Vzhledem k šeru a nemožnosti tedy psát poznámky a dále k faktu, že po psaní zápisků z Horního Bukovska otáčím papír a tam již je jen spojovačka lvíčka, pouze stručně po paměti k bukovskému bufítku na kolečkách:
– z Horního do Dolního Bukovska je to k velkému překvapení kluků z kopce!
– dorážíme již za šera, ale bufítek je stále otevřený
– zamykáme kola k popelnicím a rychle si objednáváme, za chvilku totiž zavírají (ve 20 kvůli obecnímu klidu)
– nabízí Kozel 11 a Budvar 10 – žádnej zázrak
– zamykají tu lavice i stoly, to nám potvrzuje, že je dobře, že jsme si kola taky zamkli
– občerstvení z obytného přívěsu je stylovka, jednou si myslím Brůdži takto předělá i svýho Meďoura
– Brůdži nám vypráví historku, jak si na tajňačku k Meďourovi dokoupil Meďoura autobus, jen tak na náhradní díly, („Víš jak se na to shání náhradní díly? No? Já ti to povím.. Blbě!“ jak ho převáželi (jím jeli přes půl republiky) bez papírů, jak s ním zdrhali před policajtama a jak mu na něj přišla Pepánka z faktury, kterou nechal doma na stolku..
– vyzvídáme, jak se to tu jmenuje, nakonec vydolujeme, že chodí prostě „na kiosek“. Najednou pozorujeme, že jsme tu již poslední zákazníci, ani obsluha tu již není, uklízíme půllitry k obytňáku a míříme tmou k domovu.
A protože je středa, musím samozřejmě chvátat domů, tj. ne-mů-žu Brůdžimu vyhovět v tom, jet ještě prozkoumat Bukovar (otvírá 2x týdně na návsi), ani prozkoumat světýlko bludičku ve tmě, přicházející od občerstvení u nádrže na kraji Bukovska, směrem na Týn, ani potom žádosti na odbočku na Rusalku jen tak po cestě na jedno, ani poslednímu tenisovému podání „ale rozhodně ještě alespoň na malý k Vodňákovi…“
Zapsal Kluk od opatrovny maličkých
Jedna odpověď na “Dolní Bukovsko – Na Kiosku”