Mlýn na prádle – Restaurace

Po soukromé návštěvě mlýna nás napadlo, že bychom mohli udělat etapu právě do těchto míst. Pan majitel nám zároveň řekl o plánované ochutnávce místního burčáku. A tak jsem napsal všem důležitým smsku, že pojedeme etápku s bonus burčákem. Vše bylo tedy domluveno a tak nezbývalo než čekat na to správné datum.

Start byl poměrně komplikovaný, protože část osazenstva jela na kole z Týna, část ze Záhoří a někteří jeli autem. Nakonec schůzka dopadla dobře, Štěpánka přijela do Záhoří na kole a Standu s Džardou jsme potkali pod Záhořským kopcem, aby to nemuseli šlapat. Cesta byla velmi rychlá, Jarda byl hodně žížnivej, takže žádná vysírací zastávka nepřipadala v úvahu. Příjezd do hospody tedy proběhl rychlostí když né světla, tak alespoň rychlostí prdu.

Po zaparkování kol do stojanu z pána prstenů (stylově dřevěné a porostlé houbami) jsme se odebrali do hospůdky. My to tu známe, ale pro ty co ne to popíšu. Mlýn na prádle je stylový penzion-hospůdka nedaleko Bechyně, u říčky Smutná. Všechny interiéry a exteriéry jsou zde stylové jako z pohádky! Pivo Plzeň 12ka je dobré a kuchyně jedlá. Okolo celého mlýna je vysazena réva vinná a tak jsme se těšili na ten burčák dvojnásob. To by k popisu stačilo, vy co to tam neznáte, neváhejte a mlýn osobně navštivte.

Po vstupu do hospody jsme se usadili k většímu stolu a začali objednávat nápoje. Bohužel zde došlo ke zklamání všech, kteří čekali na burčák – ten prostě vlivem studeného počasí ještě nebyl. Tak to zachránila Plzeň a na zahřátí výborná medovina. K jídlu jsem si dal krájenou studenou krkovičku a ostatní si objednali taktéž sobě po chuti.

Pak dorazili Martin s Ňaní autem a chvíli po nich Martin Bartošů s Lukášem Zíků. Zábava pokračovala, bylo vypito romanticky pár piv a panáčků při svíčce. Veselí gradovalo za řevu stovek decibel a při tom byl kolektivně sepsán Kecce pohled, jak nám chybí stará Kecka na etapách.

A budeme končit, autojezdci se rozutekli velmi rychle, po nich následoval Standa s Jardou. Takže sme tam zbyli se Štěpánkou. Cesta k domovu probíhala svižně, avšak Štěpánku přitahoval víc a víc příkop, povídám jí nejezdi tak blízko krajnice, rozbiješ si ústa, ona mého varování nedbala a jela pořád stejně. Takže ani pět minut to netrvalo a pleskla sebou o zem v místech kapličky s nápisem svatý Karle oroduj za nás. Její šikovnost jí stála uraženej zub a mě naražený žebra a malej silniční lišej vlivem nedodržení bezpečné vzdálenosti.

Zbytek cesty jsem raději jel první a svítil na cestu a na chalupě si dal panáka vodky na to, že jsme přežili. Standa s Jardou dorazili bez problémů stejně tak všichni co jeli autem.

Zapsal Brůdži