Z5.12.2004. Neděle. Pošmourný den. Psa by ven sice vyhnal, ale jenom na chvíli. 12:32 PM
Crrrr Crrrr
>> BRŮŮŮŮŮŮŮŮDŽI!!!
> Tyvoléé. Teď sem ohluch..
>> Tak co podniknem?
> Halóó?
>> Brudži, co blbneš?
> Halóó?.. haló, je tam někdo?
>> No, čau, ty mě neslyšíš?
> Halóó?.. Nikdo tam asi neni..
Tůůůt Tůůůt tůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůt
…………….
5.12.2004. Neděle. Pošmourný den. Psa by ven sice vyhnal, ale jenom na chvíli. 13:06 PM
Přesně dle telefonické domluvy s Brůdžim stojím na Týnském vlakáči. Za čtyři minutky odjezd. Čili 13:10 přesně. Netrpělivě přešlapuji po perónu, hlavu plnou myšlenek. No dobře.. ale alespoň jedna tam byla!
Kde je Brůůdži? Nezůstal snad uvězněn doma v otroctví, kde si potupně (prací) zpětně odpykává svůj několikadenní výlet do pomerančového Španělska? (už asi rok a ještě dva bude..) Nešel radši nesvědomitě prohánět kypré rebelky zabalené v rouše Kukačkově – české vlajce, státním symbolu České republiky, se svým foto Házlbládem? Ostatní členové slovutné komise Tour de Bier se, přestože byla etapa zavčas ohlášena (přesně 22 – 17 minut před ojezdem čugály), nehlásili vůbec, lépe řečeno zapírali..
Řeším dilema. Jak ošálím pravidlo minimálního počtu dvou kmenových členů komtét TdB pro regulérnost reportu? Ba co víc, jak ošálím ostřílenou paní pokladniční z pokladny, aby mi prodala skupinovou jízdenku? Skupinovou zpáteční jízdenku?.. těžko.. bude mazaná.. Z nekonečného rozjímání (neplést s jiným „..jímáním“) jsem nešetrně a bez varování vytržen..
5.12.2004. Neděle. Pošmourný den. Psa by ven sice vyhnal, ale jenom na chvíli. 13:08 PM
Crrrr Crrrr
>> BRŮŮŮŮŮŮŮŮDŽI!!!
> Tyvoléé. Teď sem málem ohluch..
>> Tak co, kde jsi?
> Na nádraží.. a ty?
>> Já taky..
> Tě nevidim..
>> Já tě..
Típnuto
Po šťastném shledání a přepočítání celé skupiny (2), si jako posledníčkové běžíme honem koupit skupinovou zpáteční jízdenku do Chvalešovic a naskakujeme do vlaku!
5.12.2004. Neděle. Pošmourný den. Psa by ven sice vyhnal, ale jenom na chvíli. 13:09 PM
Crrrr Crrrr (jo, zvoní to zase stejně, já vim.. protože je to profil přátelé… přece.. kdyby to byl někdo neznámej, tak by to byla znělka z Akt X.. To dá rozum. Pro někoho mám zvonění dokonce Mission impossible, ale to je smutná historie 😉
>> ČUUS!!!
> cink příbor cink../mlaskání Božky/..cink příbor
>> Hele, Kernís, ty mlaskáš?
> To nejsem já..
>> Kde jste?.. Jedete?
> Jasně, jsme teď na obědě u babičky, chtěl sem čtyři knedliky, ale dostal sem jich pět!.. tak nestíháme.. Zdržte vlak o osum minut a jedem!
>> Jasně.. neni problém.. si lehnu před koleje..
Típ
Brudži, nedá se nic dělat, Kernís říkal, že si máš lehnout před koleje a touhle lstí zdržet vlak o osum minut!.. Sorry.. udělal bych to sám.. ale.. přál si to Kernís.. to víš.. tomu si nikdo nedovolí odporovat.. Vždyť on
sní pět knedliků i proti svý vůli! Takovej je to borec!..
5.12.2004. Neděle. Pošmourný den. Psa by ven sice vyhnal, ale jenom na chvíli. 13:17 PM
Crrrr Crrrr (viz. výše)
>> Čau rýmičko, kde si? Před chvílí už to jede!
