České Budějovice – Dobrá čajovna

P&P je možno považovat za konzervativní křídlo TDB. Dostat je totiž dál než do vzdálenosti pomyslné Velké Čž(T)ýnské zdi ve vzdálenosti spíš menší než větší od týnských hospod je výkon vskutku obdivuhodný. A nám se toho dne nezadařilo.

Někdy to zavání až trošku Majkovinou – „..chci si jenom dát svejch pět v klidu oblíbený knajpy a jít domů..“. Takže pozor na to kucí! ;p V rámci objektivity je nutno neustále probádávat neznámé putiky nejvyššího kalibru a nesmíme se zaleknou ani toho, že holt někdy v rámci průzkumu chtěně/nechtěně šlápneme do.. vedle. Třeba tam, kde nedej bože ani nemají piwo!

Pohodlným životem se naštěstí toho dne nenechali zlákat Brugi & Nodgi a M&M. Určitě by toho totiž později litovali! Vlezli Pandě na hrb a už si to plni očekávání nových dobrodružství stovečkou cválali směrem ČB. Cestou jsme pozdravili Zvěrkouc, vesničku kde jsme provedli kontrolu předešlého dne, jen tak-tak jsme stačili zkontrolovat, jestli Standa poctivě přikládá pod kotlem (pro neznalce pracuje v Temelíně jako palubní topič. Mimochodem jsme zjistili, že mají doma z vyhořelejch uranovejch tyčí plot! No fuj, Stando to se dělá? Standa ale jenom pokývne hlavou a řekne… Standa vlastně nikdy nic neříká! Každopádně od něj víme a neptejte se jak, protože Vám do toho nic není, že slepicím ten plot náramně prospívá. Jsou to totiž takový metrový hovada! No, skoro takový pštrosi..) a už jsme vjížděli do Budějovic.

Tak daleko se TDB doposud ještě nikdy neodvážila. &M to tam nicméně ze starých zaprášených zápisků a map, objevených v knihovně zná a proto prohlásil: „vím tady o jedný vynikající hospodě – Dobrá čajovna se to jmenuje..“ A už jsme tam vskutku byli.

Uvítalo nás velmi přítulné vkusné prostředí a již od počátku bylo jasné, že tady vládne pohodová atmosféra.

Ale to jsme již popíjeli po kratičké ale výstižné přednášce čaj, jehož jméno se bojím vyslovit, abych na sebe nepřivolal zlé kouzlo, protože to může být klidně tajné zaklínadlo.

Jako pamlsek k čaji jsem chtěl původně zvolit čajové sušenky dle tajné receptury, které jsou pro místní podnik každotýdně speciálně napékány, nicméně po „poradě“ s ostatními členy komitét to nakonec byla vodní dýmka. Nu tedy dobrá. Přesunuli jsme se do dýmoviště. V nabídce bylo nějakých pět, šest příchutí, přednost jsme dali višňové. Dobrá volba. Sedíce na židličkách typu červený polštářek jsme se chvilku oddávali meditacím. Když se nám to ale začalo zdát poměrně dost dlouhé (asi po deseti, možná patnácti sekundách), vybodli jsme se na to a radši chvíli čadili a chvíli zase popíjeli čaje. Nálada byla výborná. I místní aborigines slečny, z nichž jedna byla vlastně ze slunné Moravy nebyly plaché a byla s nima prča. Zahrál jsem si s nima dokonce několikrát hru v domino, nicméně poté co holky zjistily, že vyhrávám jenom proto, že kostky pokládám rubem nahoru, takže na sebe pasují protože tam nejsou žádný puntíky, mně z dalších stolních her vyloučily. Škoda 😉

V rámci bezpečnosti jsme použili červené židličky jako ochranné turbany na hlavě. Levitace není žádná prča. Čas spokojeně plynul. Odvážlivci si ještě přiobjednali čaj typu „urologický zelený“ a již byl čas k odchodu. Zavírá se tu totiž poměrně brzy, již krátce po desáté.

U východu mě ještě zaujal odmlžovač brýlí, který jsem bohužel nemohl použít když jsme přišli, protože jsem si ho nevšimnul. Možná by mi ani moc nepomoh, protože brejlovec zatím nejsem. Nechápu, jak někdo může brejle nosit. Je to nechutný. Teď jsem odmlžovač nicméně docela přivítal, odfiltroval jsem si všechen přebytečný dým z očí a spokojeně opustil tuto dobrou čajovnu.

Cestou necestou jsme ještě zavítali do putyky „U soudku“, poté co jsme byli svědky, jak někdo dostal (nebo ztratil..) na náměstí botičku.. Nod-G si jako znalec objednal Pigi čaj, čímž si nepochopitelně vůbec žádné uznání od vrchního nezasloužil. Ostatní vyměkli a objednali si pití každý pes jiná ves, pivo vesměs. Hřebem večera byly artistické kousky, které předváděl special guest &M, když si strkal celej půllitr do huby a vtipy, které vyprávěl Brugi. Největší úspěch měl ten, jak přijde Cowboy do lokálu a povídá…

Ten neznáte? Je si nějak takhle: „….a všechno pooochcccaný… nezajímavý text vtipu… „….a všechno pooochcccaný… nezajímavý text vtipu „….a všechno pooochcccaný… nezajímavý text vtipu „….a všechno pooochcccaný… nezajímavý text vtipu „….a všechno pooochcccaný… nezajímavý text vtipu „….a všechno pooochcccaný… nezajímavý text vtipu „….a všechno pooochcccaný… nezajímavý text vtipu „….a všechno pooochcccaný…“ Ale já vtipy říkat neumím. Požádejte Brugio, třeba Vám jej někdy řekne. Vrchního naše skupinka svým hlasitým projevem vyloženě zaujala, číslo s polykáním sklenice si taky nenechal ujít. Prostě koukal dost divně, asi se o sklínky trochu bál.

Nabídli jsme holkám (jedna erotická masérka hokejistů, co vlastně hokej moc nemusí, řečená myslím Sunseed a druhá obchodní cestující s dětmi, kterážto nás všechny nakrmila tím, že jim dříve dům s čajovnou patřil a že tam její děda zazdil jeptišku a my jí to všichni baštili), že je svezeme domů (v šesti) limuzínou typu Panda comfort, což s díky odmítly. Zmizely s úderem dvanácté a my po tom, co se nám již únavou pěkně protáhly dršťky (viz. foto) taky cupitali k domovům.

Zapsal: Chró Majzl