Tak jednoho onoho víkendu kdy se velký tým slavně a věhlasně profláklé TDB nudil se rozhodlo, že směr tam! Kam? Kowoděje přecééé. A je to! Hmmm
Sraz byl na šestku u Kawewova vilky na T-křižovatce. Vše bylo domluveno a stanovený čas byl dodržen, jenže! Někdo zdržoval a byl to Sir Nod-G. Né a né se vykutálet z jeho doupěte. Výpravný tým připraven na opravdu ledovou tůru plnou ledu s kvalitní výzbrojí neopomenu ničevo se nenechal rozházet a trpělivě čekal. Během přes půl hodinu dlouhého čekání se ještě jednou rozhoduje pro kontrolu výzbroje a zjišťují se nečekané závady. Zápisník na report? CHYBÍ! A co tužka? CHYBÍ! A co dotáček na dokumentaci? CHYBÍ! Hrůza. Píše se Sirovi o doplnění nezbytných zásob pro výpravu. Ten se vzápětí vyškrábe ven:
Sir: To jste jen 3333? Co? Kde jsou ostatní?
Zbytek KáPáMa: Nevíme prej nevolnost (čili lenost)ů
Sir: No to je neslýchané, ale proč né?
Zbytek: Máš tužku, papír, foťák?
Sir: Cóóó???
Zbytek: Četl jsi zprávu?
Sir: Né, ale teď ji čtu. Tak já jdu zpátky.
A může se vyrazit. Prvním krokem bylo zdolat, pro neotřelé, ohromný kopec na semenec. Pro komitéty to byla brnkačka, jak jinak pro trénované NEborce. Na vrcholu, kterého bylo dosaženo v nevídaně rekordním čase někdo zvolá do tmy: Fotkůůů s Temelínem, a tak bylo učiněno. Jen černočerná tma, která se nás drží až do Koloděj. Prodíráme se lesem nelesem houštinami nehouštinami, jdem kolem samoty nesamoty až se před nami rozprostře ledová pláň, na kterou každý y nás je strnule čučí. Nevíme jak dál, nevěříme této ledovce, může se za tím skrývat nějaká lumpárna od ježibabek, které bydlí na konci ledovky v tom malinkym červenym světýlku.
Klucííí, dem! Toníku, Jindro, Mirku, tohle nás nemůže zastavit! Vždyť vzpomeňme jen na všechna ta úskalí, která jsme už překonali silou našeho přesvědčení a přátelství. A ty už nebreč Toníku, jdem! Anó, zvolali jsme a vyrazili kupředu. A opravdu, nebylo to tak hrozné, a dokázali jsme to a ježibabky se strachy sami upálili v obrovské kremační peci. A jak jsme to zvládli? Díky podpoře chlapců z filmu Cesty do pravěku a Kawew měl neotřelě ve výbavě světelný meč, kterým svítil na cestu a budil respekt. A ježibabky nebyly čarodějnice, ale Dark side of džedáj, na které platil právě a jen světelný meč. Jak to Kawew asi věděl? Měl vidění, vždyť je opatřen silou jež jsme byli ukráceni jako prostí lidé!
Razíme si to cestou asfaltovou, která tam podle plánu měla být a byla. Míjíme značku Koloděje a bereme to zkratkou v níž se nachází na jednom absolutně nevýrazném velice významný světelný kruh se zvláštními znaky. Ať jsme si lámali hlavu na 100 způsobů ne a ne je rozluštit. Jenže měli jsme sebou velice známou a světovou kapacitu. Anodo je to sám osobně Pan s velkým P pan Záhadolok Pawev Korzár. Mrknutím oka pro nás nerozluštitelnou záhadu řekl: Nejkrásnější věc na světě, tady točí PLZEŇ. Co tady dát mezipauzu? V tom Kawew: Né, čekaj nás u Jarky! Deme, di di už!
Poslední překážkou a nástrahou cesty byl most, což si někdo jen myslel. Za vidinou královského uvítání, červených koberců na zemi jsme most přezsprintovali takovou rychlostí, že vůbec o nástrahách mostu nevíme. Jakej most, co???
A jsme tu! Kde?Aaléé, už di už di dovnitř. Karle maj otevřeno? Já nevim. Co? Volal jsi sem? Kam? Sem? Né, proč? Cooo? Díky Goťáku, otevřeno maj.
Kam usednem, hospoda praská ve švech neobsazenejma židlemi. Stoleček hnedle vedle bááru se zdá přívětivém, jelikož je od něj vidět na všechny světový strany. Přichází obsluha a Kawev čeká nějaké ovace a a a ? Nic JJJ Objednáváme si Budvarem a když se pivo pokládá na stůl tak pěna s půllitru Krále Větráků zdrhá nesmírně ukrutnou rychlostí pryč, že si nikdo nevšiml kam běžela. Ale Budvarem se nedá zapřít a je vynikající.
