


Koriandr byl nahrubo pomačkán v hmoždíři.
Při chmelovaru byl přítomen také „pomerančovar“
Po vychlazení na cca 21°C jsem zakvasil dávku vlastními odchovanci od Hoegaardena, které jsem již skladoval ve fyziologickém roztoku a poté za 5dnů namnožil. Poté snížil teplotu na 19,5°C a tu udržoval až do vykvašení na 1015 FG. To bylo desátý den po zakvašení. Po stočení a snížení teploty na 5°C jsem naměřil druhý den již tlak 0,5 baru. Další den naměřeno 0,7 baru, dále 0,71 baru a devátý den 0,98 baru. Další dny stoupl tlak jen mírně na konečných 1,00 baru.
Za další týden konečně nastal čas chutnání a hodnocení. Na srovnávací degustaci jsem zakoupil opět lahvový originál, tentokrát v Globusu. A výsledek degustace? Předčil velice mé očekávání. Vůně obou vzorků skoro identické, barva klonu mírně tmavší, pěna obou sněhově bílá, pěnivost při stejné teplotě skoro stejná, klon mírně více zakalený, já měl pivo nefiltrované, takže na dně cca 0,5 mm kvasnic, ale nejpodstatnější byla chuť. Po napití chutě takřka opět skoro shodné – krásně zakulaceně kořenito-pomerančové, ale rozdíl byl až v dochuti, u originálu zakulacenost zůstala, u mého klonu se v dochuti koření zvýraznilo.
Celkové hodnocení – můj klon piva wit až nečekaně výborný, vhodné pro zopakování!!!!!
Poznámka na závěr:
Na výborné symbióze vzhledu, chutě i vůně mají velice významný podíl namnožené kvasnice, což se mi již potvrdilo i u Hefeweizen.
A jak se dělá originál? To si můžete přečíst tady: http://www.hoegaarden.com/en-cz/ingredients_brewing/hoegaarden_white_in_9_steps.html
Napsat komentář