Loucký Mlýn – U Korittů

Předmluva:
I mistrně se mi dařilo po několik měsíců (ba snad i let 🙂 – *jocking*) kličkovat a s vrozenými manažerskými vlastnostmi přehazovat všemi opěvovanou povinnost zápisu z etapičky na ostatní komitétyťáky nacházející se v ten správny čas na správném místě převzít poctu zápisu. Leč, tentokráte jsem dopřál těm co po vyražení na etapičku s ostychem naznačovali, že by i má královským titulem ověnčená maličkost snad mohla dovolit sama sobě zhotovit zápis : )

Zápis:
Tak další pracovní týden za námi a je domluvena etapička kamkoliv – cílová destinace se určí až u mapičky na náměstí u kostela. Domluva začala už v pátek v „obejváčku“, kde z osazenstva na nás svitla i sekundová naděje, že by se mohl té světoznámé tourDEbier zúčastnit jako spešl guest sám pan „Mr. Niggua“ Ale to opravdu byla pouze pouhá minutová indispozice nebo snad iluze. Po zmizení toho bájného přeludu v mlze dešťové bylo vše jinak. Nicméně Brůži Bružiany neotálel a i v půl dvanácté v noci se jal svolávání sobotní čety na mission possíblé zatím neznámo kam. The Ditta se „strašnou“ lítostí v hlase, která sama o sobě dávala i znamení zavodnění očích slzami omluvila, jelikož již na víkend vzala part-time džobík jako white (čti fosforová) lady na Kokořínsku. Kronikářka nelenila odpovědět na volání pana Kudrlinky a s blížící se půlnocí na krku se nechává napsat na seznam dobrovolníků na etapičku. Ostatní – psíchrchlík, má Sirkská maličkost a Farel „vowe“ Krýd dali svou přítomností jasně najevo, že jednoduše jedou, jasňačka! (jen pro pořádek, kdyby se někdo ptal, co je se Standou – nezvedá telefon). Takže v půl druhý u mapičky. Jen s velkým ostychem jsem si dovolil Brůžimu po šamanském svolávání etapičky připomenout, že min. týden byl jeho bike v nepojízdném stavu (viz raporta Bavorovice) a tedy ať se na kolo koukne dřív než za 5 min. půl druhý 😉

Je sobota, po obídku (pro hladové jen ukázka z palety co SIRové obědvají – plný talíř polívčičky jako starter, rizůtko a pak navrch tři palačinčičky, aby nebyl během tůry, i když nevím cílovou destinaci energetický deficit a nejal jsem se okusovat stromové kúry). Po takové mini obědové sváče v rámci strečinku a také na rozkaz paní mámy SIRky v-očišťuji pár v-okurek na zavaření a za pět minut půl druhý jsem u Brůžiho. Brůži dofukuje kolečko, takže má skromná rada se vyplatila a nehrozilo zdržení akademickou 25minutovkou. Ehm, tedy až do té doby kdy Karlosiány otočil hatatitlu břichem nahoru, jinak řečeno na záda a vytáhl mazadlo se slovy: „Tááák ještě řetěz, aby se dobře jelo“ Nic jsem nelenil na otázku „Dáš si taky?“ a hodil rám s dvěma ráfky na gumách z půjčovny yabasta.cz taky na záda. Rumcajs si promnul vousy a začal kolem kola skákat tancem šamana lesa Řáholce a na všechno stříkat ten bájný anti-odporovač olejnatý se slovy „všechno je odpor!!!“ : ) : ) : ).

