Lužnice Hvožďany – Hospůdka U princezny Krasomily

Byl čtvrtek, léto, TOURdeBIER čas. K návštěvám hospůdek zval nás pivní hlas..

Bohužel nikdo z místních (Kecka) ani přespolních (zkáza – zbytek) neměl toho dne sílu zmobilizovat síly pro účast na etapě. Vyrazili jsme tedy v minimalistické variantě Král větráků & Bruggi. Nesmíme již vlastně zapomenout na Džardu, novopečeného člena věhlasné komitét TOURdeBIER, který zatím zdá se úspěšně aspiruje na ocenění Skokan roku. Dalším pádným argumentem je to, že Džarda je dokonalou rosničkou co se předpovědi srážek týče. Kdykoliv se chystá na etapu a na kolo obecně, můžete si být jisti, že bude lejt jak z konve. A od rosničky je to ke skokanovi již pouze skok. Džarda sice v uvedeném termínu nemohl, nicméně alespoň „kamarádsky“ přislíbil účast s dovětkem „možná..“.

Ve čtvrtek pršelo.. To však nemohlo nejdrsnější dvoučlennou sekci TdB, ostřílenou speciálními zimními etapami odradit. Ba naopak! Vytáhli jsme z garáží nablýskané umyté bajky a vyrazili do kaluží. Nyní by standardně následovala esej na téma „tour“, zápisky z cest, které často tvoří „gró“ reportu. U této etapy máme tolik materiálů ze samotné „kotelny“, že k cestě poznamenávám pouze Brůdžiho „Pošlu sem mámu na brusinky“, při průjezdu Semencem,  „Nevěřím národu, kterej pije mlíko k obědu“ při průjezdu kolem sýrového kempu v Kolodějích a hlavně „Tyvowe, tyvowe…“ hodnotící náročnost tance na kolech, mezi hlubokými kalužemi kolem řeky.

Přejeli jsme potůček po opravené lávce a dorazili k cíli. Mělo se jednat o osvěžovnu u řeky, jen kousíček za restaurací Instaláček, směrem na Bechyni. Již loni jsme si totiž při jiné etapě k naší radosti všimli, že je tam otevřeno. Stejně se nám poštěstilo předchozí sluncem zalitou sobotu, kdy nám při nakouknutí paní hostinská na otázku, kdy mají otevřeno sdělila „V létě každý den, lidi musí pít pořád! Ale nejezděte ráno v devět! To kvůli vám vstávat nebudu..“

Sice bylo téměř devět, ale večer, přesto jsme se báli vzhledem k dešti, zda nebude zavřeno. Nebylo! Provedl jsem několik povinných dokumentačních fotek exteriéru a již jsme zmizeli v útrobách chaloupky skoro mechové. Vedle ní jsem si ještě stačil povšimnout plácku na ruské kuželky.

Usedáme k dlouhému dřevěnému stolu s lavicemi, jednomu ze třech. U dalšího z nich rozpoznáváme skutečné štamgasty, v živém rozhovoru s paní hostinskou. Objednáváme si a zjišťujeme, že je z Prahy a působí tu v létě již třetím rokem. Brůdži si objednal svijanského Kvasničáka. Já jsem si objednal „normální“ svijanskou pět a půlku (malou jedenáctku), což jsem poté, co jsem objevil točenou malinovku bleskově stornoval.

„Malinu, nebo malinovku? Malina je čtyřicítka a je to slivovice.“ praví paní hostinská.
„Dvě maliny a jednu malinovku..“

Staniž se. Následovaly asi dvě hodiny rozhovorů a hlášek místních i hostinské, které se nedají spolu s atmosférou popsat a přidaly nám minimálně 2 dny života. Jo! Můžeme je investovat do dalších etap. Namátkou vybíráme pro zajímavost alespoň několik z nich:

„Táta má?“
„Máte všichni všechno? Jééééžiš!!! Ty nemáš!“

„Otevřu dveře, aby nebylo nekuřákům špatně..“

„Tady se nabízí k jídlu jenom to, co chutná mně!“

„Upozorňuju, nevnucuju, nabízím dobroty.“

Při zjištění, že jeden pije červenou a druhej to sám nezachrání k nám paní hostinská pronesla: „ za tejden jsme tu udělali čtyři sudy piva! Dobrá práce, co?“ „Tak chlastejte!“

Brůdži: „Můžu si tu udělat nějaký tajný SPY fotky?“ „Dělejte si tu co chcete! Ale řekněte mi, ať si učísnu ofinku..“

Rekogniskujeme dál hospodu, vše je provedeno ve dřevě, to je dnes moderní, vícebarevnou zeď dále zdobí zátiší větráku a pečlivě napsaná cedule s nabídkou. Chybí tam pivo! Vidím pouze nealko. Paní hostinská nicméně na mou narážku hbitě kontruje, že jsem úplně slepej a mám to za zády přímo na pípě.. Otáčím se, přecházím očima nabídku piv a oči mi ulpívají na havajském květinovém věnci na krk. Hostinská si toho nemůže nepovšimnout a přidává „když je sluníčko, tak ho nosím a tančím s pivem v ruce při obsluze..“

„Ježíš, ty už zas nemáš.. Vždycky když si sednu a zapálím, chce nějakej blbec pivo..“

„Dáš si taky pivo?“ „Ne, díky, já si dám ještě jednu Malinovku..“ „Ty seš homokláda??“..

