Doubrava – Hostinec u Houšků

Dnes spešl hosté :
M**a(censored by Míma) s Ka-kajdou, řečenou Al-kájdá a ještě Božena (to už jí nikdo neodpáře)

Po dlouhé a dlouhé době sem se dokopal k reportu, tak si přeju ať mě čtenáři nekamenujou za nesrovnalosti, muhehe 🙂

Sraz jako vždycky před vilou doktora z hor. Musim říct, že to trvalo celkem dlouho než se konvoj rozjel a to díky velkému počtu externích hostů. První kopec roztřídil peloton podle kondičky, tzn. Já Farel s Míšou vzadu a zbytek vepředu. Ka-kajda trénovaná sportovkyně jede jako vítr první i přesto že má nejtlustší pneumatiky, no je holt namakaná holka. Mě se se svojí pneumatikou tlustou(pivas) jede podstaně hůř. A pak díky bohu relaxační rovinka až do Kaladý a pak krpál doslova jako kráva. Sem chyt druhej dech, kousnul se vyjel sem až doslova do nebes, počkali jsme na Míšu, která byla doslova na smrt někde hodně pozadu. Při krácení dlouhé chvíle sme trochu likvidovali kukuřici zemědělcům. Po přejezdu Chrášťan kde sme chtěli ochutnat pífko, nejdříve v zavřené hospodě a pak v hospodě kombinované s hasičskou zbrojnicí se naši cestovatelé ocitli na křižovatce u křížku kde došlo k rozdělení terénní horský skupiny(já, kaki, klimas,standík) a rychlojezdců favoriťáků(Paweva s M**ou). Takže sme se vydali polem nepolem, lesem nelezsem k cíli. Cestu jsme si krátili pojídáním kukuřice a lesních plodů jako je borůvka, lesní jahoda či malina. Poté se od nás nenápadně oddělili Staník s Kakajdou a uháněli někam dopředu. My jsme si toho s Klimasem nevšímali a dál se nezřízeně věnovali obžerství těch lesních plodů. Po přežrání nás to dohnalo k dohnání těch rychlíků co nám ujeli. A naše zjištění bylo naprosto šokují Ka-kajda měla pusu červenou od borůvek a Standa to samé + příklopec : ). Tak pitstóp skončil a hurá lesem v prutké rychlosti sešupem (a mezipřistáním No.2. a přeříznutím Ka-Kajdy) přímo dolů kde jsme potkali hodnou domorodou ženu s vlkem a ta nás poslala jiným směrem se slovy : „Kluci jedete blbě“ (promiň Jano). Zbytek cesty proběhl zřejmě v klidu a míru, protože si nic nepomatuju. Po vyzvednutí doktora, Boženy z jejich hnízdečka lásky a zaparkování našich strojů došlo na lámání chleba a už se “běželo“ do hospody. Klasická hospodská knajpička kombinovaná s vesnickou samoobsluhou v přísně komunistickém stylu. Vše původní nesahat a jen se koukat. K vidění též keramické tácky na které se tužkou zapisuje počet piv, což už se v 21 století jen tak nevidí. Prostě hospůdka, do který když vejdete a ste čech, tak se rozbrečíte a to beze srandy. Tyčky bukový makový měli, pivečko Platáneček bylo pitný a hatralky toralky tatranky na cestu měli též. Já sem si dal páreček alá DALÍ a byl spokojen což dokazuje i to že Božka si dala s chutí též. Nesmím ještě opomenout nesčetné množství lahvových piv, to se jen tak nevidí, snad víc toho mají jen v pivnim koutku v CAREFOURU na Smíchově : ). Po kvalitním degustátorském zážitku nastal čas jít domů. Došli sme pro kolečka a s větrem odjeli směr domov.

Anál TDB zanesl tímto Brůůůdži