Pájení nerezu – test

 

Při výrobě pivovarnického vybavení a  pomůcek se neobejdeme bez použití nerezových materiálů. Tyto materiály můžeme spojovat i v domácích podmínkách několika způsoby.

1.) Svařováním:  Výhoda (vysoce pevnostní spoj), nevýhoda (nutnost moření pro dosažení pěkného vzhledu, potřeba svařovacího aparátu, umět výborně svařovat).

2.) Pájením natvrdo: Výhoda (pevnostní spoj, lze spojovat i další materiály s nerezem, tepelně se nerez tolik barevně nezmění), nevýhoda (potřeba speciálních páječek, pájecích drátů s vysokým obsahem stříbra a tedy ne úplně levných).

3.) Pájením naměkko: Výhoda (lze také spojovat další materiály s nerezem, nejsnadnější na naučení, nejméně náročný postup na technické a materiálové vybavení, barevná shoda pájky a spojovaného nerezu), nevýhoda (max. použitelné pro teploty  kolem 100°C, avšak pro vaření piva dostačující, nižší mechanická pevnost).

Já jsem se rozhodl pro vyzkoušení technologie měkkého pájení. Jak jsem se dočetl na stánkách http://www.homebrewtalk.com/f51/soldering-stainless-steel-155782/ , nutným předpokladem dosažení úspěšného výsledku je použití vhodného smáčedla a vhodné pájky. Je tam také uvedeno množství úspěšných aplikací.

sam_1112-3        sam_1119-3

 

Obé jsem koupil na http://www.svarecky-kompresory.cz/pajka-mekka-s-sn97ag3-felder-20-mm-250g/d-74230/ . Pro úspěšné pájení je potřeba použít pájku s obsahem od 2% do 4% Ag. Já jsem zakoupil  se 3% Ag o průměru 2mm.

Když jsem si přečetl na pájecí kapalině návod, kde se uvádí, že lze s touto kapalinou měkce pájet nerez i s pájkou složenou pouze z cínu a olova, tak jsem provedl pokus o rozlití takové pájky na kousku nerezu. Překvapivě to fungovalo docela dobře, ale úplně na 100% to nebylo. Navíc pro potravinářské účely je pájka nevhodná pro vysoký obsah olova.

Viz obr.

sam_1127-2

 

Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl „pivovar“ dovybavit malým 50ml testovacím šoufkem, jsem pohledal něco z nerezu (drát a kousek 0,8mm plechu), abych první test s Ag pájkou mohl dovést k finálnímu produktu.

sam_1121-2

 

Plech jsem ostřihl, stočil, provrtal díru, dodatečně napevno protlačil na konečnou velikost otvoru vsadil drát, lehce potřel pájecí kapalinou, místo spoje ohřál elektrickou páječkou, přiložil trochu Ag pájky, která se nádherně rozlila a částečně difundovala do spoje. Po zchladnutí a omytí vodou se objevil pěkný pájený spoj.

sam_1131-2

 

Nasadil jsem kádinku a malý šoufek je k použití.

sam_1136-2

 

Tímto pokusem jsem si chtěl alespoň trochu v praxi ověřit možnosti při měkkém pájení nerezu.  Samozřejmě při pájení větších kousků bude nutno použít odpovídajícího příkonu páječky na ohřátí pájeného místa. Teplota tání této stříbrné pájky je cca 220°C. Při použití plynových páječek je doporučován nepřímý ohřev.

Tuto metodu pájení určitě použiji při dalších vylepšováních vybavení mého „pivovaru“.

 

 

 

5 lidem se článek líbí.

 

Komentáře: 13

Přidat odpověď »

 
  • Profilový obrázek
    Marek

    Doporučuji malý plynový hořák na kartuš (ten úplně dole).
    http://www.ceskykutil.cz/pajeci-a-opalovaci-soupravy-firmy-meva

    Je vhodný i pro tvrdé pájení, ale materiál je hodně tepelně namáhán-u nerezu neni celkem problém spoj prohřát (špatně vede teplo), ale dejme tomu 1/2″ zátka z mosazi se prohřívá opravdu dlouho. Na měkké pájení bezproblému, ale rychle spoj přehřeje.

    Se svařováním to tak horké neni-chce to trochu cvik, ale navařit mufnu na nerez sud (1,5mm plech) jde dobře-svářečka se doma hodí.

     
     
     
  • Francek
    Francek

    Díky za komentář.

