Pájení nerezu – test

Autor

| Rubrika

Při výrobě pivovarnického vybavení a pomůcek se neobejdeme bez použití nerezových materiálů. Tyto materiály můžeme spojovat i v domácích podmínkách několika způsoby.

1.) Svařováním: Výhoda (vysoce pevnostní spoj), nevýhoda (nutnost moření pro dosažení pěkného vzhledu, potřeba svařovacího aparátu, umět výborně svařovat).

2.) Pájením natvrdo: Výhoda (pevnostní spoj, lze spojovat i další materiály s nerezem, tepelně se nerez tolik barevně nezmění), nevýhoda (potřeba speciálních páječek, pájecích drátů s vysokým obsahem stříbra a tedy ne úplně levných).

3.) Pájením naměkko: Výhoda (lze také spojovat další materiály s nerezem, nejsnadnější na naučení, nejméně náročný postup na technické a materiálové vybavení, barevná shoda pájky a spojovaného nerezu), nevýhoda (max. použitelné pro teploty kolem 100°C, avšak pro vaření piva dostačující, nižší mechanická pevnost).

Já jsem se rozhodl pro vyzkoušení technologie měkkého pájení. Jak jsem se dočetl na stánkách http://www.homebrewtalk.com/f51/soldering-stainless-steel-155782/ , nutným předpokladem dosažení úspěšného výsledku je použití vhodného smáčedla a vhodné pájky. Je tam také uvedeno množství úspěšných aplikací.

sam_1112-3 sam_1119-3

Obé jsem koupil na http://www.svarecky-kompresory.cz/pajka-mekka-s-sn97ag3-felder-20-mm-250g/d-74230/ . Pro úspěšné pájení je potřeba použít pájku s obsahem od 2% do 4% Ag. Já jsem zakoupil se 3% Ag o průměru 2mm.

Když jsem si přečetl na pájecí kapalině návod, kde se uvádí, že lze s touto kapalinou měkce pájet nerez i s pájkou složenou pouze z cínu a olova, tak jsem provedl pokus o rozlití takové pájky na kousku nerezu. Překvapivě to fungovalo docela dobře, ale úplně na 100% to nebylo. Navíc pro potravinářské účely je pájka nevhodná pro vysoký obsah olova.

Viz obr.

sam_1127-2

Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl „pivovar“ dovybavit malým 50ml testovacím šoufkem, jsem pohledal něco z nerezu (drát a kousek 0,8mm plechu), abych první test s Ag pájkou mohl dovést k finálnímu produktu.

sam_1121-2

Plech jsem ostřihl, stočil, provrtal díru, dodatečně napevno protlačil na konečnou velikost otvoru vsadil drát, lehce potřel pájecí kapalinou, místo spoje ohřál elektrickou páječkou, přiložil trochu Ag pájky, která se nádherně rozlila a částečně difundovala do spoje. Po zchladnutí a omytí vodou se objevil pěkný pájený spoj.

sam_1131-2

Nasadil jsem kádinku a malý šoufek je k použití.

sam_1136-2

Tímto pokusem jsem si chtěl alespoň trochu v praxi ověřit možnosti při měkkém pájení nerezu. Samozřejmě při pájení větších kousků bude nutno použít odpovídajícího příkonu páječky na ohřátí pájeného místa. Teplota tání této stříbrné pájky je cca 220°C. Při použití plynových páječek je doporučován nepřímý ohřev.

Tuto metodu pájení určitě použiji při dalších vylepšováních vybavení mého „pivovaru“.