První report psaný v půli etapy? Vynucený osmi a půl hodinový pitstop v práci si o to doslova říká.. První půli tedy začněme stručně, samotný dojem z hospody doplníme následně. Bude vůbec otevřeno? A kde vlastně? Sám Bruggi vůbec netuší kam pojedeme, chtěl bych ho vzít do Restaurace Závlahy, na pravém břehu řeky Vltavy, mezi ČB a Hlubokou (pro lamy – to je na druhé straně, než jezdí šampónci a kočičky z ČB, lovit hokejisti a golfisti na Hlubokou).
Budík 5:40. Plný mobil SMS a zmeškaného volání od Bruggiho. „Tak co, jedeme?“ (V noci dost silně lilo). „Jedeme!“ Odpovídám.
Důrazně jsem den předem apeloval na Bruggiho, že nejpozději v 6:00 zvoním u jeho branky a odjíždíme. Ať si připraví kolo a hlavně nafoukne gumy.
Zatím jde vše podle plánu, vč. toho, že Bruggi start prostě nestihne.
V 6:16, poté, co si ráno musel pro kolo dojít k rodičům, zjistil, že je totálně prázdný, doved to k pumpě a nafoukal, jsme konečně vyjeli. Alespoň pro tentokrát vynechal návštěvu holiče..
Krpál do Litoradlic.
Sluníčko! Prořízlo si cestu mírně pošmournou oblohou a už ležérně rozhání mlhu nad korytem řeky.
Bruggi navrhuje udělat cca 37. report z Purkarce. Ano, je to legenda a vůbec první navštívená hospoda celého seriálu TdB, přesto důrazně odmítám.
Kapající studánka na půli cesty. Má léčivou, až magickou moc. Pokud ji budete pravidelně užívat, zhubnete mnoho kil (je to přeci jen 17 km z Týna) a naučíte se převeliké trpělivosti (1 kapka za 3 sekundy). Pokud se teda po napití neposerete.
Z kopce do kopce, po rovince a už jsme v Hluboké. Tam následuje dlouhá řada různých občerstvoven, klubíků a restaurací různých kvalit i cenových skupin, až se z toho Bruggimu zamotala hlava a jediné naše štěstí je (nebo našich chlebodárců, německých a rakouských impérialistů), že je teprve po sedmé ranní a všude mají stále zavřeno. Dojíždí nás nějaký chlapík, v košili a s taškou do práce na řídítkách. „za jakou stáj jedete? Já abych věděl, koho jsem dojel a s kým jedu..“
Čas nás trošičku tlačí, tak ani moc nikde nefotíme (kde jen jsme to zpoždění nabrali??).
Po cestě z centra Týna, do centra ČB ujedeme krásných 39 km, z toho přesně 38 kolem řeky a převážně lesem, potkáme 7 cyklistů (z toho 5 cyklistek), jednu pramičku s rybáři, jednoho běžce a cca tři auta. No řekněte, kdo tohle má?
Pavew by nejel, pár kapek bahna na kolo káplo.
Jízda, ranní koupel navostro v řece s oparem mlhy, převlek v parku do montérek (oblek n´kravata)
Bruggi zanedbává Helenku! Od tý doby co staví (dělá už rok elektriku), tak vůbec nenosí svou přilbu Helenku. Ona jak mu padá ta sádra do vlasů, tak se mu tam tvoří taková speciální hmota, která ji nahrazuje.. A nebo mu z toho všeho natekla hlava a nemůže jí nandat, ale to samozřejmě nepřizná.
Osm a půl hodin pitstop.
Facebook mi u ranní fotky studánky nabízí fialový neonový transparent „Noční tah!“
Asi pro fotky z etapy použijeme kurvítko jménem PRIZMA. Je to teď moderní. Ještě taky Pokemon GO (rozšířená realita), ale toho snad v Závlahách žádnýho nepotkáme! My radši lovíme bludišťáky (vzpomínka na Kukačku), a nebo si prostě radši dáme pivo. (Tady jsem se trošku nechal unést, uznávám. Pozn. Král větráků).
Chtěl jsem zosnovat „tajnou etapu“, kdy se tam náhle objeví další členové slavné komitét, jako např. Zlá loutka Corny, Zlý Pavew, Topič temelínský, Tlustej ajťák, či Sir P.T. Notch, ale zaprvý to sám Bruggi se Standou den předem rovnou sám probíral, zadruhé má Corny ve čtvrtek fotbálek… a za páté se Pavewovi nebude chtít drobnou odbočku u Regensburgu dělat, ani Sirovu splašit všech svých 300 bramborákových koní z Prahy.. Džarda vaječňák překvapivě není na svatbě a může! Hugo tak daleko zatím sám asi neujede, holky spolu taky ne.. Tak uvidíme 🙂
17:15. Konečně opět vyrážíme!
Cíl je jasný, zavlažit se v Restauraci pískovny Závlahy. Měli bychom se max. do 17:30 sejít s Bruggim u mostu, tam co jsme se ráno rozdělili. Tak uvidíme, jak to celé dopadne. Houstone, přerušuji spojení. Snad se znovu ozvu..
Ššššššš@#$%^*&()______ _píp.
