Chřesťovice – „U rybníka“

Nedělní odpoledne stane se, pro mnohé chvílí volna..

Prosvištěli jsme okolo osady s rybníkem jménem Flusárna a při pohledu na mě nikdo ani na chvilinku nepřemýšlel, proč se tomu tady za horama za kopci tak říká.. Byl jsem vyflusanej. Přiznávám. Ale to už jsme byli v Chřeštovicích.

Klidně jsme mohli jet ještě někam dál. Se nám ale nechtělo.. Kdybysme chtěli.. Klidně bysme (od slova bychom) mohli. A vůbec to nesouvisí s tím, že na mě minule na další křižovatce podle zaútočilo hejno diwokejch včel z nedalekýho medovozu, a to sem o nich neřek ani křivý slovo!

Ale to již spatřujeme ten chrám – Hospoda „U rybníka“. Po rybníku sice ani vidu ani slechu, ale čert to vem. Místo je to jako malované, několika zručně vyhotovenými cedulemi označené. Jen co je pravda! Co se týče možností posezení, neviděl jsem zatím pestřejší. Jen tak namátkou.. Zabloudivší host se může usadit hned na zápraží u vchodu, u baru, klasicky u stolu v hospodě, v přilehlém sále, na dřevěné „rozhledně“ v přilehlém sále, ba dokonce na zahradě! Jistě by se tu našlo i nějaké posezení u rybníku, kdyby tu někde v okolí byl..

„Hele viděl si tu rybník?“
„Jeli jsme přes potok..“
„@#$%^&*() a viděl si tu rybník?..“
„Já ne.. a ty?“
„…grrr“

Ale dost řečí. Vcházíme do hospody poctivýma dřevěnýma dveřma, podkova nad futrem samozřejmě nesmí chybět. Obsluha – pan vrchní je u nás v cukuletu a už si vybíráme z jídeláku o tloušťce telefonního seznamu (něco jako Šindlerův seznam..). Slinotvorný proces v oblasti orálního otvoru je k neudržení. Čteme totiž: “

„chléb se škvarkovým sádlem deset, husí játra obloha sedmdesát, polévka rybní – vánoční patnáct.. velký zeleninový salát s teplým kuřecím masem sedmdesátpět.. krkoška osmdesát.. Každé jidlo je nabízeno ve dvou vahách masa. 150 a 200, místy i dvěstěpade!

Pitná složka členů komitét je již poměrně pevně daná, Kani-střík volí pivo (světlý platánek 11), Dochtor ajskofí (černý platánek 11) a kluk z plakátu l‘ michsáž (mulťák s vodou. Soddovovodou). V nabídce je dále Plzeň cwelf a sedm druhů lahvoňů.

„Ale pivo je very gut..“

ozývá se a Mr. Ajskofí jenom konkludentně souhlasí. Ani král větráků si nemůže svůj půllitrový předvětraný l‘ michsáž vynachválit. Flusárna mu dala pěkně zabrat a tak není divu, že vyžahnul třicet centilitrů hned na jeden zátah. Ještě mu dvacet centilitříků z půllitru zbylo k dobru, došlo ale ještě dokonce na doobjednávků nějakých dobrých třiatřiceti centilitříků. Kdyby nás nečekala ještě zpáteční část etapy, ani Pavewové by třetím štykem nepohrdli..

Po dobré půlhodince se konečně dobíráme konce jídelního lístku.

Pavew Kozár: „Nebudu si dávat to, co mají jinde.. Dám si rybí polévku vánoční, a dva chleby se škvarkovým sádlem.“
Pavew Panker Ner: „Já si dám knedliky (oprava knedlíky) s vajíčkama“.
Mr. Vrhni: „Máte je mít“
Marten: „Mno a já si dám jenom tyčky. Velký. Tlustý. Nejlépe makový.“
A bylo vymalováno.

Nášup tam za pár minutek byl a bylo to eňoňůňo. Rybí polévku jsem z principu odmítl ochutnat, při diskuzi jsme se lehce otřeli o téma jikry v polívce. Musel jsem dát za pravdu Pavlovi (>> KERNERŮ), že je to nechutnost a raději mu (Pavewovi (Kozárovi)) zbaštit jeden delikátní kousek chleba se škvarkovým sádlem. Jeden ze dvou. Mmmmm. Kouzlus mňamózus. Trošku jsem si přisolil a neměla chybu!

„Teda já nevim, jestli tady to černý někdo pije, ale je fakt dobrý..“ (Banánová Corny)

Trochu nás začaly otravovat Muši. Není divu. U rybníka.. Lízátka pro mouchy (mucholapky) byly – ON, ale každá už vážila cca 3,5 kg a asi už tam neměly nově příchozí místečko..

Oskar hlásí: „Vyhledávám síť“. Báječné místo pro hospodu. Dobrý výběr. Gratulujeme!

„Nějak se zvedá vítr.. Abysme tu nemuseli zůstat..“

Objevujeme nabídku domácí pálenky – švestková, meruňková, broskvová a směs ovoce. Za dvacet a dvacetpět. Co však neobjevujeme je odvaha.

Odcházím zčekovat toalety, které září čistotou. Pohled odtud z okna – do zahrady dnešní záhadu objasnil. Je to rybník, co je za barákem! Divím se, že této záh(r)adě nepřišel na kloub světoznámý záhadolog a badatel
Pavew Kozár, řečený „Pochcánek z Tejna..“.

Vracím se zpět do lokálu, právě včas abych s ostatními slyšel objednávku aborigince: „Dám si čtvrt pizzy salámový, pak ještě jednu čtvrtku a pak dvě čtvrtky tý smetanový. No prostě celou pizzu. Půlku a půlku..“

„Ale ta pěna je skvělá..“

Závěrem snad ještě taková zajímavost, z časopisu sto plus jedna zahraničních zajímavostí: „Jsou tady divný lidi.. Každej originál. (trošku je (a asi právem) podezříváme z incestů..) A všichni tu bydlí v tý ubytovně naproti. Co chvíli si sem jeden z aboriginců zajde se džbánkem pro dvě.

Spořádali jsme poslední kousky naservírovaných pochoutek, mastný film spláchli posledním hltem nápoje a než jsme stačili vyjít z úžasu objevených hand-made pletených žlutých ponožek (fusek) a tepláků místní aboriginky, už jsme to pelášili k domovu.

Cesta probíhala poměrně hladce, jenom v „Kukačkově kopci“ se všichni jezdci vzepjali a ve stoje do krve dupali do pedálů, aby je nikdo nemohl nařknout, že tady snad do kopce kolo (taky) vedli ;)))

Již se těším na další etapu!

Sponzor časomíry: Kluk od kasáren.

Fotky nám při zpáteční cestě sežral pes..

(byly totiž trošku umašťěný od toho sádla..)

Při zpáteční cestě na etapě z Jarníku se nám podařilo dodatečně zajistit alespoň následující fotodokumentaci: