklo spojení „v životě jsem se nenestrefil“ ?? Byli bychom tam vydrželi dlouhou dobu, bohužel čas byl neúprasný a pokud jsme nechtěli volat odtahový autobus, museli jsme dál. Dali jsme si dílčí cíl do Dřítně, že odsud už dyžtak nějak dojedem :). Cestou Standa píchnul. Tak jsme na něj museli pro jistotu počkat. A kde jinde, než u bieru. Vybrali jsme osvědčenou hospodu Na kovárně, Nejdříve jsme vyzkoušeli domácí klobásy a pivo venku. A pak když už jsme se chystali k odjezdu domů, tak jsme přeci jen nakoukli ještě na pár hodin dovnitř:). Zde jsme mohli (teda já) využít svých hokejových znalostí a pohádat se s místními štamgasty ohledně právě se hrajícího finále extraligy. Štěpánka stihla ztratit klíče. Nebo spíše je našla někde pověšené. A nakonec jsme byli svědky rozhodnutí Kecky – zda zůstat do rána a počkat na doktora před ordinací, nebo přeci jen odjet na nocleh domů :). Zvítězila druhá možnost a nakonec jsme tedy vyrazili všichni. Krom toho, že jsme už jeli potmě, tak se nic zvláštního nestalo, nebo si to po množství piv vůbec nepamatuju. Takže to je asi tak všechno – alespoň když už to bylo dost tour, tak to bylo taky dost bier :).
Zapsal velikonočním pérem sváteční pisálek Džarda. Velikonoční reporty jsou totiž – J.E.H.O.!
Sláááva! 😀 Už jsem myslela, že se toho reportu nikdy nedočkám!
Myslíš ten od Standy z Ratajů, nebo ten od Štěpánky z Mydlovar, nebo ten od Bruggiho z Dráchova?? :premyslim A nebo dokonce Údraž od Nodžiho?.. :nedivam
A sakra, o Mydlovarech nic nevím… jestli tam někdy nějaká etapa oravdu byla, tak jsem pro ji zopakovat, protože report asi těžko napíšu když nevím ani že jsem tam kdy byla 🙁 netaháš mě náhodou za nos?
Jinak džardo – díky! „V životě jsem se nenestrefil“ :))
Štěpo, to byla ta etapa o Velikonocích, potom, co jsme se vrátili z chaty od Klimase. Nejdřív jsme jeli přes Rachačky, pak se stavovali na tom statku u silnice do Budějovic a nakonec v Mydlovarech, kde měli výborný bramboráky. Cestou zpátky ještě v Dřítni a nakonec na Pavláčce (kde jsem zase dělala zagorku). Mám pocit, že jsi tam někomu ztratila čepici…Ale jestli jsi ten report měla psát fakt ty, to nevím…
Kde jsou nějaký fotky, kde má vaječňák na ksichtě i někdo jinej, než já?