Modrá Hůrka – Hostinec u Hrdličků

24.2.2007,22:15, bar u Hodňáka v Tejně. Na tomto místě, kde by nás nikdo nehledal, páč Pavewa to v těchto oblastech magicky táhne do restaurace Podskalí, kde maj prej nejlepší pivo v Tejně, jsme se tajně sešli, abychom naplánovali další etapu TdB.. Padalo mnoho návrhů, ale když jsem se neopatrností zmínil, že jsme byli v lednu s Bruggim na průzkumech v Modré Hůrce a že tam mají otevřeno mj. v neděli ráno, bylo rozhodnuto.. Je tam taková domácí hospoda, a panímáma a to tam budem i na oběd.. A objednáme si polívku s játrovejma knedlíčkama,a.. a husičku pečenou a holčičku slečenou (tu pro Bruggiho) to bude paráda.. Sraz byl dohodnut na druhý den, (neděli) v 8.30 u benzíny. Pavew měl navíc za úkol si přivstat, aby si stačil umýt kolo, Bruggi měl pak za úkol si přivstat, aby si stihl dofoukat kolíčko..

To ráno jsem nemohl dospat, jak jsem se bál, abych náhodou nezaspal.. Ranní etapa. To tu ještě nebylo! 8:10. Mamka: „Kam vstáváš tak brzy?“ „Do HOSPODY!“..
A tak když naše babičky vyrazily protáhnout kosti a nabýt nové poznatky z informační služby JPP (jedna paní povídala) do kostela, sešli jsme se tak jak bylo smluveno u Shellky, kde již netrpělivě horkem odfukoval Pavew, kterého jsme den předem řádně vystrašili zimou a ze kterýho se horkem, pod nánosem svetrů a rukavic jen kouřilo.. „Ráno nemůže dospat, a všude je první.. takový mám nejradši..“ Pomyslel jsem si..

Bruggi přijel jenom malinko po limitu a už jsme vyrazili vstříc nepoznanému..

Měli jsme na výběr v podstatě dvě cesty. Přes Vartu, směrem na Béčice, nebo přes Čihovice, kopcem přes Horní Kněžeklady. „Přes Vartu nee.. To je bramborovej kopec, ten nesnáším.. Když jsem jako malé děcko pracoval na poli, jezdili jsme s bráškou na kole do tohohle kopce.. Žadonil jsem.“ A tak jsme vybrali směr druhý..
„Jééz, pojďte se podívat na jeeez..“ Škemral Pavew a my jsem věděli, že je to jen proto, aby oddáli čekající kopec do Horních Kněžekladů. Nakonec jsme to ale neočurali a kopec s vyplazenýma jazykama vyjeli. V tu dobu už byl Pavew na nejlehčím (srabáckým) převodu, řečeném kašpárek. A to doma, před domem začínal na druhém nejtěžším, na převodu, který mu tam zůstal ještě od podzimu.. Předtím ještě stačil chudákovi Bruggimu dát v půli kopce do batůžku min. pět svetrů..

Abychom to neměli tak jednoduchý, vzali jsme to ještě „zkratkou“ přes Pořežany odkud vede až přímo do Modré Hůrky cihlová Route 66. Kdo nebyl tam a na Route 66, nepochopí..

Na tuto etapu jsem se s Pavewem obzvláště těšili, jelikož byl nedávno do nepsaného kodexu TdB doplněn článek, který zmiňuje, že kdo je šlampig, nedodal report a chce jet na etapu, platí ostatním útratu! A tak jsme jeli jako čerti, kopce nekopce. Cestou jsme seznali, proč si tamní vybrali jméno pro svou obec Modrá Hůrka. Než se tam člověk dohrabe, je celej modrej.. Ale to už jsme minuli ceduli, kde ves začíná a Pavew instinktivně přidal do tempa.. Rychle spěchající aboriginec s taškou co vydávala známý cinkot, co zmizel ve vratech domu s číslem 7 nás ani v neděli poránu nenechal na pochybách.. H.O.S.P.O.D.A je otevřena! A už sundaváme čepice a už je tu vrchní, k našemu překvapení chlap.. A je po obědě.. a je po husičce..