Nic, jedem..! „Jen kontrolní otázka“, na kterou jsem u písaříka (že jsem radši nedržel hubu) už asi podvědomě naučen: „Máš všechno? „ odp. „Kuwňa nemám – peníze“, pak se vracel pro mobil a ještě došlo i na změnu trikotu, tedy trenek s vložkou s komentářem „Jako by mi pořád někdo šahal na prdel!“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že už jsme asi překročili akademicky vyhraněný čas na omluvu zpoždění, ale také to, že dneska je Farel ve vynikající formě a čeká nás slušná brblavá polívčička : )

Tak hůž jedem k mapičce a ejhle tam u tý hospody před Růžkem kde točí pivko značky „Pomáhat a chrnět“ potkáváme Velitele Klimase. Ha, důkaz prodlení. Ha ba i co velebnosti, prd se stalo. „Cíl?“ Jasně ke Korittům o Bosňan (čti Vodňan-automatická oprava Wordu) jak jsme dohodli. Mlčky s hlasitým souhlasem z našich úst zní – A.J.E.D.E.M. (No, i když mi nesedělo to „jak jsme dohodli…“???)
Za starým mostem (ještě si jeho trespassink užijme dokud tu je na svém pravém místě) začíná stoupání. U Pavláčky Kawew podává lžíci polívčičky a něco brblá, že by tenhle kopec už pro dnešek vyškrtl. Na souhlas a podporu našeho (pro dnešek žblebto-brblajícího) Farlíka pokývneme hlavou (sorry Stando, žádná hezká flaška nebo zvonící mobil) a dál šlapeme až jsme u Obrázku na roudu k Bohunicím. Nenásledujeme asfalt, ale lesní cestičku ve stopách čistě „dívčí etapy – nepočítaje Brůži(ho)“, která tudy jela před nedávnem skrze exkrementy : ) a sbírajíc houbové sedačky.

Hergot, je to samej kořen. Už je jasný proč Martin pro dnešek zvolil celoodpruženej bajk ze své stáje. Ostatně, jako vždy.. Jedem a jedem a najednou se ozve jů, mňam borůvky a pan U-kája mizí. Jedem a jedem cestou necestou, kořen nekořen a najednou vidím jak AJSA zběsile mává. Raději zastavuji před kolejema a najednou frnk projelo tu té-žé-vé směr Týn. (pozn. kdo by řek, že ten nenápadnej strojvedoucí je takovej srandovní chlapík, kterého ještě dneska potkáme 🙂
Objevuje se půlčík s modwejma vousama a jedem můžeme pokračovat k brodu, za kterým se nachází kopřivové pole. Prodíráme se skrze něj s úsměvem azbestového muže. Míjíme místo projetí onoho místa s bahnem (čti hovnem) kronikářkou na ženské etapičce. Skrze další kořenovou nálož, kde Mawtas na celo(od)přužinbiceku, který po svezení připomíná Citröena s hydraulickým odpružením se jen žulí, protože nic necítí ve porovnání s ostatníma mající své zubní protézy už na cestě – Farel překvapivě přestal brblat. Zřejmě si uvědomil možnou hrozbu přerafnutí svého TONGUA při přejíždění kořenů. Zkratka přes Kaliště, kde je třeba vždycky dávat bacha na strašného strážce brány psa RUDU. (čti Čert) K našemu překvapení si strážce pořídil svého Sančo-panzu utočícího na nás z leva, zatímco jsme čekali výpad zprava. Naštěstí je u brány i sám bělovlasý PÁNíček strážce se svou bělovlasou družinou a nenechavé štěkající bestie usměrňuje zaříkávadlem mající sílu pouze pokud znějí z jeho úst – LéHNI!!! ÚFF, přežili jsme útok granuležroutů.

A je tu asfaltka vedoucí do Protivína po úskalích již prožitých nástrah dnešní výpravy (zdaleka jim, ale k naší nelibosti není konec) opět i žbrbla : ) „Bych si dal třeba tatrančičku, čokoládičku nebo pivo! Jedem přímo někam kde to maj, ale ta tráva mě tak brzdí!“ (pozn. autora: nacházíme se na poli a je zde porost kolem metru. Prosím nezaměňujte s jinou zelení, která je české veřejnosti pod tímto názvem známa). Pokus o zkratku přes lávku vedoucí skrze míjející rybníček Brůžimu nevyšel, jelikož lávka k jeho úžasu náhle končí po 3 metrech v rybníku.

