I letos po lyžích jsem zavítal do místního marketu, abych prozkoumal, co nabízí z pivního světa. V marketu, kde jsem piva nakupoval, mne zaujalo několik, (tři) různé značky MARZENů, františkánská pšeničná nabídka a pšenice ze Solnohradu, kterou jsem ještě nezkoumal.

Prvním testovaným pivem z posledního rakouského nákupu je Weisse ze Salzburgu.

Hned na úvod musím konstatovat, že toto bílé mne velice pozitivně překvapilo.  Po všech stránkách splňovalo požadavky na pšeničné podle mých představ. Pěkné ovocné aroma s banánovým aromatem a s vysokým řízem, příjemným dozníváním. Barva trochu tmavší, než bych u pšenice čekal,  zákal opravdu jenom  náznakem. Jemná vrastvička kvasnic na dně. Dobrá koupě. Oproti pšenici Konig Ludwig, co jsem dal v hospodě u sjezdovky, božské pití.

Franziskaner modrá etiketa napovídá,

že se jedná o nealkoholický produkt. V tomto případě v pšeničném františkánském provedení. Jednoznačně zacílený  na konzumenty tradičných pšeničných alkoholických variant. Vložil jsem ho do košíku, protože nealkoholické pivo pšeničné,  jsem doposud nechutnal. Po nalití do sklenice určené pro pšeničná piva, jsem se ujal degustačního úkolu. Pivo krásně pěnilo, pěna byla čistě bílá a hutná. Ve vůni trocha náznaku ovocného aromatu. Chuť však po pšenici neměla ani stopy. Byla silně sladová, jako by to nebylo pivo, ale sladový nápoj typu Bavaria. Hořkost jsem snad ani nezaznamenal. Cíleně bych si ho asi k obědu při jízdě autem nedal.

Franziskaner tmavě červená etiketa napovídá ,

že pšenice se dá udělat i dunkel. Já jsem ji již také jednou uvařil, ale pouze jednou, vůbec mi nejela. Tak jsem zvědav, co řeknu na jmenovkyni… Již při nalévání je jasné, že do pořádné pšenice bude něco chybět. Místo pořádně napěněné čepice se na horním okraji sklenice objevila tenká, asi 2mm vysoká pěna. Říz – nulový. Barva jako mírně zakalená cola či ocucané karamelky. Ve vůni bych asi rozeznal jahodový kompot. Chuť sladová nasládlá. Hořkost neznatelná. Pro mne františkánký propadák.

První co jsem ochutnal z březňáků, byl Zipfer Marzen.

Po nalití do sklenice se objeví světle nazlátlé pivo s docela pevnou a stabilní pěnou. Ve vůni slabě sladově, po napití se objeví taktéž sladová chutˇ, zde mírně sladká, avšak dlouho doznívající. Hořkost je nízká. Říz dobrý. Celkově ho vidím jako docela pitelné.

Dalším zástupcem marzenů byl Tiroler Marzen

chlubící se již na etiketě sbírkou mnoha ocenění. Po nalití prvním překvapením byla již samotná barva. Zipfer byl oproti Tirolu pivo skoro tmavé. Barvu bych označil pouze jako světlounce nažloutlou. Vůně jemně sladová, chuť slabě sladová s dozněním do obilných tónů. V dochuti se objevila i slabá hořkost. I zde byl říz dobrý.  Pěna dokonce kroužkovala. Méně pitelný Marzen než Zipfer.

Jinak obě piva jsou podle mne mimo kategorii Marzenů, měla pouze 5% Alc. Vol. A slad vídeňský, neřknuli mnichovský, určitě neviděla.

V podobném duchu jsem hodnotil i třetího  třetinkového rakušana z Vilachu. ten byl v barvě někde uprostřed , „pořádně světloučkej“, sladová vůně slabá, sladová chutˇ s trochou trpkosti.

Podle charakteru, který by měly březňáci splňovat,  (pivo více prokvašené skoro polotmavé s EPM okolo 14°P), si asi časem průmysl vytvořil vlastní kategorii marzenů.

Tento test marzenů mne inspiroval k uvaření vlastního Březňáku. Bude to podle Almanacu. Podrobnější report podám po varu.