Cesta do pivně zaslíbené země vedla po dálnicích zaslíbené země motoristické. Základnou pro prozkoumání severní části Bavorska se nám stal průmyslovo – kulturní Schweinfurt,

jak místní cestovní kanceláře toto město presentují. Je pravdou, že průmyslová zóna s několika deseti tisíci zaměstnanci se vymyká našim domácím představám. Nové galerie a  muzea také nejdou přehlédnout. Avšak naším cílem bylo poznat i tady zdejší pivní zvyklosti. Prvním seznámením byla místní Biergarten,

pod košatými stromy asi se šedesáti stoly. Objednávalo a platilo se ihned u okénka, pivo se dostalo hned, krmi obsluha domesla k očíslovanému stolu.

Pivní sortiment byl zastoupen místním pivovarem Brauhaus. Brauhaus Schweinfurt Kellerbier – tmavohnědá barva, lehce karamelová chuť, jemně chmelený, nalévaný do kameninového korbele s logem pivovaru. Brauhaus Schweinfurt Weissbier – světle slámová  barva, zakalený vzhled, aroma lehce ovocné, trochu spáleně gumové, ale dobře pitelné. Porce jídel k nesnědení, velice chutně připravené a překvapivě úhledně servírované. Taková tlačenka ( Weiss und schwarz pressack) s  okurčičkou, octem, cibulkou, kouskem melounu a čerstvým rybízem….

Páteční cesta do cca 55 km vzdáleného Bamberku pod dálnici velice rychle uběhla a zdálo se, že před námi utečou i těžká mračna s nepříjemnou vodou. Nevěřili jsme, ale překvapivě utekla. V Bamberku je opravdu na co koukat. Historické město válkou neponičené, dnes ještě stále opečovávané.

Naší první zastávkou byl kultovní podnik s kultovním pivním mokem zvaný Schlenkerla.  http://www.schlenkerla.de/

 

Zde na hosta dýchá historie ze všech rohů. Usadili jsme se těsně k výčepu, no spíše minivýčepu.

Na ploše cca 1,5x 1,5m výčepní čepoval samospádem z dřevěného sudu postaveného na výšku a mírně nakloněného, myl sklenice i klábosil se štamgasty, včetně prodeje přes okénko nastojáka. Anebo ten sud byl jenom pěkná kulisa? Vlastně teď nevím.

Zde jsem také viděl, co by si asi u nás žádný host nedovolil, že při příchodu do lokálu si z připravených talířů a příborů vzal prázdný s příborem ke stolu, a donesenou vlastní krmi vesele konzumoval se svými spoluštamgasty. Po objednání bylo pivo okamžitě na stole. Po opatrném napití, kdy jsem očekával, že budu zavalen dýmem, jak z udírny, jsem naopak zjistil, že nakouřenost je velice mírná, a pivko pěkně klouže do krku. Pravá svrchně kvašená Aecht Schlenkerla Rauchbier.

Nemohl jsem  chuťové pohárky ochudit ani o souznění pivka a domácí bavorské klobásky se zelím. Opravdu výtečná kombinace.

 

Těsně vedle se nachází podnik Ambraeusianum, http://www.ambraeusianum.de/ jediný,

který má v Bamberku varnu přímo v restauraci. Ten byl skoro neobsazený. Pivo jsme nedali.

Další sedací zastávkou byl podnik Klosterbrau, http://www.klosterbraeu.de/Bamberg/

uvnitř s výzdobou po myslivecku, ale  kultivovanou. Po usednutí  a příchodu hostinského, jsem začal ze sebe lámaně soukat cože to mají za sortiment, byl jsem dotázán, odkud přijíždím, po odpovědi jsem byl česky ubezpečen, že nadále mohu používat své mateřštiny. Z obsluhy se vyklubal, sympatický odešlý krajan z Chebu, který zde pracuje již 25 let, a pracuje pořád i když již překročil sedmdesátku. Dostalo se mi i informace, že mají, jak starou měděnou varnu, tak novou „na počítač“.

Z nabídky jsem vybrali Braun a Schwaerzla  ležák, piva opět chutná.

Na dotaz jakou mají sílu, odpověď zněla, určitě víc jak 5% lihu, jinak by to tady nikdo nepil….. Na silnější Bocky, které mají také v nabídce, nedošlo. Líbilo se mi, že i tady seděli místní štamgasti, že zdejší hospody nejsou jenom atrakce pro turisty. Líbilo se mi i totální nekouření uvnitř, kdo měl potřebu, si šel zakouřit do historického průjezdu. Jako málokde, zde se chodí „na žlábek“. Pravda není asfaltovanej….

 

Posledním podnikem navštíveným při cestě na nádraži Deutschebahn, byl pivovar Spezial. http://www.brauerei-spezial.de/ Rozhodovali jsme se, zda do Spezialu,

nebo do Faessly, http://www.faessla.de/

oba pivovary jsou naproti sobě přes ulici. Rozhodl to jediný volný stůl, který se uvolnil ve Spezialu. Zase pěkná úhledná stará hospoda, kde točí jeden z dalších Rauchbierů.

Dle „znalců“  by tímto údajně méně nakouřeným Speciálem ochutnávači  v Bamberku měli začínat. Mě však přišel více kouřový než Rauchbier ze  Schlenkerly. Protože se blížil večer, tak to chtělo nějakou krmi. Co jiného vyzkoušet, než další místní specialitu a to Franken Schaufele.

 

Výborně chutnající kus propečeného vepřového s částí lopatky, sosem, bramborovým knedlíkem a porcí zelí.

 

Pro ty , kteří by si něco podobného chtěli připravit doma, tak zde je recept, jak na to. Zde vybereme správnou část pašíka.

Poté je nutno vykrojit či vyseknout opravdu čisté Schaeufele…

A dále podle rezeptu:

 

Ani se nám nechtělo zvedat, ale odjezd rychlíku do Schweinfurtu byl dán jízdním řádem DB.

Cesta s Deutschebahn byl toho dne skutečný zážitek.

Příjezd a odjezd na minutu přesně mě  ještě tolik nepřekvapil, ale již raketový plynulý rozjed při skoro tichu, jak v obejváku, ano. Pro zajímavost jsem zapnul GPS v telefonu, cestovní rychlost  – 145 km/hod. Ani se ni nechtělo po cca 25 minutách vystupovat. Překvapivě to byl asi největší zážitek dne.

Tento výlet bych určitě někdy rád zopakoval i s prozkoumáním okolí. Památky, příjemní lidé, dobré pivo, no prostě paráda. Nepivně jsme si ještě další dny prohlédli Wuerzburg a Norimberk, také poučné.

Čus….