A je tu asfaltka vedoucí do Protivína, zase. Ani nevím, kde jsme předtím chytli faleš na pole a kolem rybníků. Pit-stop na fotečku se zátiším se mění na poklábosení s Martinovou kámoškou Léňou, která se tady vyskytla z ničeho nic, začínající rozhovor „To není moje, neboj.“ To nebo jinak řečeno IT je – dítě. No nebudeme do toho dál šťourat, dáme foto s prckem, který zastávku na procházce bere taky jako Pit-stop, loučíme se a tradá k Protivínu. Míjíme dle pana Fotografa úplně super saudkovskej kopec pro focení (pozn. autora nahotiny). Kupředu nás žene vylitá ropa z tankeru na nebi. A protože už leje celkem hustě, honem do tý hospůdky U zastávky, kde TDB provedla své hodnocení na podzim roku 2005. Alespoň mrkneme, zda je vše při starém nebo hospa zaznamenala nějakých změn.

I když nejsme z cukru, raději žádáme při vstupu paní vrchní o svolení vstoupit i s koly.
Paní vrchní: „Jak tady budete dlouho?“
TDB: „Nó moc dlouho ne, jen se občerstvíme a po dešti zase pojedeme.“
Paní vrchní: „Tak na tu chvilku teda jo.“
Pozn. autora: Chvilku? Jak paní vrchní mohla vědět, že to bude chvilka? Vždyť nebe bylo úplně černé a venku byla fujavice, bleskovice, hromovice???

Dáváme pivečko, usedáme, rozhlížíme se a vypadá to, že vše je v pořádku beze změny. Místní aboridžn nám tento pocit jen potvrzuje – je to totiž „Fly-boy“, který tady seděl se svou plácačnou na mochy už tenkráte v ranních začátcích TDB. I maskáčové tričko má stejný, možná jen plácačka zaznamenala časovou újmu a přímo se na ni projevil zub času 😀

K pívu pro nedostatek energie Kája objednává čekuládičku, tedy po sporcování tatrančičky a brambůrek. U báru vybírá fialovou krávu s oříškama. Čímž dává impulz Fly-boyovi k ústní reakci, jelikož sladkou objednávkou je narušena kontinuita objednávek již roky držící svou stabilitu. Častuje pana Karla rovnou na tykačku.

FLY-Boy: „Hele ty vole, se z toho posereš! To je kombinace! Aby vám pak nevystřelil voko až pojedete za nim!“

Kája z úcty k místím drží lajnu, pouze se tiše žulí a souhlasí. Rozděluje se s ostatními. Během vychutnávání pochytáváme, hospodské glossy, které jsou vyhledávanou perličkou.

Aboridž: „Ty vole, hospodský knedlíky, to je vo-ničem. To je z prášku, to sežereš a hned máš hlad!“

Mezitím jsme spořádali kravičku a pan foťáček študuje její původ: „To je strašný, dneska nemůžeš věřit ničemu i tu Milku dělaj v Maďarsku.“ Děkujeme, platíme, loučíme se s celou hospodou a jelikož blizzard nějakým nevysvětleným jevem minul hospu U zastávky vydáváme se dále k původní destinaci.

Pro nenechavce uvádím něco z nabídky protivínské hospůdky U zastávky: Malý pivo 10,- Velké pivo 18,- Tláča 16,- Párek 15,- Vysočina 16,- Utopenci 12,- Anglická slanina 16,- Chleba 1,-. Je vidět, že během tří let sílící koruna, zvyšující se ekonomická úroveň obyvatel a inflace se této hospůdky nedotkla a nebo její manager – česky vedoucí je mistrný ekonom, který by mohl ukázat směr našim přibírajícím klukům ve vládě – jak je nazývá odborná veřejnost zákonodárců : ) jelikož ceny jsou stále stejné.
…lahev s cinknutím prázdného skla dopadla na podlahu a slohopisci Sirovi P.T. Notchovi klesla vyčerpáním hlava. A tak se již nedozvíme, jak to U Korittů bylo..