Minireport z 13. etapy TDB…

Tenhle report je vážně divnej…
Na to, že byl start plánován na 15:00, se po dlouhých peripetiích s technickým vybavením některých členů komitét vyrazilo lehce po půl čtvrtý…

Po dlouhých peripetiích s technickým vybavením některých členů komitét před Albrechticema se do Albrechtic dorazilo lehce po pátý…
Pan Kerner chtěl ušetřit, tak koupil kolo od ukrajinců, který na něm přijeli do Čech.. Jenže na Ukrajině se kradou i ventilky, takže je úplně jedno, že je každej kus originál a neexistuje na něj pumpička.. Narozdíl od Čech. Tak to je taková zajímavůstka, které jsem si všimnul. (Hlavně si od něj nepůjčujte kolo, on když ho potom vracíte, ho chce vrátit nafouklý a tvrdí, že jste mu ho upustili! Mazaně se tak již půl roku vyhýbá nafukování..)

Cesta byla suchá, místy suchá. (cesta tam)

Cesta zpět byla mokrá, místy až moc.. Na což doplatila Radůza, která nestihla dobrzdit náhlou a naprosto nečekanou změnu směru Klimase, za kterým jela v závěsu. Krrreeev… Asi první na TDB. To bylo něco pro doktora. Pořádně po řeznicku ubohou ručku prohmatal a pak znalecky prohlásil. Jedem. To rozhejbeš! 😉

13. etapa se skutečně moc nepodařila. Nebylo nám přáno. Paseky totiž byla vytoužená destinace jinak pravidelného člena komitét Pavwa. Tím, že jsme na něj nepočkali božstvo těžce neslo a tak nám přichystalo plno „dobrodružství…“ Přes veškerou snahu všech zúčastněných se nepodařilo uloupit nový skalp. Přesto, že jsme projížděli Neznašovem – zavřeno, Novou Loukou – dnes zavřeno, Pivní pohotovostí – jiné starosti, Hospodou U trpaslíka (Albrechtice) – nadosmrti zavříno… a snažili jsme se vyrazit dokonce i do Pasek, nebylo nám přáno a po vinné svařáčkové degustaci jsme se potupně se svěšenýma hlavama vrátili do Týna..

Postřehy z cesty:
– Poznámka Cornyho při zpáteční cestě z 1km zajížďky z „od restaurantu Nová louka“ lesní cestou:
– „…ta antuka tu byla cestou tam?…
– „Ne.. Tu sem za těch pět minut někdo navez…“
– Ulovili jsme záhadnou značku na asfaltu pro světově proslulého znalce a odborníka na záhady všeho druhu, Pavla Činele Kozára, řečeného Kanoe. (viz foto)
– Pršelo – jen tak tak jsme se schovali u..
– U Králů – Albrechtice – Kernerů hrajou v mezičase po objednání svařáčku (byla fakt kosa..) červená bere.. Se zelenejma Platan táckama.. Nechápu.
– U vedlejšího stolu: „My tady čekáme bouřku.. že to bude jako na dlouho.. a vy tady fotíte s bleskem..“
– Abborigines: „Voni musej furt blikat..“
– Abb: Vyfoť ho.. (někoho jínýho).. Já nejsem postava…
– Abb: Svařáček jo?
– M: Nic moc teda…
– K: Protože ho dělaj z těhle pytlíků…
– … po půlhodině máchání:
– Já myslim, že víc z toho nedostanem…
– Úáááh… To je příšerný
– To musíme exovat.. To se jinak nedá pít..
– Zajídám to exováním prvotřídního sypaného cukříku baleného v individuálních malých balíčcích.
– Přes zimu to musíme přejmenovat na Tour de WINE..
– Je dopito. Jedem! (pojedem až do Pasek? Majkovi trrošku vadí prasklá guma, tak remcá..)
– Tak jak to vyřešíme, teď…
– Vyřešme to venku.. Tam je chládek…
– Do Pasek jsme vyrazili.
– Majkl nechal kolo v hospě, ale my ho přesvědčili:
– Jeď stopem.. To je skvělý! (a potutelně jsme se usmívali a na sebe pomrkávali ; )))
– Ještě jsme ani nevyjeli z Albrechtic a už jsme to vzdali a otočili koně k domovu..
– Cestou potkáváme pochodujícího Majkla a povzbuzujeme ho… STOPÚUUJ!!!
…ale na druhou stranu ; )))

A jak se mi jelo?
Vůbec jsem nemoh..
Skoro mě předjížděly i ženy a děti..

Zapsal: Yce yce baby..

Video: