České „pšenice“

Shodou okolností se mi sešlo na stole několik kousků lahvových  pšeničných piv a to pouze české provenience.

Pro pšenici mám slabost, proto jsem byl skutečně zvědav, jak dopadnou ve srovnání s mým pšeničným „etanolem“, což je Weihenstephanské hefe weissbier 12,7°P – točené.

Co tedy bylo na stole?

              Velen z Černé Hory, 4,8% alc.                                 Weizen Primátor z Náchoda, 5% alc.

       Pšeničné  Matuška z Broum, 5,1% alc.                    Písař z Purkmistra z Černic,  4,8% alc.

Při nalévání se projevily první drobné rozdíly. Takřka všechna piva, i když byla vychlazena na nižší než doporučenou teplotu pro konzumaci pšeničných piv (7°C),  pěnila tak, že ani náznakem nebylo možno 0,5l piva nalít po skle naráz do 1l pšeničné sklenice. Matušku a Primátora na jeden další náklon. Velena a Písaře na několik dalších.

Nebudu popisovat co vlastně ani neumím, které pivo mělo víc banánu a míň hřebíčku a jaké citrusy a zda  v něm nějaké vůbec byly,  ve vůni, nebo jen v chuti.

Mohu však říci, že všechna pšeničná piva byla dobře pitelná, svým charakterem naladěná do piva této kategorie. Jako vítěze  této minidegustace mé chuťové pohárky vybraly Písaře. Ten, pokud mne chuťová paměť neklame, byl k mému oblíbenci nejblíže. Těsně v závěsu byl Matuška, s mírným odstupem průmysloví – Primátor a Velen. Pokud nebudu mít pšenici vlastní, pak se nemusím rozpakovat nakoupit některou ze zde chutnaných. A to byl vlastně záměr tohoto pokusu, zda pšenice z našich luhů má u mě šanci. Má…

P.S.

Pro svou kvasinkovou banku jsem si namnožil pouze Matušku, při nalévání Písaře jsem se zapomněl a když jsem se probudil, už bylo pozdě. Tedy příště. Pšeničné kvasinky od Matušky se povedly. Při posledním vaření vlastní  pšenice předvedly  „turbokvas“ – 48hod. a vykvašeno.

1 osobě se již líbí.

> Už se mi nelíbí..