Velice – hospůdka Platan na návsi

Nic naplat, vzácnost etap poslední roky roste. A tak těžký úkol – vyhecovat se a vzít kolo narůstá do neřešitelných rozměrů. Výmluvy já nemůžu, protože něco něco … jsou naprostým normálem a tak jsem rád, že jsem 15 let po založení překacal Standu a domluvil etapu. Nejraději bychom jeli do hospody U Janátů, kde to všechno začalo, ale věk hostinského společně se zákazem kouření a EET poslal tento klenot do kopru. Další v řadě – náhradní cíl jsou Malešice, kde Tour de Bier sice byla, ale vlivem mé lemplovitosti bez reportu.

Sraz jsme domluvili před barákem Standy Borce. Když jsem tam dorazil cca v 16:15, tak jsme udělali ještě předstartovní přípravu a fotku. Nyní nastal čas odletu směr Bohunice – Temelín. Etapy tímhle směrem začínají vždy kopcem a tedy ve velkém vedru nic příjemnýho. Zhruba v půlce kopce jsem zastavil a udělal bezpečností přestávku s občerstvením. Trhání lesních jahod je přecijen příjemnější než spocenej šlapat do krpálu. Po pozření několika kusů přišla bájná energie a my vyfrčeli kopec jako raketa. Pak už jen z kopce do Bohunic, do kopce z Bohunic, po rovince k Temelínu, do mírného finálního kopečku a už si to sedíme v hospůdce v Temelíně. Dáváme si rychlý pivko, já malý, Standa velký, pořizujeme bájnou fotku s Temelínem a míříme na jeden z našich cílů a to koupání za Temelínem. Cestu netřeba popisovat, je to jen pár metrů od značky, v polích, vpravo od silnice. Koupání krásně odstranilo přebytečný pot z vyšlapaných kopců a bylo třešničkou na dortu etapy. Pak následovala cesta přes Lhotu pod horami a Sedlec do Malešic. Příjezd k hospůdce nevěštil nic dobrého, pivní cedule demontovaná, toť špatné znamení. A taky že jo, hospůdka se vlivem EET transformovala na Hasičský klub. Cedule povolen pouze vstup členům a jejich rodinám (přeloženo celá vesnice) hovoří za vše.
Tak tedy pořízeno pár fotografií a pápá.

Vymýšlíme náhradní cíl cesty a to buď hospůdku v Dívčicích (tu chce Standa uchránit na léto) nebo zcela nový restaurant v Olešníku. Jedeme tedy do Olešníku. Cesta vede přes vesnici Velice, která měla hospodu vždy mimo provoz. Po překročení značky Velice, ihned zastavujeme u jednoho stavení s dotazem: „Pani, je tu Hospoda?“ a odpověď: „No hospoda, ta tu není. A nebo vlastně možná je.“ a my máme hned jasno. No prostě sranda, když někdo bydlí ve vesnici o 50ti lidech a neví, jestli tam má hospodu. Tak jedeme dál a dáme raději na náš instinkt, na další dotazy prdíme. Objíždíme náves, zastavujeme vedle kapličky, zdálky nás už láká nápis Platan, v našich tvářích je vidět čistá radost.

Nacházíme tradiční vesnickou hospůdku, přesně takové máme rádi, žádná plastová škaredá předělávka. Pivo Platan 10, 11, 12 a polotmavý. Dáváme desítku, na kolo nejlepší a k jídlu makovej preclík. Cenová hladina dobrá, 5×10, 1xpolotmavý a 2x preclík za 200,-Kč. Před hospodou, kde sedíme je šrumec, opalující se rodinka s dětmi na dece, mezinárodní osazenstvo Chorvatsko & Rusko a velmi přátelská žertující obsluha. Jediný mínus byl spousty otravných much, ale zase plus, že Standa dostal plácačku a současně funkci flyboy. Taky došlo trochu na Angličtinu, ale povídat si s Chorvatem může člověk česky po pár pivech bez problémů. Zaslechli jsme spoustu bujarých historek, třeba jak vesničtí bohatýři za mládí kopulovali s Německými děvčaty. V přátelské atmosféře se zajímavé historky začaly množit stejně jako počet hostů a množství objednaných panáků a piv . Bohužel se také začaly prodlužovat stíny, ubývat světla a tak s vidinou cesty zpět jsme museli začít přemýšlet o návratu a tuto příjemně rozjetou zábavu opustit. Veselo bylo, dopili, zaplatili a odjeli.

Cesta zpět vedla kolem rybníků, přes noční Rachačky, kdy jsem si prošoupal plavky o brzdu a dále lesem do Litoradlic. Zhruba kilometr před Litoradlicemi mi byla podána droga – cukřík, abych pěkně vyfrčel zbývající kopce, nohy už bolely. Za přehradou jsme vzdali pitstop na Rusalce a uháněli rovnou do Ártu, přecijen se už hodně stmívalo a my neměli světélka. Zakončení v Ártu u pár piv proběhlo v poklidu. Spotřeba piv přepočtená na osobní automobil vychází velmi žížnivě 10 L na 100 km. Po dlouhé době etapa s dobrou porcí kilometrů,
piv a zážitků.

Zapsal Bruggi