> Nestíhám
>> Pojeď.. Brůůdži drží vlak 🙂
> Nestíhám.. Sorry.. Teď sem měl broskovový steaky..
>> Ok.. musim končit.. Brůůdži začíná povolovat, jdu mu pomoct.::…
5.12.2004. Neděle. Pošmourný den. Psa by ven sice vyhnal, ale jenom na chvíli. 13:18 PM přesně
Nepochopitelně se zpoza rohu vyloupli Kernerovic, spěšně koupili (nepochopitelně) skupinovou (2) jednosměrnou jízdenku a naskočili do rozjíždějící se Týnské střely přezdívané Funghi Wagoon, neboli
houbařsko-sběračský vozík snů.
Ale to již frčíme dech beroucí svižnou dvacítkou přes B, (zastávka na znamemí), T, LPH (zastávka na znamemí) do Chvalešovic (zastávka na znamemí). Cestou ještě stačím poznamenat vážně míněnou Bruggiho větu „To nemůže bejt Lhota pod Horama, když jedeme do Chvalešovic..“
pauza..
„.. ale časově by to sedělo..“
pauza..
To že jsme při dalším přibrždění vlaku a hlášce „Chvalešovice, zastávka na znamení“ vystřelili ze sedadel jak čertíci na pérkách jenom dokazovalo to, že to před tím Lhota pod Horama byla a basta! A taky to, že bylo 5.12.
a to se to pekelníkama venku jenom hemží.. Výstup jsme úspěšně zvládli a ochromeni úžasem jsme ani nepostřehli odjíždějící vlak.. Brady majíce dole jako strašidelný loutky od Matěje Kopeckýho (to byl dobrej kluk..) a oči vykulený jak Hurvajs co byl nakopnutej Máničkou (to byla dobrá holka..) těsně pod kapsu.. Přední! Nestíháme co se děje kolem nás. Vlastně se vůbec nic neděje.. Ale vypadá to tam jako na konci světa.. Opuštěný nádraží.. rozpadlá dřevěná bouda.. starej zapomenutej ovocnej sad.. A taky sluneční hodiny.. Teď v zimě.. A vesnice kilák daleko.. No balada.
Vlak zpět jede již za necelou hodinu a půl, tak hybaj do vsi. Kernerovic ještě žadoní o fotku na nádraží, takovou, kterou si lidé nechávají dělat někde, kam již se nikdy nepodívají.. Mělo mi bejt nápadný, že si koupili
pouze jednosměrnou skupinovku..
Míjíme zimou zkosený sad a Brůdži se nadšeně rozbíhá k holým stromům: „Jůůů jabkáá.. teď jsou nejlepší!..“ A byly. Kyselým zelím se dá líp osladit bábovka..
Zpoza bytelnýho plotu na nás vykoukne takovej malej voříšek a směje se na nás: Ale to již Kernís, proslulý svojí statečností (viz. namátkou report z Netěchovic) prchá do dáli.. „Já se jinak psů nebojim.. ale..“ prohlásí
když ho v dostatečné vzdálenosti od plotu docházíme..
Ale to již stojíme před mýtickou Chvalešovickou hospodou, svatostánkem buranoidních death-metaláků z neširokého nedalekého okolí, kteří si od slovenských skupin kupují !na kazetách! hukot válcovny plechů. Ale zpět. Je zavřeno, respektive otevírají ve čtyři.. Přesně pět minut po plánovaném odjezdu.. Se slzou v oku se bezprizorně ubíráme směrem k Sedleci, který stojí na půli cesty mezi Chvalešovicema a LPH, když se ubíráte po cestě. Pro ukrácení volné chvíle ve čtyřech stopujeme..
Bojujeme s trudomyslností, kterou se snažíme zahnat debatou o Srnčím na šípkové omáčce s jablky. Trudomyslnost jsme nezahnali, což se o pasoucích se srnkách říct nedá. Asi se bály, že to s tou omáčkou myslí Kernerovic vážně, což jim nevyvrátil ani zbyteček (asi půlka) knedlíku, co měl Kernís díky chvatu v koutku úst od oběda.. Samozřejmě jsem o něm věděl již dřív a moh sem mu to říct, ale bylo mi to trapný..
