Zvěrkovice – Hospoda

Start se odehrál jako tradičně na křižovatce X a to i navzdory pozdním večerním hodinám. Vyrazili jsme hned poté, co se v milionáři vytáhl pan Král z Týna nad Vltavou. Směr byl předem znám – Putyka ve Zvěrkovicích. A cesta na to jak byla krátká byla obtížnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Jako první nám daly zabrat Struhy, naše plíce tam ještě někde leží. Poté louže o rozměrech velkých amerických jezer. No a nakonec král všech překážek! Zorané pole !!!!! Tady se asi opravdu někdo zbláznil. A my ostatní ho slepě následovali. Po chvilce marného vyhýbání se nejzablácenějším místům jsme vzdali i přeskakování z jedné kopičky sněhu na druhou a odevzdaně čvachtali stále kupředu. Až nám cestu zkřížil obří taxis v podobě malého potůčku. Všichni jsme ho mocným skokem překonali a upalovali k Neumětelům, vlastně ke Zvěkovicům.

Na severních sněhových pláních jsme očistili obuv a do vsi už jsme dorazili jak ze škatulky. Čím blíž jsme byli hospodě, tím víc se stupňovalo naše tempo. Ke konci už Standa div neběžel. Zdálky vidíme, že Géčko svítí a naše nejčernější obavy jsou plané. Pak se ještě podivujeme, nad tím jak je možné, že ve všech vesnicích je před hospodou nejvíc aut. Hned poté mizíme v útrobách hospůdky o které jsme si nesprávně mysleli, že je zaplivanou vesnickou knajpou. O to víc jsme byli překvapeni. Hospůdka to byla krásná, nově opravená, útulná, dřevem obložená, trofejemi ověnčená a sálem vybavená.(škoda, že se našim investigativcům nepodařilo zdokumentovat vnitřek sálu) Hned se nám dostalo vřelého přijetí.

Pivko jsme dostali téměř okamžitě. Značka podle chuti toho kterého soudruha. Jen na černý si Pavker musí počkat týden J Poté, co jsme zdokumentovali interiér včetně exkluzivních hajzlíků, myslím toalety, nikoliv místní štamgasty, jsme prubnuli i místní kuchyni. Malinký buřtíky (pani nebo slečna hostinská musí být zvyklá na pořádné klády když tomuhle říkala malinký buřtík asi takhle dlouhej |<————————–>|), salámek s octem a cibulí (kvalita standardní i když bylo o poznání méně cibule než v Temelíně, ale to je asi všude J) a v neposlední řadě také křupky. No a poté při zvuku praskajících polínek v krbu jsme nasávali NEJEN atmosféru.

Karel opět ze sebe udělal trubku a to když několikrát za sebou ukázal, že mají doma buď černochy, nebo korálky. Martin udělal pár svých obvyklých xichtíků, Standa pronesl pár svých nesmrtelných poznámek, Pavker se tvářil neutrálně a myslel si svoje, Nod-Gi to všechno komentoval a já se snažil zapamatovat co nejvíc detailů, abych mohl napsat kvalitní report J V nelepším Karew a Nod-Di zbaběle prchli, a nechali si šunky dovést domu autem. Prej že jedou na hory.

Nám zbylým se popíjelo tak dobře, že jsme si téměř nevšimli, že čas se již nachýlil a jali jsme se platit. Za kvalitní služby jsme dali tučné dýško a vydali se na zpáteční cestu. Na té už nebylo místo na hrdinství a k domovu jsme mazali už pěkně po silnici.(i když jedna lesní teréní vložka tam byla) Standa se nám ztratil hned při východu ze vsi, že prej zná zkratku, tak nevím, jestli tam už jeho mrtvolu náhodou někde neohlodávají supy. Cesta z5 byla rychlá a v půl druhé jsme se již váleli doma v pelechu.

Zapsal: Pavew čti [pivů]

Video: