I v letošním roce měla studená fronta přes Černice přejít. Přešla. Díky bohu přešla už v noci na sobotu a definitivně  se rozpadla  ve dvě hodiny odpoledne. A bylo slunce…… Po příjezdu jsme zazvonili od vjezdu do garáží na recepci, aby nám bylo otevřeno, ale ouha. Už nemáme garáže, máme, ale pivní lázně, zněla odpověď. Po ubytování jdeme udělat první seznání s rozmístěním stánků a provedeme lehké zasycení, nyní ještě v mírňoulinkém mrholení. Takže krmě je nastojáka s pohotovostními podprdelníčky. Zalita prvními pivními vzorečky od Hastrmana z Velkého Rybníka a Šumavského Vimperka. Obé  chutnalo.

  

 

Přístřešek vedle restaurace je již při příchodu zplna obsazen, takže ochutnávka byla pochodově stojací. Jak vidno více stojací než pochodová…

 

Později se mohlo konzumovat i meditovat za sucha chvíli i vsedě.

 

Proběhla tradiční soutěž v držení tupláku. Proběhla s tradičním vítězem. Tuplák držící třetí zleva.

 

Proběhla i prohlídka místního minipivovaru s výkladem. Mě zaujala nejvíc hodnota tlaku (2,8bar) na ležáckém tanku, jež dosahovala nezvykle úctyhodných čísel.

   

 

Průběžně probíhala prohlídka nových pivních lázní. Vany jsou skutečně exkluzivní.

 

A krasavice po návštěvě ještě exkluzivnější.

 

 

Já jsem se na letošním ročníku soustředil hlavně na kategorii IPA i když ležáckou kategori jsem také přechutnal. Mé zjištění mě trochu zklamalo. Ze tří vzorků domácích producentů jsem neměl ani jednu uvařenou z Pale sladu a ve všech byly americké chmele. Lépe řečeno, nebyly použity žádné anglické!!!! I když piva byla dobře pitelná, nebyla to IPA. Čest  IPĚ zachraňoval cizokrajný účastník, což byla IPA High Wire from  Magic Rock Brewing UK. Návštěvu Bamberka jsem si připomenul zakoupením piva z Mahr´s Brau.

K našemu překvapení se nezúčastnil pivovar Matuška, ani Lipan Dražíč, ani Pajzl z Vyššího Brodu.

Jako zajímavost jsem na závěr ochutnal i 31°P specialitu z Kocoura. Prý byla kvašena průběžně speciálními kvasnicemi z Piva Praha. Věřme tomu. Charakterem se tato specialita blížila k sladovému likéru.

V soutěži o uhodnutí počtu degustačních skleniček umístěných do kufru City go škoda jsme ani s přítelem na telefonu neuspěli.

Po setmění  a venkovním ochlazení se lépe konzumovalo v horní restauraci, i tataráček  bodnul.

 

Nedělní zakončení nebylo pivní, ale lehce turistické. Navigace nás zavedla na horní parkoviště Zámku Kozel s výhledem na Rabyni.

 

Okružní procházka před nedělním obědem příjemně zapadla do celého programu.

Takže snad zase za rok..