Koloměřice – letní parket

Chce to mít nápad
a né pořád šlapat,
Kodís dostal spásnej,
udělat mejdan!

Mám rád, plzeňské pívo chlazené,
já mám rád, rád větrák..

Se známou partou, domluva krátká,
v pátek ve dvanáct hodin,
vstup jedna pajska!

Začíná mejdan
na 200 procent
my plníme plány
rostou nám blány..

Mám rád, plzeňské pívo chlazené,
já mám rád, rád větrák..

Prozpěvuji si po dohodě s Actionmanem Kodísem a přemýšlím „To zní jako plán!“ Rekogniskuji terén. Brůdži, Noži, Pavew, holky… Pomalu škrtám druhou sloku („..se známou partou, domluva krátká..“

Jen pro úplnost uvádím pár reakcí, schválně jesti poznáte, čí jsou. Zkuste přiřadit jednotlivá čísla a písmenka k sobě:

1) nereaguje
2) „my jsme na kolech, na líbánkách v China townu v Berlíně“ (tady bych tušil Pavewa, ale nechci naznačovat, nebo špatně napovídat 😀
3) „já jedu na vodu, a budu na háčku, a budem tam zpívat a dělat mosty a koupet se v dešti a budeme pít rum a budu běhat po lodi!“
4) „ještě nevím jestli přijedu, možná budu doma (v Praze). Asi si budete muset domluvit slevu, nebo cokoliv jiného, protože já jsem pěknej kluk a vím to o sobě, u mladých slečínek sami“
5) „mnoo, to je pech, už mám asi třetí akci na ten termín, nejspíš budu střílet ze strašnýho luku, nebo budu s mojí cholkou..“
6) „my jedem v pátek s Pavlem a se Standou a asi tam bude i Nodži na ten sraz přece.. do Písku.. jsem ti to říkal..“
7) „…a mám si vzít i kolo, nebo jenom slečnu žízeň?“
8) „jasněěě, jedu! A můžem to vzít i přes Nuzice, tam slaví Silvestra a pak přebrodit jez a kouknout do Doubravy do druhý hospody, kde jsme nebyli, aby to bylo delší..“

A) Brůdži
B) Pavew
C) Nodži
D) Kecka
E) Štěpánka
F) Standa
G) Kluk od kasáren

Ok, říkám si, ber neber.
O to víc mne v pátek překvapuje drnčící telefon ze všech stran a už se srocujeme a vzhledem k tomu, že nás nakonec je víc než mnoho, řadíme se na start na parkovišti U voraře, protože na náměstí k mapičce bychom se
nevešli. Startujeme etapu malým pivečkem a líný vrchní nás chce kasírovat dohromady. Nodži vyzvedává Kawewa doma „Přijel Pavew? My jedeme za chvíli na ten srazíček..“ „.. jo, Karle, ale to jedete až zítra!..“. Brůdžiho to očividně zaráží. Na 15 sekund se odmlčí a zadumaný mizí bezeslova v útrobách domu, doslova jako pára nad hrncem.

Soutěž v poměřování síly světel. Na plné čáře vyhrává Pavew, Pavew LEDecký, s nejmenším kašpárkem! Není to tím, že ostatním stínil nosem? „Kolik tam máš vlastně ledek?“ Match ball! A tak síla světla nikoho nezajímá a vedení se ujímá Kodís se svýma 5ti ledkama za 39 kaček, když nechává daleko za sebou Nodžiho s jeho šajnítkem se třema bludičkama a Pavewa s uplakanou jednou!! (Já nevím, to už se snad zaokrouhluje na nulu..) Tu ale smečuje Jája, 12 je moc i na rychlonožku Kodíse a na plné čáře vítězí, vzhledem k tomu, že tu nejsou ani Štěpánka, která žádnou baterku stejně nemá, ani Kecka, se svou pověstnou jednadvaceti diodovou zbraní. Kluk od kasáren si jenom smutně ucrcává v koutku ze svýho malýho větráčku a vzpomíná na jeho milovanou BBB baterčičku, která svůj historický úkol splnila na etapě do Campu Jehnědno, dej jí pán bůh lehké diodové nebe, kde má každá baterka k sobě dvě rychlonabíječky.. RIP.

Platíme každý zvlášť a přichází zpráva od Kawewa „počkejte, ještě si sním poiuku“. A ne déle než za pár desítek minut skutečně doráží a hned hlásá „Já nikam nejedu.. Zůstávám. Kam zase chcete jet?.. Nikam daleko nejedu.. tak jenom pomalu a někam blízko..“ a vyráží jako tryskomyš s Jájou směr Koloměřice.

Projíždíme okolo Zámecký. Narváno. Sokolka a Sportovka nás nechávají klidnými. Silnice. Nuzice vynecháváme. Camp Pohodu taky. Jája žadoní.. Je jí vyloženě líto, že se nemohla účastnit privátní XXXtra speciální etapy pod taktovkou Bruggio Bruggianiho v negližé. „Tak alespoň Cabrov..“ kňourne si ještě, ale ani tam, ani v sejrovém campu přímo v Kolodějích nás toho dne neuvidí. V 9 stejně bude pršet, psali to na facebooku : ))) ještě tiše dodává..