Sedlec: Já s Brůůdžim plašíme husy a Božka se rozhodla, že na žádnej vlak čekat nebude a radši půjde těch 10 km pěšky.. Naštěstí (pro ni) si to ještě jednou přepočítala a alespoň demonstrativně tři kroky zpět s námi
zamířila do nám již velmi dobře známé místní knajpy.
Nutno říct, že se zde nic nezměnilo. Ten vrchní je pořád nějakej divnej.. Pořád mlčí.. Pořád nemaá utopence, pořád má párky mnoha druhů.. Pořád má ve vitrínce pouze jedny poslední arašídy, čtvery brambůrky a co je asi změna – troje balení velkých tyček po pěti. Nemilé bylo naše překvapení, že těch 5 tyček stojí 17 kaček a pod záminkou, že jsme přece chtěli ty tenký jsme je s díky odmítli.. Jenom díky Brůdžiho jednomu malýmu pivu (G za 11,50) se tahle štace nezvrhla v nehoráznou Ma-Théé párty a to včetně letce Pivůůa, kterej se nebojí řídit sporťák typu Panda-Touring-Sport, jejíž přezdívku jsem v záchvatu smíchu zapomněl a kterým raději přijel, abychom ho za jeho nepřítomnosti nepomlouvali, což udělal jistě dobře.
Jak hodnotila hospodu Radůza: „Já jsem se úplně lekla těch jeho dvou zubů“.. (rozuměj vrchního..) Což do značné míry objasňuje záhadu, proč má místní šipkařské družstvo ve znaku obrovskou krajtu vytesanou z jednoho kusu dřevěnýho polena..
Co jsme vypili: 5x čaj Jemča (a pak nám vyčítají čajovnu..), 1x malý pivko
Výběr z ceníku:
Čaj Jemča 5,- (velmi dobrý poměr výkon/cena)
Malý pivko Gambáč: 11,50,- (velký 14,50)
Tyčky 5 ks velký 17,- (nedoporučujeme díky poměru výkon/cena)
Brambůrky 17,-
Páreček 23,-
Jak hodnotil hospodu Brůůdži: „Pivo kvalita zachována.. Párečky – eňo ňůňo.. Drsňák Piwů v šusťákách!!..“
Zahráli jsme kulábr, šipky a se slovy „vypadnem z tohohle pajzlu“ opustili po zaplacení Kobře poměrně pohodovou restauraci. Pro návrat do Chvalešovic už se nám s Brůůdžim nikoho přemluvit nepodařilo. Po cestě zpět domů jsme se trošku posmívali Piwůovo Fiatu Sranda, až nás vyložil na nádraží ve Lhotě pod Horama.. Nic naplat, se zlým Pavlem si není radno zahrávat. Ještě že jsme měli naší draze zakoupenou skupinovou (2) zpáteční jízdenku.. Jenom Kernís se nesmál. Ale to je pochopitelný..
Já nemít zpáteční jízdenku, taky bych se nesmál a na Fiat Panda bych měl za Rolce-Royce.. Ale co to?
„Brůdži, ty máš tu jízdenku?“
„Já ne.. byla ve vlaku na stolku.. Tys jí nebral?“
„Sem se spolíhal, že jí vezmeš ty..“
Naštěstí nám jí s vítězstvím v oku (a knedlikem stále v koutku) vytasil zachránce Kernís a ještě nám poradil skvělou metodu „padni komu padni“ – to při vývěru nevěsty podle největšího hnoje za chalupou. Pavle, díky!
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. A jestli se nevrátili čugálou domů, dobře tam žili, ovárek, bůček a uzený kolena jedli, víno a pivo pili, kůže z králíků prodávali a hnůj vyženěný, majetek to s gruntem převeliký s o-chotí
svojí hojně množili.
