Zařazujeme článek z rubriky HANBA. Článek, který Bruggi nikdy nedodal, přestože dostal níže uvedené poznámky..
Předstartovní porada ve Zlatý lodi. Starý kola! Speciál guest Víťa. Volám Pavewovi. „Jedeš?“ „Mnó,.. Tůdle, támhle.. Asi ne..“ Když je vždycky takhle tajemnej, tak by si to doma asi neprosadil a radši nikam nejde..
Vyrazíme. Rekord! Tlačíme kola již po 105ti metrech od zámku..
Znáte někdo mini market nad Autosalonem Novotný? Už teda roky zavřený..
Musím jet pomalu, mám osmu na kole. Horizontálně i vertikálně, tak mi to trochu nadskakuje.. Vezt mlíko, určitě se mi zdrcne..
Bubu rybníček. Brodíme se vysokou kukuřicí na průzkum. Na člověka to tu působí všelijak. Možná se tu inspiroval i sám Nick Cave, když psal svůj best-celer, který jsem nedočet “A uzřela oslice anděla”.
Fotíme siestičku pod hruškou, jen Víťa chvátá na pivo.
Pavew dorazil!
Přijíždíme k cíli, hlouček posedávající pod slunečníkem od Platana u dvou stolů venku dává tušit, že jsme správně. Nesměle se přibližujem. Úmorné horko, společnost u stolů zticha a podezíravě si nás měří očima.. V tu ránu se ocitáme v ospalém Texasu, uprostřed nějaký zapadlý díry. Úplně slyším, jak pod stolem natahují kolty. Molekuly prémiového oleje Smith & Wesson mi ulpí v chřípí. Většina očí patří drsným chlapákům. Jeden si odplivne. Bruggi se osmělí, trošku se uchechtne a pročísne prašnou atmosféru. „Zdravím, pivko by nebylo?„.
Ticho.. Tucet párů si nás jen dál nedůvěřivě přeměřuje. Nervozita stoupá a my ostatní se radši držíme trošku dál. „Mno.. jsme se chtěli jen zeptat.. jestli bysme tu mohli dostat aspoň jedno pivko..„
Ticho.. Jen jeden z cápků, aniž by pohnul brvou téměř neznatelně mávnul palcem k přísedící stařeně a zachraplal jako starej dvanáctiválcovej Ford.. „Tady..„
Stařena se beze slova zvedla, prošla kolem nás, aniž by nás stále nespustila z očí a šla nám do výčepu v přiléhající boudě roztočí piva. Nesměle jsme přisedli k opodál umístěné lavičce. Stůl dneska nepotřebujeme, rádi si půllitr podržíme opodál v ruce. Pod lavičkou zachrastil chřestýš..
Dostáváme pivo. Kluci ho do sebe nalejou jako na rozpálenej plech. „Jakou to má ráži, desítka? Teda na pivo sem už nepojedu..“ Hodnotí sebejistě Víťa, ale v poměru ke svý postavě dost potichu. A mezi zuby už mu zase skřípe suchý písek.. Víťa – „Jedem na pivo na Věž?„
Aboriginci: “..to auto v Íránu furt jezdí”
„Jafan..„
Víťa: “..já už si nedám a jedu napřed na Věž”. Bruggi nás znalecky informuje, že tu točej desítku kvůli traktoristům. Aby se tam moc nezkompostovali, když jdou ještě řídit.
Jediná věc, co se nám tu podařilo z paní vrchní vypáčit bylo, proč se to tu jmenuje Šábes. A víc vlastně ani vědět nepotřebujeme. Věc se má tak, že tu jednou dělali průzkumný texaský vrt na ropu a.. vykopali láhev s nápisem Šábes.
„Jedem na Věž?“ Platíme. 4x pivo 120,-. Nenechám radši žádný dýžko, abysme se neprozradili..
Uvnitř lokálu je výstavka prezidentů. Zeman chybí. Zato tam visí Stalin. WTF?? Ale voni se ty rudý prevíti pletou..
Víťa – “Jedeme na tu Věž?”
“To sbíral nebožtík manžel..”
Víťa prolamuje kamufláž a platí 2000covkou. Dostane na zpět na 1000. Buď je to za ty drzý poznámky, nebo to tam spíš neznaj.. Prazvláštní ves.
Z kopce to pěkně frčí.
Věž. Víťa přechází z tématu Věž na téma buřty na pivu. Co jsme ušetřili v Šábesu, jsme velmi rychle nechali Na věži.. A dnešní absolvovaná délka etapy? Na chlup přesně 10,00 km!
Na závěr všeobecná poznámka – Bruggi je často křehkej, musíme plánovat etapy podle toho (sračka)..
Zapsal Král větráků
