Budvar 2014

Jeden z pivních vánočních dárků byla exkurze do třetího největšího českého pivovaru založeného  r. 1895 – Budvaru.

 

K návštěvě dne 21.2.2014 jsem pozval také několik přátel. Budvar má pro návštěvníky vybudováno návštěvnické centrum, kde skupinka šesti osob se ztrácí, jako šest žíznivých velbloubů na Sahaře.

 

Po úvodním stručném seznámení s historií i současností výroby piva a  vyráběným sortimentem, jsme vyrazili na obhlídku. První zastávka byla u artézké studně (studní, vidět je jedna, ale je jich více) hluboké cca 350m s vývěrem, kde jsme se nemohli s průvodkyní shodnout, zda voda má tvrdost na jednu nebo dvě tvrdé pěsti. Ve skutečnost je velmi měkká a má asi 3 německé stupně.

 

Míjejíc distribuci

 

se přesouváme po „výkladu“ výroby k varnám, budova i varné nádoby byly naposled rekonstruovány v letech skomírajícího socialismu cca r.  1987. Na varných nádobách to vidět není, ty vypadají jako nové, ale budova dobu svého zrodu nezapře.

 

Typická hliníková i dřevěná netěsnící okna, sololitové dveře a venkovní břizolitová omítka, jaký kontrast to s novou správní budovou.

 

Varna má dvě varné garnitury na 600hl várky, jede na nepřetržitý provoz s deseti várkami denně. Průvodkyně po dotazu uvedla, že chmel se přidává na počátku varu v jedné dávce v množství cca 100kg a to pouze hlávkový ŽPČ. To, že se přidává pouze jednou, to mě překvapilo, ale bylo to jenom průvodkyně, která pivo nikdy nevařila, tak nevím…. Z jiného zdroje jsem se dočetl, že Budvarský ležák má 22 jednotek hořkosti. Letmým pohledem na dnes již v průmyslové výrobě piva standartní cylindrokonické tanky  k primárnímu kvašení při teplotě cca 7°C, se přesouváme do nejzajímavější části  prohlídky a  to jsou bezpochyby ležácké sklepy o údajně čtyřech patrech. My navštěvujeme jednu kóji se 14 prý „tančíky“ o objemu 6 000 l  každý, která je vybavena degustačním stolkem.

V ceně prohlídky máme 2dl výtečného ležáku Budweiser Budvar, piva které se dá pít i v průmyslových pivovarech, totiž piva nefiltrovaného a nepasterizovaného. Sklep má teplotu na ležení piva 2°C, takže i pivo pro degustaci bylo podchlazené, což mírně ubralo z jeho chuťového vjemu. Můj subjektivní dojem z degustovaného vzorku byl proti prodávanému pivu  ten, že degustované pivo bylo hořčí. Jako bonus jsme mohli vidět i extrémně veliké ležácké tanky v délce snad 50m. Ležák si v Budvaru poleží 90 dní, takovou výsadu jinde pivo nemá. Na kapacitu ročního výstavu cca 1 300 000hl při ležení piva min. 60 dnů u desítky a 7 měsíců u Bud speciálu se 7,5% alc. je potřeba sklepů ohromná.

V degustační kóji mají, i jako dnes už asi všude, dětský koutek.

 

Následuje přesun husím pochodem na provoz plnírny.

 

Po prohlídce plnící linky,

 

kde ohlušující cinkot skla překryje veškerou komunikaci se s námi průvodkyně u brány loučí a my s ní. Lehce deštivým podvečerem

 

se  ubíráme do útulného prostředí Budvarské pivnice, kde je dostatek prostoru pro zhodnocení návštěvy i příprav akcí příštích.

A otázka nakonec. Bude Budvar při příští návštěvě ještě národním podnikem?