Zapsal: Budějčák
![Cesta k nádraží je lemována nádhernou postmoderní architekturou, někdy nazývanou též kosmověk. Aneb: \"Výstavka je putovní..\"](https://www.tourdebier.cz/wp/wp-content/gallery/pokus-o-chvalesouc/chvalesovicepok02.jpg "Cesta k nádraží je lemována nádhernou postmoderní architekturou, někdy nazývanou též kosmověk. Aneb: \\"Výstavka je putovní..\\"")
sme tu prvni. dobrej reportik :]
Koukám, že se příspěvky k reportům jenom hrnou:(((
Je doba punčáků.. nediv se 😉
http://www.pradedovazeme.cz/PUNC.htm
Jsem se docela pobavil, hlavně neohrožený Pavker a drsný Vrchoťák ..ehm…..v šusťákách… mne dokonce rozesmáli (a to není jen tak..). ALE pak přišla narážka na hanobení vlajky…jestli je to pravda, bude si Paveu muset v hračkářství koupit novýho bratrance…
Asi to bude tou ránou do hlavy…
Pozor pozor! Vzhledem k závažnosti důsledků výše uvedené rány do hlavy byla na internetu zveřejněna odborná diskuse na stránce: http://www.tourdebier.cz/rana_do_hlavy.php
Tak kde vázne Karlovo reportage?
Datum druhého pokusu o dobytí Chvalešouc: 15.1.2005. Budou mít opět zavřeno? To se hned dozvíte! Čtěte dál!
Pivo:
Druh: Platan 10
Míra: Přesná
Pěna: Adekvátní
Chuť: Žúžo !
Tácky: byly
Něco na zub:
Tlustý tyčinky 10,-
Cenová hladina:
Platan : 10% -11,50
Pilsner Urquell: ve spěchu nezaznamenáno
Budvar: ve spěchu nezaznamenáno
Doprava:
Vláček kolejáček + 1km zu fuss
Porota:
Mr. psí chrchlík, Mat, Marťan, Beerless drinker, (modelář s izolepou, zaklímač, potenciální člen klubu invalidů, Yce, betonový muž (ne že by byl tak tvrdej, ale že fluše beton), kluk od kasáren, Klimas, Arthur C. K. Klima)
Zlý Pavel, Muž v černém trikotu, pro nejlepšího pivaře (Pavew, Highlander, ten který nazývá piva zdrobnělinami, metalák, Mr. Kánoe, Činel, Kozár)
Farel V.O.L.E. Krýd, atd…
Kukačka, Cuckooman, Mr. čuvačí obhajoby, Obhájce práv bílých, Ally Mc Beal, Sparvedlivý muž.
Legenda praví:
Otevřeno každý den od 16:00
První dojem:
O5 zavřeno!!!!!!!!!!!! Nééééééé
Zápisky z cest:
Jak začít tuto všemi směry netradiční etapu, než přestavením komise.
Psí chrchlík od kasáren, Farel V.O.L.E., Spravedlivý muž a moje maličkost, Pavew.
A teď pěkně po pořádku. Z domu jsme s Kukačkou vyrazili už ve čtyři (ačkoli vlak odjíždí až v 16:27) a to také třeba pro to, abychom se ještě mohli v klídku vrátit pro foťáček, bez kterého se komise TDB neobejde.
Volným krokem za krásného počasí jsme si razili cestu chudinskou čtvrtí (okrajová industriální část Týna nad Vltavou, které vládne, co by šéf podsvětí, tajemný Majkl) a debatovali o různých sociálně-politicko-etnických problémech.
Ve chvíli, kdy jsem Allymu Mc. Bealovi říkal „Vsaď se, že Karel přijede autem, je línej, jak veš!“ se z pozarohu vynořil Kajův Oplík. Ještě nezapomněl vedle nás zastavit, stáhnout okénko a sdělit nám „Mě se nějak nechtělo pěšky :-)))“
Dále jsme si užívali krásných zákoutí týnského vlakového nádraží, kam se normální smrtelník, dostane jen párkrát za život.
Neopomněli jsme fotit, vše co bylo v dohledu, protože co by to bylo za report bez foteček, že?
Poprvé mne varovalo červené světélko oznamují vybitou baterii ještě, než jsme vlezli do vlaku 🙂 A proto jsem začal s energií šetřit! Čas odjezdu se blížil a budějovický pan M. stále nikde. Ovšem dorazil přesně podle tvrzení jednoho podivína „Dochvilnost ctí muže“ a přiklusal v minutě odjezdu.
