Hodonice – U vejra

Dochtor se vydal i s Radkou řečenou Bóžou individualisticky na Tour de Czech Republic križom někrižom, nedbaje na naplánované etapy Tour de BIER! Jenže ouvej – začalo pršet. No, pršet.. lilo jako z konve!!!

Podařilo se nám zjistit, že se oba místo naplánovaného týdenního výletu vrátili doslova jako zmoklí psi již po dvou hodinách marného boje s dešťovou přesilou. Jenže hanba byla tak veliká, že se celý ten týden
pokoutně ukrývali v bytě a předstírali, že nejsou doma!!! Živili se draze nakoupenými delikatesními konzervami a instantními polévkami – samozřejmě studenými, protože se báli, aby je dým z lihového vařiče
neprozradil. Dle dostupných informací si postavili v pokojíku stan typu tee-pee značky ČO (čti tý-pý-ČO) a venku se objevovali pouze pod pláštěm noci, aby nebyli spatřeni.

Přáli jsme mu vše dobré a ani ho nepodezírali, ale Češi jsou podlí a ještě k tomu bonzáci a sprostý udavači (viz. kauza Purkarec, že..) a nestydí se před ničím.. A tak se do redakce dostal usvědčující materiál tohoto skandálního odhalení!

A protože Dochtor nebyl doma, jeli jsme ve třech..

Bylo nebylo TDB dlouhé měsíce a tak přišla chuť zase něco podniknout. A tak padlo rozhodnutí -jedem v pět!!!!! Jenže jak to občas chodívá počasí se proti nám spiklo, pršelo, místy až hustě. Se slzami v očích telefonuju Mártenovi: „To je v čudu co?….. To zas..ný počasí.“ Ale že se nebojíme tak sme se domluvili že se sejdeme u mě za hodinku s pláštěnkama a uvidí se. A jak už to v pohádkách bývá, obloha se za pár minut vyjasnila a vykouklo, no co děti?????????????? No sluníčko přeci, sakra vy taky prd víte…. 🙂

Přesně v domluvenou dobu sme se sešikovali u Nás před barákem, překontrolovali kola….Ještě mě napadlo vzít svačinku, což nepochopeno mělo hlasitou odezvu : „Ser na tooóóó, žádnou svačinu nechcemmmmmm.“ Ale jaké bylo jejich překvapení když dostali studený pivečka do nosičů. A vyjelo se, cesta na kopec byla náročná, si z ní moc nepomatuju, spíš sme všichni šlapali, než kecali. Pitstóóp, rychle sesedat, utrhnout závěry u piva tsssss(ten zvuk všichni milují) přiťuknut, zchladit trochu tělo po tom nechutným kopci, kochajíc se pohledem na louži močůvky. Jé hele dopravní kužele, to by se dalo využít například jako čepice pro skřítky 🙂 a nikdo mě nemoh udržet a hned se soukám na hromadu suti. Jupí protiplynová maska, kdopak jí tu asi nechal….bez rozmyslu jí beru na obličej a pózoju klukovi vod kasáren před Temelínem, Rakušané jsou na mě pyšní, že jo Standóóó. Mezitím Pavew zkouší modifikace čepic pro skřítky jako prsní implantáty nové generace, působivé, famózní. No a dost zábavy kluci, jede se, nebo nedojedem. Cesta vede krásně z kopce díky bohu až k Židovce(neplést s nějakou slečnou -Židova strouha), pak párkrát šláp šláp do kopce přičemž mě bez rozmyslu napadlo pronést: „Hele, kdo dřív najde houbu, jo?“ no a pak sem se stal terčem posměchu-mlčeti zlato :).

Na kopci se nám naskýtá krásný pohled na Bechyňské letiště, vtom Invalida zašeptá, kluci něco Vám ukážu, ale styda se tady nee jdou proti nám nějaký turisti. Tak kvůli němu popojíždíme pár metrů aby byla menší vostuda, chvíli loví v batohu to překvapení a pak k našemu překvapení nasazuje koupací čepici, no tomu se už snad ani nejde smát :).

A sme tu, Hodonice! Ta ves opravdu existuje, to nadšení z nalezení této bájné vesnice podtrhuje vysazení bicyklu nad hlavu. A hurá nadzvukovou rychlostí k hospodě. Hospoda je oprýskaná znalci TDB vyhledávaná klasika. Před hospodou sedí místní Mařeny, hned fotíme, všechno se dokumentuje. Vlézáme dovnitř, klasika. Objednáváme pivo, teda Pavew za nás a to Plzničku, pan Hostinký odchází kamsi z dohledu a čekáme a čekáme a čekáme, bude vůbec po strastiplných námahách dobré řízné pivo? A dočkali se žižnivci, jenže první dojem, ono to smrdí fůj, a ta pachuť. No když si člověk odmyslel trochu smradu a pachuti, tak se to „vypít“ dalo. Vyhladovělej Marten Lee Klima zkouší hranolky, no jen trochu poškádlil žaludek. Fotíme aborigines a vejra nad výčepem. Pavel naládoval do kulečníku pětku, že si dáme partičku. Ježíš to byla hra vo to kdo je horší 🙂 no alespoň sme se zasmáli. A je to tu, všichni se toho obávali – mor !!!- Někdo zapnul TV. dohráváme kulábr, já dopíjim „bonusový pivo“ a hurá na cestu. Potkáváme dceru pana Hostinského – kočička (2 nohy), to mu musíme pochválit, když už né to pivo. Vesnici projíždíme 2x kvůli nezvykle velkému vyrojení místních fakt musim uznat pěknejch Mařen. A hurá k domovu po krásné opravené cestě. No nebudem na sebe jak na psy a dojedem si opravit chuť do Březnice. Odhlasováno a jede se. Jo jo to bylo jiný kafe, teda co to kecám pivo :), dokonce v místích končinách došlo k navázání spolupráce s agentem krtečkem (K007), který pro Nás pořídil pár spy fotek místních divoženek a pak odlétl ve své LEGO stíhačce. Děkujeme agente K007. A hurá přes Záhoří do Smilovic (hospůdka uzavřena). Když tu: „..pozóóór Pevewwwéééééééé kočka na cestě 🙂

To před čím jsem Pájkího v poslední nanosekundě zachránil jde vyjádřit úryvkem z maxipsa Fíka:

„..chlapečku, není to Vaše kočička?“
„…ne-e, placatý my nemáme..“
„….“

(to nejde popsat, ale smáli sme se mu potom pár minut) a tak nám nezbývá než ject přes ….. (tu ves zná prozměnu snad každej, ale zato si obvykle nemůže vzpomenout na její jméno a tak se používá jako náhrada pár teček.. ale všichni ví – Předčice), Hospoda je tady také zavřená, tak si alespoň hladíme místní kočku (4 nohy, 3D) a tradá papá, jede se dom.

Poslední zastávečka je už doma na otáčku – v divadelním klubu. Čekáme Na Kakajdu (ale kluci nejste nějaký drzí 🙂 a na Národního umělce Lukáše „Pípa“ Slepičku. Dostává se nám tu jídla (bez cheba) i pití (teplého) i zábavy (koupací čepička). No ale hlavně maj dlouhý tyčky škyt :).

S Janou je sranda, sice se Nás trošku bojí, dokonce se zdá, že věří i na pověry, že fotoaparát bere duši :-).

Ty ksichty sou na fotkách, to nemá cenu komentovat. Pevew hanebně odjíždí domů o půl hodiny dřív se slovy: „Maminka počítá děti :)“

Dobrou noc.

Anál TDB zanesl tímto Krýd. Farel Krýd.