Horní Bukovsko – Hospůdka Na Guberně

TdB je v dezolátním stavu a proto jsme byli s Brůdžim rádi, když přijal hozenou cyklistickou rukavici sám Elvis! Ano, Elvis ŽIJE! A že je to TEN ELVIS, dokazuje již jen to, že si koupil v Podskalí hned dva domy. To vůbec neříkejte Kecce, protože u tý to má nahnutý již jen proto, že jim vyfouknul jeden z nich, natož, aby věděla hned o tom druhém hned vedle!

A vybrali jsme si posilu kvalitní, protože Elvis nejen, že má pravidelně našlapáno, narozdíl od nás, kdy my maximálně tak občas něco našlápnem, ale navíc je i velký pivní znalec, takže je schopen sekundovat Brůdžimu, jak v teoretické rovině, tak empiricky.

Start Brůdži samozřejmě stihne, takže na něj čekáme pouhých cca 28 minut (teda poté, co již jednou start o cca 25 minut posunul..), stačíme se tedy zatím „nalodit“ s našima kolama na jeho „hell on wheels“ Meďoura obytnýho, z roku 1983. Automat, provedení Dy Lux! Viz první fotografile vlevo. Vpravo je popelnice.

Ale to již vyrážíme, neohroženě směr Horní Bukovsko, protože v Dolním jsme už byli, ale kdo ví, kam nás dnes protivíntr zavede? Brůdži kategoricky odmítá jet přes tříťímskej kopec. To se píše samozřejmě bez čárky/háčku nad ť, ale s ní to vypadá o dost lépe 😀 Po zahřívacích čtyřech km po rovince tak začínáme nastoupávat krpál do Horejšky. Jezdívaly se tu za mého mládí závody do vrchu, ale možná jsem byl spíš ještě na houbách, každopádně si to bohužel nepamatuju.. Míjíme dům, před který dopadl na dvorek asteroid! Jen o fous to minulo zánovního pažouta.. (viz foto 2). Pak už mě jen napadá, že by to mohl bejt ledvinovej kámen, ale zase nechci přehánět.. Do Horního Bukovska je to stále do kopce, to nás dost překvapilo.. Po cesetě se tedy ještě ládujeme luxusními hruškami. Brůdži se doslova přežírá, protože nestih večeři a chuť mají jako med. Proto raději utajujeme přesnou gps pozici a začíná mu z toho bejt skoro blbě, S Elvisem na něj kamarádsky čekáme a on potvrzuje vše výše řečené, slovy „já ani nemám chuť na pivo, jak je to do kopce..“ Že by ještě k tomu úpau?

Vše je ale rázem zapomenuto, vítá nás hojně obsazená zahrádka hospůdky Na Guberně! A hned zjišťujeme, že se tu něco peče, teda bohužel ne doslova, ale „na papíře“, nazítří tu totiž budou probíhat závody na fichtlech! Tyhlety vesnický porady miluju, ta pospolitost ta na mě vždycky udělá velký dojem. A prý je to oficiálním názvem Moped Cup, to kdybyste to hledali..

Objednáváme si Plzeň 12 a Kozla 11, já projevuji k výsměchu seniorních i trainee pozic komise Tour de Bier svou skvělou pivní znalost dotazem, zda je ta Plzeň 12tka nebo 11tka a mám se stydět! Pak již řešíme další důležitá témata.. „Seš spíš Horňák, nebo Dolňák?“ „Nevím, projedem to oboje..“ Odpovídám s tím, že se zajedem kouknout i do Dolejšky, má tam být otevřený super pojízdný bufetíček, jak se doslova vyjádřil Brůdži. Ale zatím sedíme v Hořejšce. Sedíme u lavic pod slunečníky na zahrádce u hřiště, strategické místo pro hlídání robátek, to musíme doporučit plyšáčkovému Pájovi (čti zlý Pavew), to by ho sem mohlo vytáhnout, alespoň autem a bez nás : ))

Jdeme to prozkoumat i zevnitř. Překračujeme bez půl téměř dvoumetrového hafana, co si chladí mordu (a možná i kulky, to jsme nezkoumali) o studenou dlažbu. To bude majitel, tomu to tu patří, pomyslím si a jsem rád, že měl slitování a nebafnul na nás při tom překračování, ani po nás nehodil (po mně) žádný psí chrchlík.. Odebíráme si natočená piva a já se pak ještě chvíli kochám vnitřní výzdobou, fotkami místních hrdinů i individuí při různých taškařicích. Vracíme se na terasu.

Pozorujeme štamgasty. Jeden z nich má na triku nápis „Budvar Hardcore“. Z další konverzace zachytáváme „Ty máš voči jako rentgeny..“ Na poradě mají k pivu i občerstvení, trošku nás překvapuje, že to „něco k zakousnutí“ jsou okurky na plátky.

Elvis nás baví historkou, kdy doma při odjezdu hlásí nevinně a s úsměvem na rtech, přijdu za světla a v ruce třímá baterku. To Brůdži žádnou baterku netřímá a o pár hodin později se to ukázalo jako strategická chyba, holt jak často nejezdíme, necháme půlku věcí doma, tím myslím třeba opět Brůdži helmičku Helenku. Zjišťujeme, že se maxipes přesunul za námi ven a chytá tlamou mouchy.

Elvis dopije, vzhlédne celkem vysoko nad střechu domu 100 metrů od nás a povídá: „to je slunečník?“ „ne, to je sušák na hadice hasičů vole..“

Elvis dál perlí: „Ať jedu odkudkoliv, když vyjedu třítímskej kopec, vždycky to mám domů zkopce.“ Po cestě zpět zkusíme, jestli to na Brůdžiho zabere..

Ale tady už mi končí poznámky, otáčím papír a tam již je jen spojovačka lvíčka. Pryč jsou ty doby, kdy jsme zápis poctivě poznamenávali na vytištěný formulář z excelu..

Domů to bereme přes Dolní Bukovsko, s povinným pit-stopem Na Kiosku..