Farel zakoupil jednu podpultovou skupinovku a naskákali jsme do vlaku. Zabrali jsme nejlepší fleky a za chladného zimního podvečera a tlumeného dieselového puf puf puf, vyjeli směr Chválešouc.
Ani jsme se nestačili rozkoukat, dát si bundy na věšáky :-), případně dostat pár facek od strojvedoucího za nohy na sedačce a už jsme se museli hotovit ke vchodu (k východu), abychom stihli dát včas znamení. Zastávka Chvalešovice je totiž na znamení. A je také znamenitá, viz panoramatické foto v etapě pokus o Chvalešovice. Od této chvíle totiž fotodokumentace chybí. Z části je to zapříčiněno tím, že Martínek na cestě vyplácal energii na poslední dvě fotky.
Po vystoupení z vlaku každého ohromí to nic co je všude kolem. Pouze koleje, roští, bouda a nádraží, jinak nikde nic v dohledu.
Debaty jsme z důvodu časového presu museli vést za pochodu. Třeba i o tom, jak to vlastně místní dělají, že nádraží vypadá tak ošuntěle, že musí stát spoustu peněz, stále na všem udržovat takovou krásnou patinu.
Karel neměl ani čas zastavit se na jablíčka, ačkoliv každý přece ví, že teď jsou nejlepší! Věděli to i starousedlíci, kteří nám je vyfoukli před nosem a s plnými vědry padanek a ďábelským úsměvem na tváři spěchali do bezpečí svých stavení.
Na oplátku se k nám přidal věrný průvodce. Kulhající lovecký pes, zvaný též „lovečák“.
Přechod kolem plotu s krvežíznivým psem proběhl bez vzrušující příhody, neboť chyběl strašpytel Pavker, který by se dal na úprk. Pozn. Psí chrchlík: Když ale vlkodav rozměrů negra vystrčil svojí huňatou mordu skrze mezeru po chybějící plaňce v Masaryka pamatujícím plotě, trošku jsme se opotili. To přiznáváme. Konec poznámky Psího chrchlíka.
Cesta k hospodě trvala deset minut. Přečetli jsme vývěsky před hospodou, lákající například na akci do Malšic na čuníka, palestinská holoubátka, bažanta z nemocnice od Panny Marie a podobné lahůdky, s kulturní vložkou – vystoupením Kung Fu Holoubka Lee a pak přišel šok! 15.1. 2005 zavřeno….. ale to je DNES !!!!!
Z úvodního šoku se nejrychleji oklepal Mautin a protože se ve vnitř svítilo, šel vyjednávat. Vyjednávačem by být opravdu nemohl, protože byl vyhozen již se slovy „Dobrý den….“
Zhrouceni jsme se šli posadit na lavičku před hospodu, zatímco se do hospody trousili další a další účastníci jakési oslavy, či schůze. Načal jsem mandarinku poslední záchrany a bratrsky se s ní se všemi podělil. I pejskovi se zachtělo, avšak mandarinka byla malá a na čoklíka nezbylo. Ten ovšem neomylně vycítil nejslabšího jedince a chtěl bojovat o poslední sousto s Martinem. Kluk od prasáren do sebe poslední kousek v mžiku hodil a tak ho pejsek za trest alespoň řádně poslintal. Takový krásný velký chrchlík.
Vyslali jsme Kukačku, mistra čuvačí obhajoby na diplomatickou misi. Ten s dobrosrdečným a lehce přitroublým výrazem ve tváři vzal osud nás všech do svých rukou. Odlovil jednu babču a se slovy „nešlo by alespoň tadyhle tohle…“ z ní loudil, jestli má tu moc nám zařídit pivko ven. Pani odpověděla „já o žádný schůzi nevím, já jdu za dědkem, ale můžu se zeptat“. Tato starší dáma se prokázala, jako opravdová světice. Do minuty byla venku majitelka hospody a posadila nás ke štamgastskýmu stolu s tím, že pivko nám klidně nalije.
Nemohli jsme tomu uvěřit, konečně uvnitř! Hospůdka zařízená v komunistickém retro stylu obsahovala vše potřebné. Kamna s dlouhou tlustou rourou, stoly s pogumovaným ubrusem, pípa, srnčí trofeje, kančí klektáky, diplomy z jakýchsi klání ve střelbě, TV s fotbalovým přenosem a stojan na šipky. (Když už jsme u šipek, neumí tu někdo hrát šipky? Chtěl bych soupeře! pozn. autora)
Průchod do pověstného sálu, kde se konají známé chvalešovické metalové akce byl samozřejmě zatažen.
Přiobjednali jsme sobě toliko jedny tlusté ty-činky.(Fucking good sticks! pozn. autora)
Čas letěl jak splašený. Do odjezdu vlaku zbývalo nějakých 20 minutek a cesta jak jsem již uvedl trvá nejméně deset. Bylo tedy nutné zaplatit. Překvapila nás královská cena za 4 piva a tyčinky 56Kč (i ceny jsou tu retro. pozn. autora) S radostí jsme zaplatili a s díky opustili hospodu. Neviděli nás tu naposledy, napadlo nás všechny.
Pések na nás vzorně čekal a tak jsme měli doprovod i zpět na nádraží. Minuli jsme pár stavení s kusy hadrů v oknech. Mar-teenova slova: „Proč tam mají ty hadry?“ o pět minut později si sám odpověděl: „Hele tam se svítí, pojďte se podívat, kdo tam bydlí…“
Mašinka tu byla přesně na čas a tak Kukůmen dal světelné znamení a mohlo se nastoupit. Neodpustil si ještě zablikat na pana výpravčího v Temelíně. Hřešil na to, že vlak se již rozjel a že nemůže dostat pár pohlavků.
Unaveni z náročné tříhodinové etapy jsme dorazili na Týnské nádraží. V duchu jsme se omluvili Karlovi, že jsme se mu smáli, když přijel na vlakáč autem. Naskákali jsme mu do kočáru a nechali se rozvést do svých domovů…
Jeden z nejdelších reportů z jedné z nejkratších etap zapsal zlý/hodný Pavel
Závěrečné hodnocení:
Tuhle hospodu, bych si takhle pěkně v klidu vychutnal ještě jednou.
Málem bych se zapomněl zmínit o tom, že kluk od kasáren dal pivo pod deset minut !!!!! .. a tím si vytvořil nový osobák! Že by se vracely staré dobré časy, nebo je to Martinův tzv. Poslední výstřel?
Otázky a otazníky:
Proč mají lidé mezi nádražím a hospodou ve Chvalešovicích plátno v oknech?
Proč Farel s Mar-teenem čumí lidem do bytu?
Co za schůzi se konalo ve chvalešovické hospodě?
Stane se Mar-teen plivátkem pro psy?
Kdy už nás konečně Kukačka (ten který vymyslí nejméně 4 bonmoty během 2 minut) obdaří svým neuvěřitelně břitkým humorem a napíše report?
COMING SOON:
Bechyně – V Zářečí
odborná recenze: Farel Vole Krýd
uzávěrka: po uzávěrce
datum vydání: 22.1.2005
Zálší – U mopedu
odborná recenze: MC Rapper COR(NY)
uzávěrka: kdy že mají medíci po zkoušce?
datum vydání: řekl tady někdo 29.1.2005?
Doufám , že se tam taky někdy podívám nebo aspoň nakouknu.
P.S. dobrej report a bonmotů jako od kukumena
Doporučuju vybrat nějakej pěkněj letní den, kdy tam budou vepřový hody 😉 Největší bonmot je to, že je to všechno pravda! Já tam byl, já s ním hovořil.. Akorát ta humorná historka s pejskem nebyla vůbec vtipná!
Pozor pozor, v Chvalešovicích řádí smečka psů (viz. odkaz), prý asi 40, takže pokud se tam nyní vydáte, tak jedině na favoritu s nabitými galuskami a raději s (ZKVK) Záchrannou Klobáskou V Kapse!
http://www.novinky.cz/krimi/225202-obec-v-jiznich-cechach-suzuje-smecka-ctyriceti-psu.html