Brůdži přijíždí na místo srazu zároveň s pípnutím atomových hodinek! „Brůdži“, co s tebou ten němec (čti Bosch) udělal??
Cestou tradičně stavíme u kola zarostlého ve stromě, Bruggi odmítá lézt k němu, tak se alespoň vymočí dole..
„Co to tady je, tohleto?“ to jsou první slova, když viděl Bruggi náš dnešní cíl. Restaurace pískovna Závlahy, též zvaná Marine. Nabízí zde ke koupi povolenky na chytání ryb, do toho se mohou děcka cákat na pláži a všichni spokojeně popíjet Mochítka.. Jedná se o velmi profláklou destinaci, hojně navštěvovanou budějčáky pod záminkou sportu. Jeden takový tam byl se zcela novým FAT BIKE, s pneumatikami jako od kombajnu, načež jsme začali polemizovat a debatovat, k čemu takové kolo v létě vlastně je. Ale zpět k restauraci. První i poslední dojem je takový.. navoněný.. Je to takový trpaslíček v kapradí, italsko-bulharsko-polské místečko klidu, kde se relativně dobře najíte i napijete, obklopené bungalovy meruňkových či růžovo cukrových barev. Poobdivujete nalepené mušličky, navezenou písečnou pláž, ozdobené zdi nakreslenými pirátskými koráby, skryti ve stínu všudypřítomných palem, na vysuté terásce nad zatopeným jezerem bývalé pískovny. Nemůžu říct, že by se tam špatně sedělo, ale bohužel i nabídka rybích specialit: sledě, makrela, losos… potvrzují výše uvedený dojem.. Abych byl spravedlivým, měli ještě pstruha. Když jsem to viděl já, dal jsem si raději hamburger, který byl zdařilý, s cca 300 hranolky. Bruggi si dal rybí polévku, hustou a dobrou.
Proč sakra není možné na takovémto místě nabízet kapra, štiku, sumce a praženého okouna?? Proč není možné místo palem použít místní krásné druhy stromů a keřů? Proč si hrát na něco, co může dopadnou pouze a jenom jako parodie? Je to škoda, je to sakra škoda..
Z piv měli na výběr Budvar 10 a 12, nebo Bernarda řízek. Vydyndal jsem ještě Bernarda švestku, s čistou hlavou, načež se postarší paní servírka trošku zděsila, což dávala najevo několikrát opakovaným „ale to je bez alkoholu!“.. Mají tu ještě druhou servírku, mladší, která má prozměnu vytetovanou kotvu a na druhé ruce nějakou neidentifikovatelnou šmouhu.
Standa topič temelínský bohužel nedorazil, asi měnili gumičky těsnění na reaktoru. Již téměř rodilý Pražák Pavew, ze svého lieblings Platzu Německa cestu nenašel, Sir P. T Notch svých třista bramborákových koní též směrem na jih nesplašil. Holky už jsou maminy od dětí a musí mít svá prsa neustále v pohotovosti doma, tj. byly naše řady členů komitét značně prořídlé.
Velkým překvapením pro Bruggiho bylo, že se znenadání na kole objevil Džarda (řečený tlustej ajťák, to se málo ví) s Petrem Čonkynem, již na pohled oba celkem zplavení a zasolení. „Tak jsem vám ho přivez“, řekl jeden a „tak nevím, jak pojedu zpátky“, pronesl druhý (Džarda). Který byl který si domyslete.
Oba vyhládlí si samozřejmě objednali kus žvance, žejdlíky k tomu, to abychom cestou domů funěli všichni stejně. Zanadávali jsme si na tu dnešní mládež, jak jenom honí pokémony, to za našich mladejch let MS-DOS nebylo, Fuj! Zaplatili jsme Džardovi útratu („to jsou ty multimilionáři a pak nemaj ani na powívku“ poznamenal k tomu Bruggi) a vyrazili volným tempem k domovu.
Vedení se záhy, k všeobecnému překvapení ujal Bruggi, který popíjel nejdéle a byl pravděpodobně poměrně dobře natlakován. Dost to psychicky frustrovalo Džardu, který tím pádem nemoh pořádně šlápnout a pohyboval se spíše na chvostu. Poté, co Bruggi odsypal písek někde v 1/3 cesty, ztratil pravděpodobně tlak, což nepochopitelně dodalo sil okolo prosvištějícímu Džardovi, který se od té doby ujal na delší dobu vedení, než se mu to rozhodl trošku ztrpčit Čonkyn. Aby to Džarda zamaskoval, vyhlásil povinný pitstop v Purkarci, kde jinde než u Janátů! Stále tam máme na pípě naše samolepky TOUR de BIER, slza ukápla! Škoda, že není síla na nové verze 🙂
Pak už následovala pouze kratičká zastávka „u Hodňáka“, kde nás již vítal Standa, který zde má hlášen přechodný pobyt a z práce se bohužel utrhl velmi pozdě, na to, aby se vydal za námi. Brzy ale dávám sbohem a šáteček, doma přeci jen čekají hladové ženy a děti, cestu z práce tak dokončuji v krásném rekordním čase čtyři hodiny a padesát osm minut. Doprava toho dne do práce a z práce mi tedy zabrala s ranní jízdou krásných šest hodin a pět minut. Uvažuji, že budu jezdit obden!
Zapsal: Šlacháč
