Jak se zdá být etapa TdB na počátku nenápadná, tak se většinou nadmíru vydaří. Vyrazili jsme objevit hospodu v rekreačním zařízení poblíž Lužnice, což se nám tedy nakonec povedlo, ale jak se později ukáže, na úplně jiném místě, než jsme předpokládali.
Cesta začala směr Tábor. Okamžitě se ukázalo se, že bylo velmi moudré nechat kola trochu podhuštěná. První zkratka skrz Židárnu rozhodně nebyla žádná projížďka ve Stromovce. Nám ovšem něco podobného zdaleka vadit nemohlo. Etapy jsme se zúčastnili pouze dva: já a Kluk od kasáren. Tedy dva ostřílení a větrem ošlehaní matadoři TdB. Luxusními lesními cestičkami jsme se propletli až do Zářečí pod Bechyňským zámkem.
Zde mezi Bechyňskými babkami proběhlo nezbytné občerstvení. V mém případě piva a tatranky a v Klimasově případě v podobě limonády a tatranky. Nutno podotknout, že už při této první občerstvovačce jsem se musel spolehnout na sponzora, protože jsem si doma pro jistotu zapomněl peníze. Při konzumaci v dalších restauračních zařízeních byl stav obsahu peněženky mého sponzora zcela klíčovou otázkou.
Dále jsme již neotáleli a vyšlápli jsme si po trase Bechyňské koloběžkiády od řeky na náměstí. Že je náměstí naprosto narvané auty jsme připisovali pouze probíhající turistické sezóně. Vzali jsme to kolem hotelu U Draka a těsně před bechyňským mostem jsme uhnuli doleva na malou lesnatou cestičku.
Luxusní pěšinka nás dovedla do malé vísky, kde jsme se posílili padanými jablky, ale to bylo tak vše. Nálevna nikde, Klimas jen zmateně koktal, tady někde by měl být kemp u vody. Po žádném kempu ani památka a tak jsme se vydali nazpět do Bechyně, ale tentokrát již pěkně po asfaltu. Tam jsme se také dozvěděli, proč na náměstí stálo tolik aut. Obrovská kolona aut jedoucí z náměstí přes celou Bechyni zakotvila vedle hřbitova s malým kostelíkem nedaleko obce. Samé nablýskané Škodovky plné strejdů v hodobožových oblecích. Bůh ví, co tam jeli dělat. Zkoumat jsme to nechtěli a pokračovali skrz Bechyň, přes Hvožďany a lesem směrem do Koloděj. Ještě než jsme se tam ovšem dostali, narazili jsme na něco nového!
Bylo to stodolu připomínající stavení které se nijak nejevilo býti hospodou. Ovšem u cesty stojící cedule hovořila za vše!
Objeli jsme tedy budovu a voala, hospoda byla na světě. Hospoda je možná silné slovo, ale parametry hospody to v mnohých směrech splňovalo. První jsme si objednali pivo. Tedy já jsem si objednal pivo. Klimas Kofolu bez cukru. Platil samozřejmě Martin. Pak jsme se začali rozkoukávat.
Hospoda vypadá jako konec stodoly s velkými prosklenými dveřmi. Nicméně působí poměrně útulně. Vzhledem k tomu, že venku byl srpen v plném proudu a hospoda je zde především jako součást přilehlého kempu, vše se odehrává zpravidla před hospodou. I mladá sympatická slečna zastávající zde funkci obsluhy se rekreovala na trávě před hospodou. Pokud tedy zrovna někoho neobsluhovala, samozřejmě.
Čas si krátila hlasitým předčítáním svému chlapci, který ležel na trávě vedle ní. S Martinem jsme si zprvu dělali srandu, že se zcela jistě jedná o Tři sestry od Antona Pavloviče Čechova. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se posléze dozvěděli, že se jednalo o Dva bratry od Michaila Jurjeviče Lermontova.
Největší atrakcí tu byl především kolotoč. Precizně vyvážený a namazaný. Není nad takové letní podvečerní kolotočení. Dokonalá idilka. Na kolotoči ovšem také rychle vyhládne. Přistoupili jsme tedy k degustaci jídla. Slečna za barem nám briskně na kalkulačce vypočítala, které jídlo v kombinaci s jakým pitím si můžeme dovolit. Martinovi už nezbylo na limonádu a tak si musel dát malé pivo : ) K jídlu nám tedy vyšla klobása a hranolky. Kvalita jídla i nápojů byla na velmi vysoké úrovni a proto není divu, že se nám tam velmi zalíbilo. K odjezdu nás přinutilo pouze to, že nám (Martinovi) došly peníze. Při zevlování po hospodě jsme si všimnuli vyvěšeného plakátu, kde se uvádělo, že na konci srpna se zde bude konat akce s názvem Freefest, kde jako jedna z hlavních kapel zazní i slavná kapela Morgus Down a tak bylo předem jasno, že jsme tu nebyli naposledy. „Přijeďte zas..“, volali za námi na pozdrav hospodský, „našetřete, a přijeďte zas…“.
Část druhá: Freefest – pokračování příště..
Zapsal poté, co se mu přestala točit hlava Pivů
