Komárov – Na blatech

V pět hodin jsme se sešli na startu další etapy TDB. Místo setkání, jako již tradičně bylo na křižovatce X. Po několika zahřívacích kilometrech, které bohužel jako přespolní člen TDB musím absolvovat jsem stál na obvyklém místě srazu. Než jsem stačil setřít pot z čela už tu byl Pavel ve svém tradičním černém bikerském ohozu. Po několika minutách doráží i Martin. Vyrážíme vyzvednout Karla. Po několika neúspěšných pokusech nalézáme Karla jak PRACUJE!!!!! .Tak ho ponecháváme svému osudu a nabíráme směr Komárov.

Cestu začínáme výjezdem na týnský kopec a dále pak zkratkou přes letiště. Hned na odbočce k letišti Pavel žadoní: „dáme fotku s majklovo značkou“. Na mojí nejapnou otázku „co je to majklova značka?“ mi bylo vysvětleno, že je to značka výškou úměrná k majklovi. (Majkle nic ve zlým)

Další zastávka, i když trochu mimo naší trasu, byla v Jamníku, kam jsme dostali díky Martinově zvědavosti – „Jé co je to za ves tam jsem nikdy nebyl, jak se to tam vlastně jmenuje, klucí jedem se tam podívat.“ Byla to taková malá vesnice, ale pozor objevili jsme tu opět několik majklovo značek a dokonce i majklovu zastávku !!!!!

Po této zastávce jsme se ve svižném tempu bez dalších zajížděk rozjeli ke Komárovu cestou lemovanou několika desítkami majklovo značek.

A už jsme v Komárově. Zastavili před hospodou „na Blatech“. Pohánění žízní jsme bez váhaní vešli dovnitř. Uvnitř bylo na horké sobotní odpoledne příjemné chladno a šero. Usedli jsme a než jsme se stačili rozkoukat už u nás byla paní hostinská. Tak jsme neváhali a objednali jsme si dvě pivka a žlutou. Za pár okamžiků jsme měli na stole dva gambáče a žlutou. Vrháme se na pivko a po několika locích Pavel konstatuje „ jééé to je to studený“, a bylo… Rozkoukáváme se po hospodě a zjištujeme, že v ponurém prostředí místní hospody sedí všichni štamgasti u jednoho stolu pod oknem a ještě k tomu jenom na jedné straně stolu (asi aby měli záda krytý zdí ????), koukají před sebe a zásadně se nebaví. No nic pokračujeme v prozkoumávaní hospody, vypnutá televize, výzdoba místních lidových umělců, nápis nad výčepem „na blatech“, který očividně zaujal Martina, protože nás varoval, že až pojedeme zpátky, tak si musíme dávat bacha na psa „komárovského“.

Po vyčerpávající cestě jsme dostali hlad, tak pokládáme paní hostinské otázku jestli má něco k jídlu, no třeba utopence. Dostalo se nám originální odpovědi: „utopence, ježíš to nemáme, snad jen nakládanej hermelín. Libore skoč pro hermelín, měl by bejt v ledničce….“ . A opravdu tam byl. Za chvilku jsme na stole měli porci (ne sice moc velkou, ale ta chut´ ….učiněná pikantérie) a k tomu ješte bonus – neomezeně chleba (∞).Při konzumaci hermelínu ozdobeného papričkou jsme nostalgicky zavzpomínali na sira noče jednoho ze zakládajících členů TDB. Po jídle jsme si objednali ješte jedno pivo a k tomu S-NÁCKY(rozuměj snácky). Hospoda se pomalu začala plnit místními. Stůl štamgastů se zvolna začal zaplňovat po obou stranách. Pavel při pohledu na místní dámy pronesl něco jako „velká prdel – základ dobré rodiny“ a ještě k tomu ho kousnul komár.Tak jsme usoudili, že je čas odejít. Dopili, dojedli, zaplatili jsme a vydali jsme se k domovu.

Cestou z vydařené etapy jsme samozřejmě nemohli zapomenout na pitstop. A tak jsme se zastavili ješte v Březnici kde jsme si dali jedeno pivko a mlsně okukovali místní jak rožní prase. A pak už hurá domů…..

Anál TDB zanesl tímto Topič temelínský