Bechyně – Na kovárně (Zářečí)

Část 1 (Optimistická)

Sešlo se to zase takhle jednou po obědě na náměstí. Já Brugi, Zaklímač a dodatkové číslo 3 Nudlík z paneláku. Po hlasitém pozdravu nás hned omámila vánoční výzdoba a tak jsme neváhali a jako hovádka boží pořídili pár fotografií v Betlému. Po počátečním intelektuálním vybití si Martínek všimnul mapy a hurá k ní a vytyčit cíl trasy. Bechyně? Bechyně! „a není to daleko“ „není, to je v pohodě“ (pozn. autora 🙂 tady to zavání Prachovinou(1) a jak víme nebude to vůbec jednoduché, čti dál čtenáři). A vyšlo se se vší parádou, foceníčko každejch deset metrů, opičky, rychlost 100m za hodinu. Maličkatá zastávka vedle sadu na semenci u Jindry(2) a opět pořízení pár momentek, jak zmožení mohou být jen horolezci po výstupu na Mount Everest. A hurá dál a ostřejší krok ať tam dorazíme ještě dnes. Hned nato nás minul sportovec ledoborec kánoista Kubík i s rodinou a popřál nám šťastnou cestu. Při spatření koblížků od lesní zvěře se ptám, nechcete koblížky ještě docela teplé 🙂 chuchuch, no a nechtěj! a nechaj mě klidně vymýšlet nové slovní hříčky při spatření posedu, který hned nazývám poser a ještě hlásám, že teď už se nebude říkat no to mě poser, ale no to mě posed.
Tyto teorie zbytek podporuje což dávají najevo hlasitým řehotem. A ocitáme se na křižovatce a dáváme si otázku? Půjdeme přímou cestou 🙂 nebo zkratkou? Samo že zkratkou kudy jinudy 🙂 a tak míříme rovnou do lesa směrem řeka, cesta ubíhá poměrně rychle a při zvažování dalších zkratek odmítáme, protože duch lesa dává překříženými stromy jasně na jevo tudy né chlapy. A tak volíme nejdelší zkratku ze všech. Jéééé bandaska a kluk od kasáren jásá a hned jí naplňuje až po okraj šiškami a my ležíme v křečích a tlumíme se tomu a řikáme na co to taháš s tima šiškama. „Počkejte ještě vám budou dobrý“ nás hned drsně osočuje. Hurá řekaaa, opatrně zkoušíme tenký led a já fotim poslední fotky na téma suchý Klíma :). Pomalu dorážíme do Kaladý, kde koukáme na místní zavřený hostinec a smutně vzlykáme pod cedulí Pilsen Urquell. Jujky doprčic já tam zapomenul bandastičku, cheche tý jo tlumíme se s Nudlíkem, nebreč máma koupí slona. Hele kluci jak myslíte, že je ten led tlustej, říká piwů a hned běží pro vobrovskej šutrák a s nim na most. Žbluňk – moc né 🙂 a sledujeme nádherný bubliny, který chvilku letí od centra průlomu a pak se zase spojujou, bezva a teď už konec kochání a razíme dál ať tam dojdem ještě za světla. Poslední zastávka u kapličky, pár snímků do rodiného alba a vzhůru do Bechyně!!!!!!

Část 2 (Pesimistická)

Tato část je značně tragická. Celou cestu držíme maximální krok a zážitky díky smrtelnému vyčerpání dodávám poznámky v přeházeném časovém sledu a značně zkrácené. Do cesty se nám staví sama příroda větvemi ze smrků, cesta je blátivá, naštěstí však zmrzlá. Jako kdyby to bylo teď si vybavuju poslední pokus o zvednutí nálady, Martin na to jde od lesa a začíná zpívat, „čevená se line záře, červená se line záře“ avšak není to nic platné. Díky zimním měsícům je okolí šedé a už se stmívá, maximální bezradnost. Pavew to tu naštěstí zná, a proto k naší útěše hlásí za každou zatáčkou již Bechyni.. Kuwa to byl ale nápad hoši jít takovou dálku, dyť takle daleko nejezdíme ani na kolech! Cestou potkáváme i pár pocestných jako například Míru “Johna Deera“ Daňhela s drahou polovičkou. Míjíme jez a nějakej ten chatovej tábor. Už je skoro tma ale naštěstí za zatáčkou se vynořuje Bechyně.

Část 3 (Hospodsky relaxační a opět optimistická)

Vidím hospodu 🙂 , všem se lesknou oči, po takový namáhavý cestě cítím určitý druh vzrušení. Okukujeme okolí, cítím že se mi trochu motá hlava vyčerpáním a tím pocitem vzrušení, fotíme pár fotografií porcelánového zadku a Martínka na Martínkově náměstí a hurá dovnitř a sednout a jedno pívo. Platánek tam mají a můžu Vám říct, že takle dlouho mi pivo nechutnalo, chuť 10 z 10ti :). A něco na zub, „áno“. Dáváme si tyčky, tyčky a Hermelínek s tyčkami a pikantní klobásku s tyčkami. Ježíš tak dobrá klobáska, to zas budu muset ten hřích odčinit, třikrát odříkat otčenáš a dva dny žrát rajčata.Konečně sme ukojili trošku hlad a můžeme se rozhlédnout po světničce. Zámečnická klíčová výzdoba, vánoční ozdoby a celkově velice poklidná,vánoční a přátelská atmosféra. Při prohlížení kalendáře z babama se Nudlík snaží prozkoumat jarní a letní měsíce, protože prosincová baba je dobrá a jeho zajímá víc. Vida nás pan vrchní, říká chlapy to je prd přinesu vám příští rok 🙂 a tak se kocháme nad navoněnejma kočenama z obrázku a párkrát si pro pobavení tleskneme na figurku tančící čarodějnici. Cítíme se fakt nádherně, příjemná únava, pivko, sváča. Vymýšlíme, jak se dostat domů, cesta po vlastních byla zavržena, to bysme odnesli vlastními životy a tak obvolávám všechny a nakonec se dovolávám na TAXI FiaT limo :-). Dávám si malý pivko abych nezdržoval při odjezdu a probíhá poslední zhodnocení takto vysilující etapy vyznačující se souhlasným mručení všech členů komitét. Strejda dorazil, pivo dopito a zaplaceno a jede se domů.

Zapsal: BRUDŽI Brudži brudži brudži