Bzí – Hospoda

Bzzzzzí za zvuku vuvuzel..

Nutkavá niterní potřeba pokoření Bzí a smazání černého bodíku na mapě a v mé duši vyústila v sms: „V 19h sraz jedeme do Bzí!“. Odpověď přišla pouze od Kakajdy, že má rýmičku, jinak nic. Takže jsem to nechal bejt, čas ukáže kdo pojede a já odfrčel dřít na galeje na chalupu natírat. Nakonec dal vědět zpět Standa borec a zbytek přislíbil, že přijede autem včetně spešl hosta Američana s kloboukem, koženou bundou a autem bez střechy MG. Vyjeli jsme v plném počtu dvou kolistů-cyklistů svižným tempem a naše první zastávka s cílem „fotka s Temelínem“ byla v kukuřici těsne nad Tejnem nedaleko Předčic. Po této skvělé šou následovala cesta přes zmíněné Předčice na hlavní a dále již Bečice, Žimutice a Bzí. Nemám k této fázi cesty dalších komentářů, protože Standa má našlapáno a já sudý rok a tak cesta ubíhala velice svižně.

Mapka trasy při předchozí etapě, kdy se nám ztratily zápisky z cest..:

bzi

Konečně nám na třetí pokus přálo štěstí a dosáli jsme cíle. Při příjezdu k hospodě slyšíme z uctivé vzdálenosti řev vesnického hard-rocku a tudíž toto bude Tour de Bier SE. Parkujeme kola a čekujeme se Standou situaci, fotíme, obhlížíme terén. Dostává se nám při focení pozdravu od kapely: „Zdravíme cyklisty“. Zalézáme dovnitř a zjišťuje zda se něco za ty roky, kdy nevznikl report změnilo a naštěstí vše je při starém designu učelného zařízení podřízenému za jediným účelem – k chlastání. Usedáme ke stolu a okukujeme aborigins, jeden stůl stará parta včetně jedný hustý tetky a druhý omladina s nacamranym týpkem kterej po minutě zpívá píseň Kdybys tak náhodou (Přátelé ze zeleného údolí). První objednávka kofča a dvě pivka. Tssss to pěkně zasyčelo, pivko tu maj dobrý. Nenápadně vše dokumentujeme, pořizuju i videozáznam, zapisuju hlášky místních. Pomalu (rychle) se rozchlastáváme se Standou Borcem, takže po příjezdu zbytku autem s Pavewem a spol, jsme již velmi komunikativní. Při příchodu pravého Američana v klobouku s koženou bundou a hůlkou utichla celá hospoda a trvalo dlouhou minutu než se to rozšumělo na původní úroveň. Takže, co Vám budu povídat rozjelo se to opravdu dobře, což vidíte na přiložených rozmazaných snímcích zcela zřetelně.

Nastal čas placení a my nevíme zda je to zvykem v Americe sponzorovat podobné spolky jako Tour de Bier ale každopádně děkujeme za sponzorství pavilonu opic, příště už by to mohla být filantropie :-). Odvoz byl na dvě doby, nejprve původní osádka a v druhém kole společensky unavená osádka kol, jenže háček byl v tom, že ani silný meďák 3.2 V6 nebyl tak rychlý jako my se Standou a tak jsme se dali svižně k domovu. Jelo se nám pěkně až k té zatáčce v Žimuticích kde v autobusové zastávce mě zdravila děvčata, já se otočil a ze slušnosti zdravil také a než jsem se nadál a jak jsem již psal byla tam zatáčka já hlavu otočenou vpravo, řítíc se rovně narážím do obrubníku a dobržďuji prdelí o chodník. Opětovný pokus nastoupení na kolo byl přes všechnu snahu nemožný, řetěz chudák nepřežil a v tu chvíli přifrčel Meďák a dovezl nás domů.

Vybráno z šumu hospody:

Míra: „Já nemám slipy, já je mám posraný!“
Odpověď: „Né posraný Míro, jen trochu otýrovaný.“

„Bude tady v neděli rachtat se sbíječkou doprdele, je den klidu.“

Rozchlastaný aborigins: „Holky běžte domu na kafe ste tu zbytečný“

Na nově příchozí: „Přijeli špióni z Veselí.“
Tety odpověď: „Co to meleš takový krávoviny.“

(vrcholící houbařský sezóna): „Já ti přinesu houby do píči“
Odpověď: „Do píči prosím né“

Nodži: „Máte tady wi-fi?
Servírka(s úsměvem): „Jasně přewi-fiknu Vás“

Telefonát: „Di do prdele hned!“
Odpověď: „Já sem v píči. Čau.“

Zapsal: Bruggi