Hospoda Koloděje. O 10 minut později. Prší. Piva. Deštník. Banshíhoči (t9 Aboriginci).
„…tak si čuchni k mý ruce!“ Stačilo…
Paňáci panďuláci.. „zubař ze mě zítra ráno bude mít radost..“ zapisujeme okolní hlášky..
Stále prší.. Brůdži si demontuje sedačku a nese si jí s sebou do hospody. Má na ni citové pouto. (Myšleno na prrdel, aby jí měl pak suchou : )) Trik s korunou předvádí MHK (Martin Houdini Kodís). Neprší. Redukce plánu. Náhrada. Hosty. Brůdži.. (čti špaček, nebo brůči):
„Zase už chcete někam jet.. kam chcete zase jet! Já už nikam nejedu.. Zůstávám.. Nechte mě tu.. Kam zase jedete..

Jedeme. Nakonec prý počká v Koloměřicích. „Tady prej spadla stíhačka na támhleten barák“ „Jo, ale bylo to do toho baráku u mostu..“ „… ale.. u mostu není žádnej barák..“ „tak to nevím…“.

Kopec. Megakopec!! Stínohra. Jura se do stínohry nezapojuje a funí dál do kopce. Po dvaceti metrech ale zastavuje ve tmě a skučí do černočerna. „Hhallóó, kde jste? Už pojeďte.. haló… Prosím, už pojeďte“ 😀

Nemáme s sebou sestřičku Kecku, takže ani nemáme k dispozici plínky na výměnu a tak ho nenecháváme dlouho v rejži. Brůdži by řekl „v rejžičce“. Ale kde tomu je konec!

Hosty. Falešný vstup. Chybí střídačka! Opět celkem plno. Banshíhoči nám draftují Kakajdu do místního hasičského spolku. „Ty by ses nám hodila! Nosila bys nám hadice..“. Nejvyšší čas zmizet, členy nedáváme, sami máme málo! Frčíme potmě stovkou z kopce, spojovací cestičkou mezi poli, přímo do Koloměřic! Na čočku z indický to prostě jede..

A už jsme v centru dění. Překvapuje mne, kde se letní parket s občerstvovací hospůdkou nachází, mnoho let jsem si myslel, že je až za návsí, na kopečku vpravo.. Člověk se pořád učí : ) Překvapuje nás vstupný padík, snažíme se ho ukecat, ale nedaří se. Říkáme máme kola, Koloměřice.
Neplatíme. Platíme. Dostáváme na ruku patnáctku razítkem. „Proč patnáctku?“ ptá se někdo. „To je jak ho má Martin dlouhýho..“ Snaží se někdo vytvořit vtip velkým podhodnocením.. „Jako mm?“ Snaží se být někdo (trapně..) ješte vtipnější.. „Ne, KM!“ Vyvracím všechny pochyby : ) „Tak to tu nevidím..“ přeci jen se objeví nějaký ten kverulant.. (ka).. Jája. „.. jo, tak to by ses teď musela jít podívat tak do Temelína :p

Brůdži se hlásí z „Kopečku“ (Chrášťany). Byl moc rozjetej a zabrzdil až o vesnici dál, byla to cesta víc do kopce než ta naše, zato delší! Dozvídáme se, že kazí Banshíhoče velkejma dýžkama! Jaká nezodpovědnost! Tahat sem
pražské móresy a stresovat prostý lid! Styď se kluku 😉

Ale to už roztáčíme hvězdná kola v rytmu místních hitu, jako „Tvůj zadek je nejlepší“nebo „Mumuland“. Všichni se tu znají. Je to v podstatě taková velká rodinná akce. Po 17. hrají Lence Kodadů na přání. „Arrash“. Najednou
crash. Ticho. Black-out. Když se po půl hodině nic neděje (myšleno hudebně), uvažujeme, zda právě nedorazila kalifornská energetická krize z roku 2000 do Koloměřic. Po hodině najednou. „MOBY“!!! Moby to opravil. Šikula.. Přivítejte Mobyho v Koloměřicích!

Objednáváme další pivko, rum s colou, rum s vínem, nebo zelenádu. Každému dle chuti. Jenom Jája vše tvrdohlavě odmítá a ucucává se svého napěchovaného camelbagu malinovku. Dostávám od Nožiho Pivíčko (v panákový
sklence), že dnes h(o)ubuju ho zdá se vůbec nezajímá..

Brůdži už začíná bejt gumovej, strejda Nodži mu teda říká „Brůdži, jeď domů, do postele, spinkat“ a Brůdži jako když do něho střelí, vypálí beze slova v tu ránu rovnou ke kolu, to popadne a odjíždí do tmy. Koukáme na sebe, bavíme se. Pavew s námi dneska zůstává, ne jako minule když „se doma ptal a na etapu se mu nechtělo“. Říká se tomu růžový stop aneb „kočička se protahuje, jedenkrát neházíš“.

Ještě se chvíli bavíme, Kodís nás např. poučuje, jak krájet cibuli ve vzduchu na kostičky, je v tom totiž dobrej! „Hey you crab, mizíme.“ A tak i my dáváme sbohem a šáteček a opouštíme Kolomrdy.

Po tmě se jede výborně, cesta ubíhá jak splašenej velbloud. Jája někde vpředu doslova letí jako tryskomyš. „Trošku“ na to doplácí eskamotér Jura, když při využívání zkratky v Kolodějích pohlíží na přehazovačku a v tom PRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRD! A narve to v rychlosti do stojícího auta a už z něho slézá, poskakuje jak gumovej a celej šťastnej vykřikuje „jsem úplně v pohodě, je to v cajku!“. A to by pro páteční večer stačilo, stejně už je pár hodin neděle.. Vlastně sobota : )))

Dobrou noc, děti.

Kluk od kasáren