Po loňské velice pěkné zkušenosti s tímto pivním festivalem, jsme se rozhodli, že letošní ročník poctíme návštěvou i s přáteli. Celých deset dní předem jsem sledoval meteorologické weby, jak by to mohlo  s počasím v sobotu 17.9.2012 vypadat. Optimismus byl zbržděn až těsně před akcí, kdy meteorolog nevěděl, zda fronta přejde v sobotu, nebo až v neděli. Bůh dal štěstí a přešla až v neděli.

Na pivní akci, je nutná i odpovědná  příprava. Pivní gurmán  přeci z plastu pivo  nepije. Je nutno připravit degustačná  náčiní a nerozbitně zabalit.

Při příjezdu a ubytování  v cca 11 hod. to na návsi na nějakou  monstrózní akci nevypadalo, náves byla skoro prázdná.

V poklidu jsme koupili  grilovaný kousek vepřového pod stánkem s nápisem a logem zde zcela místním, ale dnes určitě zcela nemístným.

Samozřejmě bylo nutno toto chutné sousto zapít. Zatím toho mnoho na výběr nebylo, ale Matuška (spíše Purkmistr s pivy od Matušky) již  pípu v provozu měl. Objednána byla: California 12°P, Fast Ball 9°P a Pšenice 13°P. První dva kousky výtečné, ale pšenice se moc nepodařila. Nebylo to myslím neuměním sládků, ale asi naražením brzy po přepravě. Pšenice neměla slabý mléčný zákal, ale vypadala spíš jako mléčný coctail s čepicí.

To prostě chutnat nemohlo. Ale náladu nám to nepokazilo.

S přibývajícím časem, sluncem i návštěvníky,

přibývalo i usmívajících se tváří.

Přibývaly i ochutnané pivní 1/3 vzorky a 1/8 vzorečky. Hitem letošního ročníku totiž byla degustační 1/8 sklínka.

Při pendlování mezi stánky jsem poklábosil s několika tvářemi z pivního světa, dokonce i s jedním doma vařícím soukmenovcem. „Restart“ to byl.

I na soutěže se jako každý rok dostalo.

Příjemným překvapením pro mě byla piva z Malostránského pivovaru Harrach z Velkého Meziříčí. Nejvíce oslovil mé spolustolovníky Světlý ležák 12°P. Včetně mě. Zaujalo mě i ibiškové pivo Ing. Kozy z pivovárku Vimperk. Podobné jsem chutnal u něho při absolvování kursu v Podskalské ulici v Praze. Lehké pití na léto…

Z piv typu IPA , APA jsem byl nejvíce osloven sortimentem Pivovaru Kocour z Varnsdorfu. Dámám chutnal i višňový ležák z čepu, který si  s sebou chtěly v lahvi odvést.  A zde musím zmínit jedinou negativní zkušenost. A to přímo s nejvrchnějším panem Kočkou. Paní u výčepu sdělila, že  na čepu mají stejné „višňové pivo“ jako mají v lahvi od spřáteleného pivovaru z Loebau. Mě se zdálo, že za pivo nemůže být  vydáván lahvový pivní míchaný nápoj,

 a proto jsem se dotázal poblíž stojícího pana Kočky, jak to s višněmi ve skutečnosti je. Zdál se být trochu zaskočen, i odpověď byla pro mě silně překvapivá. On tam totiž dnes není za „Kocoura“,  ale za „Pivní rozmanitost“, takže neví….  Každý si asi musíme vybrat svůj den. Přesto jsem si od nich zakoupil šestku jejich třetinek

a na otestování i Das fruchtige schwarze biermischgetraenk. Uvidíme…

Mezi třetinkami je i višňový ležák (který byl asi na čepu),

což skutečně   pivní míchaný  nápoj být nemůže. Ale je tomu opravdu tak?

Po stylově tlačenkové večeři, následovali další vzorky od Bravůra z Loučné nad Desnou, Kozlíčka Z Horních Dubenek, pivo Quásek a možná i další. Zábava příjemně ubíhala a postupně vysýchaly i výčepy pod  stánky. I projevila se i další, pro mě pozitivní vlastnost piva, a to že má nejen sedativní, ale i lehativní účinky…

Ráno nás probudila přecházející studená fronta, ale i smutný dvůr.

 

Nevadí, máme na neděli naplánovanou i deštivou záložní variantu. Ve sklepích Prazdroje pršet nebude.

I přes negativní ohlas, jaké v posledních letech Pilsner Urqueluovké pivo má,  navštívit „chemickou“ továrnu, kde se produkuje, je minimálně zajímavá zkušenost. Nedělní prohlídky pro individuální návštěvníky začínají až ve 12,30. Nám se poštěstilo  ještě  se vměstnat na dopolední mimořádnou prohlídku s pivovarským koňským povozem paní Míčové s trasou po obou pivovarech, po Urquellu i Gambrinusu. Obdrželi jsme i pelerýny, jak u Niagáry,

studená fronta už  totiž skutečně hrozila a také nakonec přišla. Po výkladu o historii jsme viděli z povozu jednotlivé provozy zvenčí. Dovnitř jsme nahlédli do Gambrinusovské nerezem vybavené varny a dojeli až k ležáckým sklepům, které mě přímo ohromily. Nejen jejich celkovou délkou 9 km, ale i svým  provedením.  Bohužel dnes již bohužel bez ležáckých sudů. Jedinou světlou vyjímkou je několik spilkových sudů pro vykvašení údajně stejného moku jako za Grolla a řada sudů na ležení.  Tento produkt pro turistu, ale podle za pootevřenými dveřmi viděných sklenic v myčce za jedněmi dveřmi sklepa i pro některé rovnější, kvasí H kmenem, slovy sklepmistra, až 12dní, při  průběhu teplot v sudu od 3,5°C do 9°C, při vnější teplotě cca 5°C. Po stočení leží v této teplotě 30dní a drží na tlaku 0,4 baru. Po malé třetinkové degustaci i když pouze z plastu, věřím, že tento mok má k původnímu hoooodně blíž než tekutina opouštějící v současné době brány této továrny. Dnes již mohu tvrdit, že jsem  Pilsner Urquell skutečně pil. Byl to lahodný mok, který i na plastovém pohárku skutečně „neskutečně“ kroužkoval. Na závěr nám průvodkyně doporučila na občerstvení restauraci Na spilce, nebo v centru Šenk na parkánech. Zvolili jsme Parkány. Ale nedoporučujeme. Podnik spoléhající asi pouze na zahraničního turistu. I když bylo po hlavní době oběda a nebylo plno, jsme jídlo i po urgenci dostali za více jak hodinu se slabomyslnou výmluvou, že to trvalo jenom 30´ !!!!

Opravdu to byla votrava. Tak sem příště určitě ne.

U sousedů v Bamberku u Schlenkerly to byla po objednávce jiná jízda….

I přes některé šrámy, jsme tuto akci klasifikovali na výbornou.