     
     
     
  • Profilový obrázek
    ivan koreček

    Dobrý den,četl jsem články o nerez sítu,o hrnci 100l,o míchadle sladiny aj,to vyrábíš ty? Ivan

     
     
     
  • Francek
    Francek

    Ne, to nevyrábím….

     
     
     
  • Profilový obrázek
    Matěj Kalina

    Zdravím kolegu sládka…

    Mohu se zeptat… Mám problém reznou mi TIGové svary… nevím co s tím… tak mě napadlo… zda by to pájka na měkko mohla překrýt….

    Co si o tom myslíš…

    Děkuji za odpověď…

    A jinak skvělé stránky mnoho inspirace a odkrytí slepých uliček….

    S pozdravem Matěj Kalina

     
     
     
  • Francek
    Francek

    Zdravím,
    asi to půjde, ale záleží kolik toho potřebuješ překrýt. Stříbrná pájka není úplně nejlevnější :-(. Po vybroušení rezu to na kusu zkus….

     
     
     
  • Profilový obrázek
    Matěj Kalina

    Děkuji za odpověď.

    Teď to právě řeším, že to bude docela pálka… no není toho moc 250g by mělo stačit.

    Děkuji a když tak podám pak informaci.

     
     
     
  • Profilový obrázek
    Matěj Kalina

    Ahoj

    Tak jsem nakonec volil levnější variantu cín s mědí. 97Sn3Cu
    Vše jsme napatlali tavidle a šlo se pájet. Drží to jako čert na nerezu.
    Problém s držením jsou hlavně sváry. Vypadá to jako by byli mastné nebo něco na ten způsob. Nedrží pájka na nich i když se vše odmastí.

    Vzal jsem obyčejnou sadu na pájení měděných trubek na studenou a teplou vodu. Pájka má teplotu tání 230°C to znamená, že by na hrnci při varu měla držet. Ještě jsem jí úplně nevystavil nepřetržitému varu ale nemyslím si, že by se měl stát nějaký problém.

    Děkuji za nápad. Pokud vše bude fungovat a budu stále volit elektrický ohřev tak nejspíš TIG už používat nebudu.

    Jaký je tvůj názor?

     
     
     
  • Francek
    Francek

    Díky za info, já používal na svar pájku s tím 3% Ag a tam to po sbroušení a ošetření roztokem na pájení nerezu drží.

     
     
     
  • Profilový obrázek
    Slávek

    Kluci, neblbněte.
    Skoro každý nerez lze pájet naměko, když jako pájecí kapalinu použijete cca 10% kyselinu solnou (HCl). Pozor však na výpary, rychle se odpaří. Pro zabránění koroze i okolních materiálů je nutné vše omýt dobře vodou a po prvním omytí také slabým roztokem sody (i jedlé sody). Při pájení nerezových svárů je nutné je očistit až do viditelné změny barvy povrchu buď mechanicky nebo cca 20-30% kyselinou dusičnou (HNO3). Pro zabránění koroze platí totéž. Pozor, vždy dobře větrat !

     
     
     
  • Francek
    Francek

    Díky za info, akorát ty kyseliny vyžadují opatrnost….

     
     
     
  • Profilový obrázek
    Vítězslav Fojtik

    Jak říká kolega Slávek, hno3 je základ ke svařování nerezi. Po této úpravě vyčistí svar od barvy a chrání před další korozí. Další velice častá chyba kterou dělají neznalci nerezi je, že se pokusí vyčistit svar ne kyselinou, ale mechanicky (ocelovým kartáčem). Tento postup je v pořádku, ale za předpokladu, že se zvolí správný nástroj. Většina lidí vezme klasicky ocelak, ale to je obrovská chyba. Je potřeba kartáče na nerez. A to z důvodu toho, že klasický ocelovy kartáč ma štětiny z normální oceli která reziví a tato ocel je měkčí než svařovaná nerezová ocel. Maličké částečky ulPIVAjí v nerezi a po čase je ze svaru rezavá liška. Lze eliminovat kartáčem na nerez. U hno3 kys. Je problém s vypary které se špatně zneutralizuji a pak narušují povrch nerezi. Další možností je použítí špatného drátu nebo málo plynu Ar. Když svar ještě žhavý prijde do kontaktu s kyslikem (vzduchem) bude potom rezivět protože se vypálil austenit atd, který korozi zabraňuje. NEREZ JE DRAVEC:)

     
     
     
  • Francek
    Francek

    Díky za rady pro sváření i když příspěvek byl o pájení. Třeba to někomu pomůže.

     
     
     
  • Přidat komentář
     
    Váš gravatar