Tak po několika letech se mi dostalo té cti, že mohu napsat report z TdB etapy. Tajně jsem se domlouval s Klimasem, mimo oficiální chat skupinu, kam tentokrát vyrazit. Již dávno nemám přehled kam všude již komitét TdB zavítal, kde poctil svou návštěvou tu či jinou hospůdku a nechtěl jsem únavným vybíráním rušit celou TdB skupinu. Mé návrhy Martin vždy rychle shodil ze stolu slovy: „a taky jsme tam byli“. Výběr lokality byl značně omezen, protože pro zvolení vhodného místa etapy muselo dojít k průniku okruhu vzdáleností od Písku, odkud jsem vyrážel já a ze základny TdB Tejna, odkud měla vyrazit početná skupina členů TdB. Nakonec asi po týdnu usilovného kreslení kružnic do map a díky použití logaritmického pravítka se našly destinace, které splňovaly všechny proměnné našeho zájmu. Už to vypadalo, že se pojede do XXL řízkové hospody v Podolí zavané Klub 27 U Komára s neskutečným hodnocením 4.9 hvězdičky z pěti, ale výběr jsem tentokrát musel odmítnout já, protože cesta s kamionovou dopravou v zádech přes Podolák mě touhou nenaplnila. A byl to Martin, který místo nakonec objevil – tábořiště Stará cesta skryté v lesích na levém břehu Vltavy blízko Podoláku. Zde je prostor pro první tipovací otázku: bylo dosaženo Staré cesty?
Čas odjezdu 13.8.2022 ve 14 hod. Místo bylo, čas taky, ale členů komitét pomálu – rodinná dovolená je jasná volba. Tak nakonec z Týna vyráží stálice TdB Klimas sám a já mu jedu vstříc z Písku přes hory na místo srazu do Albrechtic. Jelo se dobře, kolo jsem nezměnil, stále rockmašina, za chvilku brzdím na návsi. Ale Martin zatím nikde. Tak si krátím čekání hledáním kvalitního čtiva v knihobudce. Tituly zajímavé např. Sbohem mých patnáct let od Claude Campagne, pojednávající o výchovném ústavu pro nezletilé u Středozemního moře. Nestačím se začíst a objevuje se Martin. Kde jsi se zdržel? Volám na přivítanou. Zdržela mě pivní pohotovost při vjezdu do Albrechtic.. Dle fotek je jasné, že bankovnictví už tolik nesype a hledá si vedlejšák. Opouštíme Albrechtice směrem Údraž a v kopci si zavzpomínáme na první a poslední legendární etapu do Kluk s Kukačkou. V nejtěžší fázi stoupání na mě Kluk od kasáren volá „hraje ti pod sedlem rádio“. Bylo to moje drsné rockové vyzvánění mobilu, ale nevolali mi kluci z Arakainu nýbrž důchodová sestřička z nemocnice, také členka spolku českých perenářů, jestli nechci nějaké nové kousky trvalek do své zahrady. Objevila totiž denivky v jemně broskové barvě na trvalkové výstavě Herba Grata. Bohužel nevlastním Průhonický park a na zahradě již nemám prostor a tak s díky odmítám. Klimas mezitím dojel na vrchol kopce, kde na kraji lesa objevil staletý asi mezní kámen se symbolem půlitru. Nebo možná žaludu.. Foto a jede se dál.
