Dnes noční etapa TDB! Start od mapy. Rozblikala se mi zpráva od Bruggiho na mobilu a já na ni vytřeštěně koukal jako zapomenutý japonský válečník na ostrůvku v tichém oceánu, držící pozice desítky let po skončení války, který právě obdržel aktivační kód. Přiložil jsem prsty na páčku a zkusmo zmáčkl. Nasál pach čerstvého oleje. Palcem zkušeně odhadl počet atmosfér. Zacvakl taktickou svítilnu do držáku. Perfektní. Roger! Můžeme to rozjet!
Počkat.. Wait a minute.. „Fokin´Weather“, teda chtěl jsem říci.. Start odkud? Odkud to sakra bývalo? Prohazoval jsem si tu otázku jak heliem naplněný míč v myšlenkách několik dlouhých okamžiků. Tenhle gól jsem rozhodně neproměnil, ale přiznat, že nevím odkud je vlastně start a zeptat se? Nikdy! Hrdý koně kapou. Vyrazil jsem. Někam ke kašně. Možná na parkoviště pod kostelem? Uvidíme, ono se to nějak vytříbí. Někdo zpanikaří a ozve se.
Zatím již po několikáté panikaří pouze Drsný Pavew. „teda radši bych si dal jen pár svejch v Artu a šel domů, než někam šlapat“, atd..
Dorážím na náměstí. A v tom mi to dochází. Jo! Tady bývala. Mapa. U kaštanu. Tak přeci jen jsem na správném místě. Ze zasnění mne vytrhnou údery zvonu kostela, se kterými se na místě objeví Bruggi. Neuvěřitelný. Co nedokázali němci z Bosche za několik mnoho let, to zvládli číňani z Dysonu na necelý rok. Neuvěřitelný! Bruggi objevil hodiny.
„Říkal jsem Ňaní, ať ti nabije baterku na kolo, nabila ti jí?“
„Jen bez toho „jí““
Pavew stále pracuje v německé firmě, tak mu ani moc nezazlíváme menší zpoždění. Standa raději hned píše, že nestíhá, ať na něj nečekáme. Že musíme pokračovat bez něho.. Dostat se do cíle. Že nás dojede.
Co je vlastně dnešní cíl? Pivovar Keras. Bechyně. Za posledních 5 let se nám totiž v republice rozmohl nový sport, kdo dneska nemá svůj vlastní pivovar, jako by nebyl. Tušíme, že bude mít pan Karas pivo silný, když jeho jméno hosté vyslovují s ochrnutým jazykem s „e“, až se to dostalo i na etikety. Keras.
Trošku máme vítr, že nestihneme otvíračku, nikdo totiž pro jistotu nezjišťoval, zda a do kolika mají otevřeno, nicméně hlavní je jedno. Jedeme! Tedy, snažíme se takticky brzdit, aby nás stíhal Standa, pokud (doufejme) vyjede a tak přibržďujeme na malý u Sokolky. A pak již frčíme do Koloděj a odtud podél řeky dál. Již při fotodokumentaci cedule nového provozovatele campu s občerstvením v Cabrově nás dojíždí Standa. To již je něco před devátou, my rozsvěcíme poslední světla a nočním tryskem trailovou stezkou frčíme směr Bechyně. Přemítám kolik se nám toho na hřišti za těch několik let změnilo. Jen hospody co jsme dnes bezprostředně míjeli. Na Růžku – zrušeno. Loď – nový majitel. Sokolka – nový majitel. Sportovka – nový majitel. Koloděje – Hospoda Na vršíčku – zrušeno. Camp Koloděje, pozor, tady je jedna otevřená novinka. Místo nafrněných holanďáků, kteří cizákům (myšleno Čechům, neubytovaným) nenalévají. Ale pokračujme. Cabrov – nový majitel. Červený mlýn – zavřeno. Instaláček – nový majitel. U princezny Krasomily – zrušeno.
Pavew by k tomu znalecky zanotoval „..až tu nezůstane stát, na kameni kámen.“ (určitě si teda potichu broukal oblíbené hitovky z Country rádia celou cestu..)
Netečně míjíme výčem přímo na náměstí u kašny v Bechyni (venkovní kino), přeci jen dnes musíme dosáhnout cíle. Pivovar Keras. A tak proplouváme lázeňským městem, dvakrát zatáčíme 90 stupňů vlevo, ale to už vlastně stojíme ve dvoře pivovaru Keras. Ještě provádím fotodokumentaci, zjišťuji, že mají překvapivě vchod i z druhé strany budovy a vracím se za žíznivci do dvora, kteří již mají pro všechny objednáno. Keras. Že jsme na správném místě dokazují půllitry s jasným nápisem Keras. Uvnitř jsou dva dřevěné bary, několik dřevěných stolů, vše mořené tmavší hnědou. V rohu vyplé šipky a osamělá bowlingová dráha. Celkový dojem, nenadchne, neurazí. O pivu Bruggi prohlásí, že je takový lehoučký, taky do něho mizí dvojnásobnou rychlostí, než do Pavewa se Standou dohromady. O Králi větráků se zmínka nezachovala. Že je Bruggi ve formě jsme cestou poznali i podle toho, že měl pod tričkem k našemu překvapení celou cestu schovanou polystyrenovou vestu. K našemu dalšímu překvapení jsme později zjistili, že tam žádnou vestu nemá. Že má jen to tričku. Probíráme živé mrtvé, když tu nás Bruggiho přicházející (no, spíš vycházející) známý vyvádí z omylu. Jsou tu totiž hospody dvě. Tahle (údajně U Fábiho) a ta z druhé strany. Ten druhý vchod tedy nevede sem! Nejsme v pivovaru Keras!
Zmocnila se nás panika. Spěšně se rozpočítáváme na tým A, který neprodleně dopije a odebéře se do pivovaru Keras a tým B, který tu zůstane, dopije moje malý pivo a zaplatí. Se mnou zůstává ještě Standa, jelikož Pavew podal protest, že se na první dobrou do týmu A nenominoval, načež mu bylo vyhověno.
Výzvědný tým A se k našemu překvapení do minuty vrací (čas t. 21:52 hod.), kdy jim obsluha v pivovaru Keras doslova zabouchla dveře před nosem. Tak to jsme hoši dneska nezvládli.. Vydyndali jsme alespoň U Fábiho ještě jedno rychlý (někdo dvě rychlý, někdo stále dopíjel svoje malý,..), my zaplatili a posilněni energetickými nápoji tryskem vyrazili stejnou cestou zpět, snižující tempo pouze piss-stopy. První zastavení bylo hned u hřbitovní zdi, kde se Bruggi se Standou jali prozkoumávat boční uličku, která by prostě logicky měla vést ke hradbám pod Pinterů. No prostě nevede. Ne, já vím, že to není logický, že to tudy prostě musí vést, ale nevede. No ne… prostě nevede.
Nasedáme na kola, myšlenka, že si uděláme společnou fotku před historickými GARAGE nejspíš odplynula s vypuštěnou močí na hřbitovní zídku. Vplouváme znovu na temnou stezku podél řeky.
Je to takhle za noci intenzivní, chyby neodpouštějící. Smysly máme ale zbystřené, nocí, rychlostí, Kerasem. Piss-stop.
Tak díky a příště zase někam. Třeba.. třeba do pivovaru Keras.
Zapsal Král větráků