Bečice – U Honsů (U kulatého stolu)

Až zas někdy pojedete s Klimasem někam na kolo, nechte si předem pořádně popsat plán cesty. Mohlo by se vám totiž stát, to co mě a Farelovi. Cesta do Bečic nebude dlouhá 5Km, ale 25Km. Ale začněme pěkně po pořádku.

Vyrazili jsme z Tejna původně do Bzí, páč to není daleko a vypadalo to na déšť. Vzali jsme to směrem na Hořejšku. Jak již název napovídá, je to pěkně do kopce. Den předtím jsem se na zmíněném kopci nacházel a tak jsem docela litoval, že jsem z něj tak lehkovážně sjel dolů. Kdybych to býval věděl, možná bych tam den počkal.

becice

Narychlo byla vymyšlena i zkratka mezi poli, jen abychom byli ve Bzí co nejdříve a pokud možno jsme se vyhnuli dešti. Zkratka byla vedena přes Štipoklasy o kterých se toho v Tejně málo ví! Na polňačce vedoucí ze Štipoklas jsme na posedu objevili poměrně sdílného myslivce, který zde mezi poli kukuřice číhal na kance. Samozřejmě ne na nás, ale ty divoké chlupaté. Po té, co jsme přestali dělat vyrvál, odpověděl na dotaz, „Jsou tu?“, velice stroze: „Byli“! Ve Bzí jsme se ocitli díky zkratce natotata.
Vybaveni otvíračkou jsme si byli naším úspěchem takřka jisti. O to větší bylo zklamání, když bylo zavřeno. A nevypadalo to, že jen nějak dočasně, ale napořád!

Nechtěli jsme brečet nad rozlitým pivem a proto byly okamžitě vytyčeny alternativní cíle. Hartmanice! Tam otvírají po šesté a to je akurát!
Za Bzím jsme si dali jablíčko z frňákovníku a hruštičku z toho druhého stromečku. Hned nato začalo lejt. Nějakou dobu jsme se před hustě padajícími kapkami schovávali v lese pod stromečkem ale posléze jsme se přesunuli k rozcestí do krásné budky. Ale nebyla to obyčejná budka, byla to ČSAD-budka. Za pár chvil téměř přestalo pršet a tak jsme se rozhodli že budeme pokračovat. Zde došlo k tragickému omylu. S Farelem jsme se nechali zviklat a pokračovali jsme do Hartmanic, načež jsme se čím dál tím více vzdalovali od Týna, což byla s bouřkou na obzoru, fatální chyba. Navrhované Bečice byly zamítnuty a se slovy „Už je to jen kousíček, támhle za ten kopeček“. Tak jsme ze všech sil šlápli do penálů.

Do Hartmanic jsme dorazili ještě suší. Za oknem v místní pařebně jsme zahlédli místní pařany pařící WoW, bo něco tomu hromsky podobného.
U hospody jsme byli s Bruggim mnohem dříve, než Klimas. Byli jsme totiž hnáni takzvanou hipobírijí, tj. Akutním nedostatkem piva v krvi.
Před hospodou nás stihla další tvrdá rána! Otevřeno od šesti sice měli, ale úplně jiný den. Horší ovšem bylo to, že začalo pokapávat a na obloze se objevily blesky doprovázené hromovým duněním.

Museli jsme se proto co nejrychleji přemístit do pravděpodobně otevřené hospody v Bečicích. Se suchými šaty jsme dojeli pouze k lesu. Pak začala pravá tropické bouře. Zařídili jsme se proto podle rad odborníků a ukryli jsme se před bouřkou na kopec pod nejvyšší strom v okolí.
Za 5 minut na nás začalo chcát větve nevětve. Další ze špatných rozhodnutí následovalo vzápětí. Poslechli jsme experta pře meteorologii Klimase řečeného Buřina. Na základě jeho slov „Tohle jen tak nepřejde, to tady můžeme stát třeba do rána“ jsme vyjeli do pekelného slejváku.
Do Bečic jsme přijeli řádně prochcaný! Martinovi už nezbyl ani jeho pověstný „suchý“ humor. Cca 2 minuty potom přestalo pršet. Naštěstí jsme každý měli různě po batůžkách poschovávaná rezervní suchá trika. Převlékli jsme si je a s mokrou prdelí a se slovy „Nezaprší a nezaprší“ jsme si šli objednat.

Interiér hospody od předchozí návštěvy prakticky neutrpěl a tak jsme opět mohli najít na svém místě stůl štamgastů, stůl rejpalů atd. Za pípou stála pani výčepní (ta tu minule nebyla!), strachovali jsme se proto, jestli to tu ještě vlastní ten pán, co má tak dobré klobásky. Je tu a má je, zjistili jsme záhy. Posadili jsme se pod stříšku venku před hospodou. Tak jak interiér nedoznal žádných změn, tak jsme exteriér málem nepoznali. Pár laviček před hospodou vystřídala v pravdě luxusní zahrádka s grilem a prý dokonce s obsluhou! Porovnat můžete současné fotografie s těmi pořízenými před několika lety na etapě s Pavkerem Píseckým, tehdy ještě jezdícím pravidelně coby člen komise TdB. Jeho lemplovitostí se bohužel stalo to, že report z Bečic nespatřil světlo světa. A tak jste nemohli obdivovat obdivuhodný sál pořízený nejpokročilejší špionážní technikou, „Otíka“, který nám doporučil strejdovo klobásky, dále traktor, který sám namaloval a v neposlední řadě také houpající se vývěsní štít, jak vyšitý z westernu Tenkrát na Západě. Za trest teď už s námi nesmí a když už mu nějakou tu výjimku povolíme, tak musí nechat kolo doma a přijet musí autem, jak největší lama.

Naštěstí se většina hospody zachovala, včetně čokoládové pochoutky, kterou zde prodávají a tak report číslo 2 zachycuje prakticky totožnou atmosféru, jaká zde byla při první návštěvě.

Pivo bylo eňoňuňo. V rámci objektivity jsme dali s Bruggim každý hned 4 kousky. Přestávky v degustaci jsme vyplňovali hrou v karty s aboridžinkama. Došlo i na zmíněné klobásky, dále na brambůrečky, tyčinky a limonádičky. Vše výtečné, ovšem největší kvalitu mělo pivo. Točí zde Samsona s opravdu parádním poměrem cena/výkon.

Párkrát se ještě venku přehnala přeháňka, tak jsme si v klidu počkali, až se zase rozprší, abychom mohli vyrazit domu. Ještě nezbytné posilnění čokoládovou pochoutkou, která má v sobě asi tolik čokolády, jako má v sobě párek masa.

Liják jsme si těch posledních pár Km opravdu užili a mokřejší už jsme přijet nemohli.

Zapsal Čokoládový dortík

Video: