Jehnědno – Hostinec U Řeřábků

Tak to začalo jako vždy, nějaký aktivní člen TdB dostane chuť na etapu a obvolá všechny ostatní. Poslední dobou víceméně Já, Pawev a Standa jaderný to topič. Takže obvolávám všechny a klasicky může výše řečená trojka. Jo jo, poslední dobou výmluvy typu učíme se a hrajeme sou už dost obehraný, očekával bych nějakou kreativitu, tohle zavání po omluvách ze střední školy typu, umřela mi teta ze šestýho kolena apod. No každopádně sme vyjeli, cesta ubíhala jako víno a šlapalo se vyloženě dobře po těch natrénovanejch kilometrech běhu. Standu potkáváme na křižovatce a hned vyjíždíme dál. Dozvídáme se, že topič má hotovost, že zrovna nažhavujou reaktor a bude se čoudit o 106 a tak může pít jen Klimonádičky (později bude litovat :-). Dojíždíme do základního tábora ve směru Písek a to do bufetu Miláček v Albrechticích. O tomto zařízení se nemusím zmiňovat, bylo o něm napsáno mnoho chvály v předchozích reportech. Dáváme zde svačinu a dvě BéBéčka (Budweiser Bier) a vyjíždíme s plánem podruhé pokořit Údraž, ze který sem já starej lempl nenapsal report.

Do Údraže je to z Albrechtic kousíček a tak po pár minutách stojíme před hospodou, ale tam nás čeká nepříjemné překvapení, hospoda je zrušená, co dál? Standa má hotovost a nemůže ject daleko aby se stih případně vrátit. A tak nás napadaj Chřešťovice, odkud je sice report, ale bez fotek. Tak jedem, nemá cenu brečet nad rozlitým pivem :). Avšak po pouhých dvou kilometrech narážíme na Jehnědno. Ptám se Paweva: „Je tu hospoda?“ A dostávám odpověď i od Standy, že nejni, že je to docela malá vesnice. Já však neztrácím naději a vidím místní aboriginku v pokročilých středních letech na kole Eska. Hromadně se k ní řítíme a už z dálky řveme : „Tetááá je tu hospodáááááá?“. „Jo kluci myslím že nejni, ale zkuste to na návsi doprava, možná že tam něco bude“ (věta je zkrácena, ale patrně šlo místní ženě o to zatajit nám místní skvost). Urychleně nasedáme na kola a se strašnou zvědavostí chceme přijít záhadě Jehnědno na kloub. Bože to je nádhera, za zatáčkou se začíná rýsovat hospoda, před hospodou lípička, no sem rozněžněnej i ta slza by se u nás našla. Zalejzáme do lokálu, klasika všech klasik i s tanečním sálem vhodným na hasičský a myslivecký bály. Usedáme a kocháme se, Manka s Rumcajzem interaktivně řezajím dřevo (pohon od větráku), kresby po zdech, živej Elvis!!!. A došlo na známé : „Tak co to bude pánové?“. Klimonádička tu neni, tak co jinýho než pivo. Dávám si Plzničku, Pewev kupodivu desítku a Standa ke své nevoli limču.

To je bombácká hospoda, nemáme s Pawevem signál na mobilu a tudíž nás nebude nikdo otravovat. Standa po chvilce, ale to je docela na hovno s tim signálem, mám hotovost, jak mi daj vědět, že mám žhavit reaktor 🙂 ?!? Pivo nám vyloženě jede a dáváme si ještě svačinku, utopenečka, křupky a další pivečko. Pomalu se to začíná scházet a i Tv se zapíná, je tam přece fotbal Praha – Liberec. Pawev nahlas přemejšlí: „Doufám že to ty zasraný Pražáci prohrajou“ a v tom místního „pražskýho“ 150kg aborigince přichází odpověď: „pánové budou platit“ 🙂 a já jen dodávám: „né pánové se budou prát “. No v Jehnědnu nuda nebyla místní se s námi bavili a to včetně Elvise! Při zkoumání výčepu jsem si všimnul Starý myslivecký a povídám
„Si doprčic nemůžu vzpomenout jak chutná Stará myslivecká“
Pawev: „Mno já taky moc ne, něco jako fernet, nějaký to jehličí a tak“
Standa: Mlčí ….
Já: „Vochutnáme?“ (čekám odpor, protože Pawev pije tvrdý jen opravdu výjimečně)
Pawev: „Jo“
Společná odpověď: „No neni to tak zlý, lepší než fernet“
No a potom přišel čas udělat pápá, dojedeno, dopito a zaplaceno vyjíždíme směrem k domovu.
Cestu z Údraže v kopci, šlapu jako drak a druhou rukou telefonuju Klímičkovi a domlouváme se na pitstop na Pavláčku. Skoro sem si ani nevšimnul a sme zpět v Albrechticích. Přemejšlíme jestli rovnou na Pavlač nebo doprovodit Borce až domů, no tak dobře Stando pojedem s tebou do toho krpálu a zkontrolujem Všeteč, jestli je vše v pořádku. Koukáme, náhodička, že dnes maj hasiči cvičení na závody a už zdálky všichni zdraví topiče elektrárenského. No dobře dáme ještě jedno a kouknem na chlapy, jak tahaj hadice. Standa je tu jako doma, radí starejm hasičum, jak tahat hadice, šroubovat k čerpadlu, no zkrátka a dobře je tam za guru ;-). Pomalu to balíme a vydáváme se k domovu, nohy nás nebolí, pivo šlape za nás. Ocitáme se vzápětí na Pavláčce rychlostí teleportu a co bysme si dali jinýho než pivonádu. Potkáváme zde domluveného pana Klímičku & harém. Pivo maj dobrý a my probíráme dnešní úspěšnou (Tour de) Bier. Pawev po sedmém odpadává, že už musí bejt doma, že máma počítá slony a ujíždí. Já tam nemám po ruce žádnýho Míru a tudíž zůstávám. Po dalším piwůůů se slovy mám studený ruce osahávám díky snížené míře slušnosti Klímičkův harém. No prostě už to ztrácí uroveň a vydávám se nenápadně k domovu (řev jako kráva celou cestu, dokud vidim Klímičku :-), abych nebyl prozrazen vedle policejní stanice a nenadýchal to jedno pivo :-). Chrrrr pšíííí hned po příjezu až do rána, krásných 10 hodin spánku a hned ráno sem byl svěží a jel na výlet do Bechyně a to se jen tak po takový pivní palbě nestává.

Krví zapsal Brůdži