Míjíme Údraž a zde je čas na druhou tipovací otázku: je v Údraži hospoda? Odpověď se dozvíte na konci pořadu. Další vesnicí, která nám stojí v cestě je Je-hně-dno, název trochu asociuje, že je ve vesnici hovno a ne hospoda, ale Martin opět prokázal znalosti místopisu a ponořili jsme se do Jehnědna a dojeli k romantické hospůdce Josefa Řeřábka. Bohužel má již svou slávu nenávratně za sebou. Ve dvoře seděl poslední z rodu Řeřábků, nebylo rozpoznat či žena nebo muž, ale věk se jistě blížil stovce. Na naše oslovení bez reakce. Zde již nikoho nečekají…
Rychlou jízdou jsme minuli ceduli Chřešťovice, vesnice mně v poslední době blízká, zde se věnuji sadaření. A ejhle otevřená Hosoda u rybníka! Přibrzdíme a hned nás od dveří vítá člověk neformálních rysů v oranžovém tričku, pan domácí. Kluci pojďte dál, máte velké štěstí, máme tu otevřeno vždy jednou v roce a budou tu hrát dnes avantgardní punkrockové skupiny. Na baru si dáváme jedno pivko, pan domácí nám mezitím vypráví vše o historii hospody, o tom jak vyrůstá jeho rodina, jak se dělá kultura, jak řešit psychosomatické potíže, jak se správně vaří guláš (i ten co se dnes podává vařil) a jiné důležité rady do života. Mezitím na zahradě vystupují folkbluesoví interpreti a postupně přijíždějí i fanoušci puncrockovéko pokračování večera. Příjemné a inspirující povídání přerušíme rozhodnutím jet dál, ale se slibem, že večer se sem ještě vrátíme. Před odjezdem ještě volám speciálního hosta Bóžu, aby přijela večer do Chřešťovic, protože to opravdu vypadá na kvalitní kulturní zážitek.
Dalším cílem jsou Dolní Novosedly, zde hlásí interneti jasný cíl, hospodu na návsi. Cestou neopomeneme foto s Jindrou na křížku co hlídá již leta rozkrok cest u Chřešťovic. Cestou do Novosedel se ještě proženeme kolem výběhu pštrosů v Klukách a zajedem ke „Kukačkovo“ hospodě, která je již také dlouho minulostí, zde se již také nikdy pípou neotočí. Dorážíme do Novosedel, ale ouha.. Nová hospoda zde také zanikla. Prohlížíme si alespoň skvostnou fasádu starší původní poválečné hospody. Jak tak chodíme kolem, přijede auto s károu, vystoupí pán a jde k nám, dáme se do řeči a ejhle, majitel a ochutný nás vzít dále na prohlídku. To co uvidíme nikdo z nás ani náhodou nečekal. Letitá výmalba od místního umělce, který zde před desítkami let žil. 3. kontrolní otázka: jak se jmenoval ten umělec – u vchochu má bustu, ale bez popisku? Dům jak z filmu Kačenka a strašidla, děti by potřebovaly pleny před průchodem skrze setmělou chodbu do obytné místnosti. Pan majitel má ale v rukávu ještě jeden trumf! Koukejte a prodlužovačku cvakne do zásuvky a vtom se objeví v tmavém koutku pod schody hlava draka, kterému září rudě oči. A po chvilce umí i blikat, dodává, ale nikdo neví jak to funguje. Já ještě neměl čas to prozkoumat. A jak dlouho tu bydlíte? Jsem tu 12 let. Tady se nespěchá. Výzdobu interiéru doplňují ještě nové obrazy a sochy od sousedky sochařky. Nahlédli jsme i do jejího ateliéru skrze okénko vedlejšího domu. Ou ou, sochy s rohama alá Diablo nebudí příjemný dojem, raději mizíme. Při úprku ještě stihneme zaznamenat prastarou hospodu „Na Rychtě“, jejíž památku zachovává již pouze nápis na stěně. Dolní Novosedly, vesnice skrytých překvapení, stála za návštěvu.
Vracíme se zpět přes malou obec Třešně, okolo 500ti leté lípy ve vynikající kondici. Konečně míříme na původní cíl camp Stará cesta. Přes pole a brod do lesů, před svahem k řece mi zvoní sedačka. Manželka Radka se již blíží k Chřešťovicím závratnou rychlostí samospádem rozjetého kola z vrchu Jarníku. Usuzuji, že není vhodné nechávat dlouho samotnou ženu bez doprovodu na punckrockovém mejdanu a stáčíme kola zpět do kulturního víru.
Setkání v Chřešťovické hospodě jsme zahájili posilněním – výborná zelňačka, klasická tlačenka a neobvyklé nakládané syrečky. Vše dobré kvality za vesnické pražské ceny. Pivo výborné Platan 11.
Plni energie a očekávání jsme vylezli do lóže horního patra hospody a nechali jsme se unášet na vlnách nevšedního kulturního zážitku… Tak za rok nashledanou!
