Možná se divíte tiskové chybě, či neuvěřitelné lemplovitosti a lajdáckosti, když u této etapy dnes, 28.9.2008 v den vydání, uvádíme datum 15.4.2006. Vězte však, že vše bylo zdokumentováno a pečlivě sepsáno bohatýrem Stanislavem v nikterak výjimečném zpoždění a řádně odesláno do redakce. Firewally na JETE jsou velmi, velmi výkonné a jedna chladící věž v podstatě pracuje pouze pro chlazení serverovny firewallu, nicméně data obsažená v reportu „přechroustával“ a analyzoval více než ony dva roky, až nakonec uznal všechny obsažené údaje za relevantní a obsah propustil. Díky bohu, že jsme zrovna byli ve velmi dobré jarní formě a nedělali zastávky ala „fotkůů, s Temelíném..).
Je sobota po obědě, vyrážíme na další etapu TdB. Tentokrát je sraz u Brudžiho (výjimečně u nejpomalejší brzdy), kam dorážím s mírným zpožděním, ale i tak zdaleka ne poslední. U Brudžiho Pavew čepuje vzduch do svého luxusně nablejskanýho kola a jinak nikde nikdo. Asi za půl hodiny jsme kompletní a vyrážíme v nezvykle silné sestavě celých sedmi lidí!! Dnešním cílem etapy jsou Radětice. Kolují totiž nepodložené informace, že po tamějším pivu se výrazně zrychluje zažívání. Nezbývá než to vyzkoušet na vlastní kůži…
Takže vyrážíme rovnou za nosem, nebo spíš za Martinem přímo do kopce směr Semenec. Po vyjetí prudkého kopce kde já osobně jsem byl u konce sil přišla rovinka po krásné asfaltce, z které bohužel zcela nelogicky odbočujeme na šotolinovou cestu opět prudce stoupající do táhlého kopce. No nic to pivko si přece musíme zasloužit. A je tu další překvapení. Skončila i šotolina a dál už jen po zarostlé lesní cestě. Pavew se svým nablýskaným kolem se ptá jestli tam někde náhodou nebude bahno? Martin na to „ ne jak by mohlo, jsem tady nedávno jel“. Bohužel Martin jel na svém super offroad MTB na kterém je schopen projet i korytem menší horské řeky. A už je tu to čeho jsme se báli. Sjezd lesem potažmo cestou mezi poli, který se místy mění v průjezd, nebo přesněji brodění se přes bažinu. Naše po zimě nablýskaná kola se z nenadání mění k nepoznání.. .
Konečně silnice. Jedem směr Koloděje. Sotva popadám dech a hned je tu další zkratka. Opět do pořádného kopce, stoupání nejméně 12%. Tak mi zas přišlo na mysl „no nic to pivko si přece musíme zasloužit“. Vyjíždíme v Netěchovicích a dál pokračujeme po silnici. Dost bylo zkratek!
V poklidném tempu pomalu dojíždíme k Bechyni. Další zkratka. 🙂 Tentokrát přes Zámostí. Dolu z kopce to nebyl problém, ale nahoru k náměstí to jde podstatně hůř. Jediné co mě žene nahoru je předtucha pitstopu na náměstí. Zastavujeme před hospodou, hlásající název Pivnice Josef Diblík. Občerstvujeme se vynikajícím kozlíkem. Loučíme se s Pavlem, který asi neunesl vražedné zkratky (skoro mám chuť ject s ním). Vyrážíme směr Radětice. Do Radětic z Bechyně je to asi 3 km, což bez obtíží zdoláváme a už jsme v cíli etapy.
Míjíme restauraci „Zlatý jelen“ s tím, že si jí necháme na příště. Následujeme znalce místních poměrů Brudžiho směrem ze vsi. Odbočujeme do nějakého JZD… Jsme na místě. První „budova“ nese název restaurace a visí na ní poutač gambrinus. Usedáme venku na něčem co mi připomíná kolotoč. Jdeme prozkoumat hospodu. Uvnitř to kupodivu vypadá docela útulně. My přesto zůstáváme venku. Objednáváme pivko. Paní hostinská nás posílá sednout, že nám ty pivka podá okýnkem ven. Inu maj to tu vychytaný. Musím dodat, že tvrzení o projímacích účincích pivka od Brudžiho a Pavla nebudou asi úplně pravdivé. Chutná skvěle, pěna drží. Důkazem toho je, že i Martinovi drží pěna i po dopití posledních doušků. Jestli mu nebudem muset odebrat titul krále větráků. Po prvním pivku dostáváme hlad. Mají tu oříšky a když si počkáme tak prý přivezou i brambůrky. S těmito slovy posílá hostinská kolegyni někam autem. Za několik pikosekund je zpět i z náručí pytlíků brambůrek. Tak tomu říkám služby zákazníkům. Postupně zjišťujeme, že mají i utopence.
O kvalitě utopenců se vedla sáhodlouhá diskuze, takže
O UTOPENCÍCH:
Nodži:> to nám taky mohli říct, že dávaj dva
Brudži:> však jste měli říct, že chcete…….(zaváhá)……..utopence..
Martin:> to budou velikonoce! (Nodži jí utopence)
Brudži:> hovno zelený, to je vod tý vokurky
Brudži:> ADÉLÓÓÓ poď vochutnat… (jeden a půl utopence)
Martin:> Nodži co se v tom tak hnípeš, koukni co jedí voni!
Brudži:> Standó, ale chuťově se to zdá v pohodě co?….(zamyslí se)….možná bysme měli slivovičku na dezinfekci…..
Po sváče jsme skousli ještě jedno pivko a protože ,vzhledem k ročnímu období, to na sezení venku moc nebylo tak jsme pomalu vyrazily. Viděli jsme dost, vypily jsme taky dost, tak hurá domu…
Sepsal Standa řečený obětavý