„A jak se to tu jmenuje?“ „Hospůdka Hvožďany a já jsem princezna Krasomila“. S tím nás rozsekla. „No nesmějte se, my ženský, co jsme zestárly o 30 kilo… – průser!“

S malinovkou se k nám Krasomila přihrnula s druhou várkou maliny, třetí pro sebe. „Tak šup to tam, to je na podnik, my tady říkáme „Voko vole!“.

„Voko vole!“. „Ták..“.

„Jééžiš! Já nemám puštěnou reklamu! Kdyby sem někdo šel, tak netrefí..“ a už se hrne k zásuvce a zapíná neon. Venku stále leje jak z konve.

„A kam až vlastně jedete?“ „Až sem.“ „A co tady?..“ „My jezdíme TOURdeBIER“ „No jo a ty to máš i na tričku!“.

„Já chci taky takový tričko!“ probudila se další, zatím neaktivní aboriginka okolo šedesátky.. Říkejme jí pracovně třeba… Třeba Irma. „Já chci taky takový tričko!“ opět hlasitěji opakovala Irma..
„To není tak velký..“ prohlásil lišácky Brůdži.
„Svlíknem ho!“ vymýšlela Irma nahlas lest. „Já mu dám svůj svetr..“
„A co táta na to?“ přidala se do diskuze Krasomila.
„Ten tu není..“ Odsekla spěšně Irma a už si rozepínala kloflíčky svého fialového zázraku.
„Já jsem tu hostinská, já ho chci!“ trvala zase na svém Krasomila.

Brůdži si (aby odvedl pozornost) objednává další pivo, ale tentokrát Svijany „standard“, jedenáctku.
Krasomila: „třináctka vám nejede??…“
Irma: „ale jede, ale klukům by to pak nejelo..“

Krasomila na malýho Pepíka, co se motal za barem: „Pepíku, co to zas blbneš, nejdřív do bublinek, pak do vody! Ne, obráceně!..“

Brůdži: „…a kam se tady chodí na záchod?“
Krasomila: „Všude… Ale nechčíte nám tady za chatou, děsně to tu pak páchne..“

Irma: „… a kam jedete?
„do Tejna..“
Irma: „No tak to nemáte tak daleko.. to bez trička dojedeš!“
„My tě tu z něj stejně svlíknem“..

V tom přišel do hospody další chlapík – místňák.
Irma si začala mumlat pod vousy: „ježíš, táta.. no tak a je po tričku…“

Chvilku nedáváme pozor a fotíme interiéry. Najednou teplý líný vzduch prořízne další hláška..
„Tak kdo to vychlastal?“ „No no to nevim..“ Vyskočil hastrman z Lužnice a vyžral to..“ domácí si tu prostě vystačí..

Vylepujeme samolepku TOURdeBIER na čestné místo nad pípu.
Irma se snaží získat alespoň nějakou kořist..: „Dej sem taky samolepku!“ takovou fanynku jsme nemohli odmítnout..

Krasomila: „ ..mi sem chtěli dát vlajky nějaký ostraváci, Baníku! Já je hnala!!..“
Přijďte v neděli, na kapří škvarky a řízky. To bude ňamka..“
Brůdži: „my v neděli nemůžem, jsme pryč a vracíme se až v pondělí..“
Krasomila: „ tak přijeď v pondělí, já ti schovám!“

Král větráků: „A to si tu lovíte sami ty ryby?“
Krasomila: „Jo, něco tu chytí, něco na soutoku, něco nad Týnem. Tady spíš cejny, ty máme v Praze v mrazáku, taky tam máme candáta, ten je na vánoce, a taky pstroužka, ten je taky v mrazáku.
Brůdži: „Vy nám to tu úplně vybrakujete!“

Krasomila: „A ještě si tam napište, že tu mám brambůrky o korunu levnějc než v COOPu v Bechyni!..“

Aboriginec: „Já bych si dal ještě jedno pivo..“
Krasomila: „Já jsem tu v práci, ne na dostihách!!..“

Král větráků: „A vy tu bydlíte?“
Krasomila: „Jo, já bydlím hned tady vedle, abych viděla na hospodu. Kdyby někdo měl žízeň. Já jsem tu pohotovostní jednotka..“

Bránice už nás bolí, je všední den a už se připozdívá, zvedáme proto kotvy a platíme.
Krasomila „.. kolik jsi měl těch piv? Já tu mám jedno..“
Suma sumárum nám to vychází na 169 kaček, necháváme s díky 200, na divadle se platí dokonce mnohem víc a trvá třeba jen hodinu..

Ještě se dozvídáme, že mají taky fejsbůček a všechny akce tam aktualizují, tak si je vyhledejte.

Krasomila: „Já vás jdu ještě vyprovodit ke kolům a pozdravit AHóóóJ..“
„AHÓÓÓJ….“

„Nechcete svíčky na cestu??..“

Při cestě tam jsme kapličku a legendu o jejím velkém černém psovi přešli (přejeli) bez povšimnutí, po setmění již to téma k diskuzi bylo!

Ale pak už jenom noční běličková koupel na Červeňáku a alou domů. Vzhledem k zapomenuté lucerničce to byla velmi adrenalinová jízda za vodičem Brůdžim a jeho přední bludičkou, více po hlasu než že bych věděl kam jedu, dle výkřiků do tmy „Vwevo! Tyvowe hodně vwevo!, Ne… Radši vpravo! Vwevo!….“ Nutno k jeho cti podotknout, že jsem ani jednou v žádné kaluži nezapad.

Zapsal: Král větráků