„Co takhle něco k papáníčku?“ Hmmm, proč né. Vzhledem k nedostatku utopenců dostáváme tlačenčičku a Nod-G vynikající hermelínek s jeho oblíbenou přísadou-papričkou. Tlápa je chutná až jedlá. Trošku sádloňovej chuťovej ocas s ovadlou cibulkou. Při konzumaci hermelínku se na jeho adresu dostává komentář: To nemá vůbec žádnou chuť, vůbec neuleželý! Ale uvnitř kolik je papričky, přímo požehnaně! Do toho se ozývá Kawew s jeho krkem a v zápětí huláká auauauaua pálí v nose??? Nikdo nechápe, proč si rve tláču poválenou v octě do frňáku a proč říká: „jak jednoduché je nachytat Pawewa, chacha. Reakce?: „Ti to narvu do řiti a rosvítím!“
„Křupky!“ „Křupky!“ „Křupky!“ „Křupky!“ „Křupky!“ „Křupky!“ „Křupky!“ „Křupky!“
A už jsou tady.
Nod-G: „Takovou chuť polystyrénu jsem už dlouho necítil….“
Zaklímač: „Ty křupky jsou hodně špatný…křup křup.
Aboridžn jsou nějaký klidný? Kawew: „Hrajou kostky“
Klimič: „Mě to nedělá kolečka, kucí!“
Pawev: „To je tim, že si čuráš do kalhot:“
Mezitím Kajínek vytahuje svůj světelný meč, který mu způsobuje jebáky od propisky. Je to reakce na ozáření z meče, protože je atomovej J A všichni maj jebáky od propisky.
Kawew: „Tak já jsem Vám pro srandů? Kamarádi? Svině!!!
Aboridžns: „Toho samého zákazníka čekáš 10 let než ho vojedeš! Tak je hodnej!
A tak to šlo do zavíračky což balo asi ještě 15 minut a pak šupito presto přes ledové pláně straight dom. Kawew si v hospe koupil pro zapálení Jindry cestou zpět sirky, tak jsme zvolili zkratku přes les, kde se Karel bál odbočit ve tmě k Jindrovi a následoval nás se slovy „Kamarádi! Sviňééé!!! Pojte k Jindrovi, já mám ty zápalky!“ A tak jsme tam nešli až došli dom.
Zapsal: Sir čti [Sr]
Revize 2.4.2011 (Štěpánky čtvrtstoletí)
Jen bych dodal, že cesta byla docela zajímavá, hospoda už míň.
Koukám, že sem o moc nepřišel. Farele nech si narůst pořádnou řepuafro:-)
Hlasuji PRO! Afro! Afro! AFROŘEPU!! :tleskam
Jedna….dva…tři..smích :))))
Jedna dvě tři, jako vždycky… :-)))
Kde sou ty casy, kdy rostly takovy afra :zasneny
Komise TdB poctila svou návštěvou další z hospod obra Koloděje! Těšte se 😉
…s ročním zpožděním je zde kraťoučký report z další z revizí kolodějské hospody. Stalo se to přesně před rokem, když češi zvolili tu největší hlavu svého státu. Náš smutek (já jsem to tenkrát dokonce obrečela – jak už to dělám :felak ) jsme se rozhodli jít rozptýlit do kolodějské hospody U Zvířátek, která má obrovskou ceduli u silnice a kde to určitě musí být bezva…
Sněhu bylo habaděj, takže cesta do Koloděj přes Semenec se ukázala být téměř tak dobrodružnou jako výprava na severní pól. Nakonec po několika zapadnutích do sněhových závějí a oživujících locích rumu jsme dorazili do Koloděj! Jenže ouha, u zvířátek se nesvítilo… zachovala jsem si svůj optimismus a s věrnou kamarádkou Keckou jsme vylezli až na kopec k hospodě, s vírou, že třeba jen mají zatemněná okna nebo že jsou okna na druhou stranu… Smůla 🙁
…takže to nakonec dopadlo tak, jak píšu na začátku, tj. zůstali jsme odkázaní na hospodu za mostem, která má sice tu nevýhodu, že ten den byla poněkud znesvěcena volbami (v důsledku čehož tam už neměli nic k jídlu – snad už ani jediný pytlík chipsů), ale zase má obrovskou výhodu, že je otevřená kdykoliv jdeme okolo a máme chuť na pivo (nebo dvě). Protože jsme měli po takovém výkonu obrovský hlad a potřebovali jsme doplnit energii na zpáteční cestu, zvedli jsme kouzelný telefon, vytočili kouzelné číslo a řekli kouzelnou větu – načež do půl hodiny nám přímo z atomový pizzerie přijely dvě pizzy!
Nakonec teda všechno dobře dopadlo, sněhová tour byla, dost bier bylo taky, večeře byla, dokonce i samotný Král větráků za námi přišel. Aspoň trochu potěšení do toho nešťastnýho dne, kdy byl náš cíl zavřený a kdy naši spoluobčané – ty v Kolodějích nevyjímaje – ukázali svůj vkus (popelníček, virózy a idiotské ústavní zvyklosti… :-//)
Snad bude líp, a snad někdy trefíme Zvířátka, až tam budou mít otevřeno!
…fotky brzo :pravidlo
Štěpánko supeer, report :)) ale nespletla sis to? My čekáme na ten z Doubravky :premyslim :p :whistle :)))