Bechyně – U Jezu

Si tak sedím ve středu doma a přijde zpráva – „Dnes etapa TdB, start 17:00.“ Říkám si škoda, že mají děti trénink, docela bych jel, je hezky…

Nakonec trénink odpadl. Dobrý, tak pojedu, ale zase bych je mohl překvapit po takové době. Na zprávu jsem teda neodepsal. Dorazím k mapě, která už tam roky není a čekám. Pět minut, deset minut, hm… Tak to jsem zase jednou naletěl. Buď je to zrušený, nebo mají sraz jinde. Klimas vždycky jezdí včas. Když už se chystám odjet k domovu, zahlédnu Karla, po chvilce přijel i Pavew a Klimas. Dobrý tak se teda jede. Karel musel setřít pavučiny z kola a tak mazaně start odložil, aby výjimečně přijel první..

Původní cíl měl být Velice. Ale bylo horko velice. Volíme tedy směr Bechyně kulturák, tam prej mají nejlepší Plzeň široko daleko, což i já jako znalec, potvrzuji. Samozřejmě strategie a přesná trasa se ještě domlouvá na jednom rychlém v Lodi. Vyrážíme nahoru na Koloděje. Pavew si zapomněl zařazenej rychlej převod z minule. (Kolik že to je let??) Tak nám ujel o 200 M na 180 M do kopce..

U sportovky už se málem zahýbalo na další pivní zastávku, „tvl. pojeďte rovnou tam, nemám světla“ odpovídám. V Kolodějích míjíme Restauraci Na řece, kde výborně vaří, opět bez zastávky. Jede to parádně, místy závodní tempo. Ještě je to pořád TdB? Nebo už je to jenom T. Zastavujeme na I. (Instaláčku). Nedávno jsem tam byl s manželkou a pivo nám točil takový podivín. A ejhle, byl tu zas. Rozhovor s jedním Poutníkem při venkovním posezení (Král větráků si dal samozřejmě malý) a jedeme dál. Přijíždíme do Bechyně a protože je teplo, všichni mají vypité zásoby a ti co s sebou nic nevozí (já) mají taky žízeň, zastavujeme hned v Zářečí, kde nás nalákala upoutávka na plzeňské pivo. Třeba do kulturáku ani nedojedeme??? Jsme nadšení, že je tu po létech zase otevřeno. U Zlatého úhoře, jak se to tu teď jmenuje, sedneme ke stolu. Teda ke stolu, Karel si z nějakého důvodu sede individualisticky ke vlastnímu. Separatista. „Tady to saje!“ Poznamená k tomu jen..

Další zděšení přichází s paní výčepní, která na nás už z dálky volá, „Plzeň došla, máme jenom Svijany“.. Uffff. No Klimas v pohodě, ale co my znalci. Zatímco lavice podivně vrže, přemýšlíme co k jídlu, nakonec zjistíme, že mají jenom utopence. Dali jsme si ho s Pavewem. Čekání trvá.. voni si taky daj utopenc když je málo vody.. Během čekání na pokrm rozvíjíme debatu o českém pravopise. „Hele spocený se říká s nebo z? Normálně z (zapotit) ale jestli myslíš kule, tak klidně s.“ Ale to už je tu bašta a Pavew hned zčerstva hodnotí chuť. „Dobrý jak hajzl.“ (Výraz chvály!)

Pavew, haiku o pivu:

Karle, tys mi to dopil??.. Nebo jsem to dopil sám??

Při průzkumu zvláštního vybavení nás zaujala sprcha! Rozebíráme téma Slackline z Itálie do Sicílie. „Takovejch skoroexpertů já znám. Bych mu to taky neuznal.„

Pavew volá své staré dobré místní známé, jestli bychom si nemohli pohladit její kozy. Žerou tam plaňky v zahradě naproti, tak by to nebyl problém, ale pasačka bohužel není doma. I pivo Pavew hodnotí záporně, má první dopito a tak balíme kufry, vyzvedneme Karla u vedlejšího stolu a jedeme dál.

Teda jedeme.. Radši už nevím kdo vymyslel, že to vezmeme po zámeckých schodech.. S kolama na zádech.. Blbej nápad..

Když se konečně dostaneme nahoru do města, za mě tedy takové převýšení vůbec nemá být součástí jakékoli etapy, tak někoho ( zase Karla) napadne : „Hele tady když sjedeme dolů k řece bejvala u loděnice hospoda. Ale nevím jestli bude otevřená.“

Berou mě mdloby. Teď jsme to vyšlápli a zase dolů. „Jestli tam bude zavřeno, tak si mě …“ cením zuby. Přijíždíme, hurá, je otevřeno. Mají Platan 11°. Po tom utrejchu v Zářečí příjemná změna. Pak se nám dostane do ruky jídelní lístek a najednou vidím, jakou jsem udělal chybu, že už jsem jedl. Naopak Kawew si dal řízek. „Vždyť jsi večel! Než jsme jeli..“

„To je na cholesterol… „

Aboriginec jde kolem. „Pěknej řízek!„

„To je Karel.„

Česnečka. „Tswe tam je věcí..“ Ale výborná!

Příjemné prostředí a příjemné ceny nás donutily změnit plán a trochu jsme se rozseděli. „Karle, ty si řek 6 slov a z toho 3 woe.“ Jestli tu mají sprchu, se nám nepodařilo zjistit. „Kua klucí, já nemám to světlo“ vytrhnu najednou všechny ze spokojené letargie. Na velké plány (návštěva nejlepší Plzně široko daleko) tak nedochází. „Měkký.“ (Ohledně gumy na kole.) „To říká Jani?“ „Ta už ani neříká..“ „To je dobrý, že ti dneska aspoň chutná pivo. Co bys z toho života měl 😹..„

Nakonec od občerstvení Jola (dle mapy.cz) odjíždíme stejnou stezkou kolem řeky (nemám ty světla) za pološera k domovu. Od Instaláčku už vidím naprostý Ho. Jestli mají sprchy nezjišťujeme, přeci jen je tam pořád ten podivín! Určitě ještě nespí.. Vzhledem k tomu, že se (asi) všichni bojí, co na ně vyskočí z temnot, jedeme ještě rychleji zpět. Za chvíli před námi blikají Koloděje. Zastávka v kempu již není problém, protože stejně za světla domů nepřijedeme.

Skoro si říkám pro klid v rodině, jestli by nebylo lepší přijet až ráno?

Sprchu tady samozřejmě mají, navíc obří pisoár!! Dáváme týnskou desítku a řezaný. „Máte vaječňák? Varlák varlák.„

Hostinská na to pohotově. „Ne. Jen tvrdý tvrdý.“ Nakonec tam ale něco naštěstí vyškrábla..

Na etapy totiž vyjíždím zásadně na Velikonoce, je to už taková pěkná tradice. Cestou domů po hlavní zjišťujeme, že Karel musí v divadle na otáčku vyzvednout dceru. „A to my ti s tím vyzvednutím pomůžeme“. Karel měl při jednom takovém vyzvedávání malou nehodu, ale o tom až někdy příště.

Divadlo ještě nebylo u konce. Potichoučku skoro jako myšky popíjíme pivko a někdo (třeba já) také zkusil jako Karel, druhou večeři. Pak už jenom útržkovitě – Karlovo zmatený telefonát domů, Karel dostal šutrem, Karel vyhrožuje tmou otáčivému hledišti plnému lidí, přicházejí naštvaní herci „jo to jste byli vy“, náš spěšný přesun k druhému stolu, náš spěšný odchod. No tak dnes to bylo nakonec přeci jen zase víc Bier než Tour. Tak zase o Velikonocích ahoj!

Závěrem ještě malé zamyšlení