„Máte něco k zakousnutí?“ (Pavew)
„A co byste jako chtěli..“ (Vrchní)
„Husičku pečenou, holčičku slečenou..“ (pro Bruggiho) (chtělo se nám říct..)
„Tak, něco.. utopence.. a tak..“ (My)
„Ne, to nemáme, máme rybí salát, takovej ten v těch kelímkách, uzeniny, saláty, sejry..“ (Vrchní)
„Aha.. A tyčky?“ (My)
„Jo, to máme..“(Vrchní)
„No tak ty.“ (My)
„A jaký chcete? Dlouhý, nebo krátký..“
„Dlouhý“ (My)
„Vostrý, nebo…“ (Vrchní)
„Vostrý!““ (My)
„A Ďábelský, nebo Hradecký?…““ (V)
„Ďábelský“ (My).

A tak byly tyčky
A aby toho nebylo málo nechali jsme se zlákat ještě párečkama. Po ránu je ale ještě velkej hlad a foťák nestartuje dostatečně rychle, tudíž se nám nepodařilo cokoliv z jídla zdokumentovat..

„Tu svačinu srazím dohromady, nebo každej zvlášť..“ Takhle se tu objednává..
„Hop“ ozval se nám ve vteřině za zády a párečky byly na stole
„Napíšu to dohromady, nebo zvlášť?“ pokračuje vrchní ve své etudě..
„Chcete příbor?..“ S díky jsme odmítli. Na takto položenou otázku se ani jinak odpovědět nedalo.. Bejt jím, nechám si tyhle drobný zlepšováky patentovat.
Po svačince jsme se s mastnýma hubama konečně vrhli do fotodokumentace.. Bruggi, inžinýr z Prahy je totiž specialista přes reportážní fotografii a vystavuje svá zdařilá dílka v časopise Mladý kreativec a ten nám poradil, že nejdříve musíme vplynout do místního davu a ne začít hned fotit a všechny vyplašit..

„Já jsem tátu nemoh vodtrhnout od přípravy čaje..“ svěřuje se Bruggi.. „on pořád ochutnával, přidával med a citrón a.. rum :)“

Hochů, ale ta pěna, ta je nezničitelná, přidává Pavew hodnocení piva a hned ve svý hustý pěně vidí inverzní vesmír.. Já, jakožto nositel titulu „Král větráků“ už mám v obloze trošičku černou díru a spíš tedy pěna připomíná znak vyrovnanosti celého vesmíru Ying a Yang.. „Čekám, až to opadne.. Abych si to moh v klidu dopít..“ nenechávám nikoho na pochybách, že si titul zasloužím..

„To se bude zejtra bádat..“ pomlaskával si spokojeně Bruggi, když si vzpomněl, že na druhý den opět nastupuje do Školy jako pomocná vědecká síla..

„To je bombácký, jak si na vsi dokážou sednout ty starý i ty mladý dohromady..“ koumá nahlas Bruggi..

„Ty jsou taky dobrý, ale sušený.. sušený..“
„To tam ukazovali v tý televizi, oni totam v podstatě žerou..“
„To je zavařený“
toliko úryvky rozhovorů, co se nám podařilo od vedlejšího stolu Aboriginců pochytit..

Ale to už čas pokročil a my se musíme pomalu pakovat, abychom přijeli včas k obědu.. A najednou zjišťujeme, že Bruggi zrovna, jak na potvoru zapomněl peníze.. To je smůla..

Při odchodu ještě vylepujeme samolepku TdB na čestné místo na ceduli „Výčep“ a dozvídáme se, že místní hospoda už tu je tak 150 let, že nejstaršímu štamgastovi už brzy bude 90, že „závisláci“ sedí u stolku vpravo a že máme přijet v létě, to se sedí ve dvoře venku na sluníčku.. „Lidi tu v neděli jdou do kostela a pak do hospody. Jak jinak. Na to se tu těší. A jak jste se ptali na tu hospodu ve Bzí? Já vám to řednu takhle. když je tady zavřeno, oni mají otevřeno. To víte, není tu v okolí moc lidí.. Už taky s otvíračkou polevujou..“ „Nejste z BISky?“ nechal se ještě za hlasitého smíchu slyšet devadesátník.. Asi věděl svý..

Slibujeme, že se v létě určitě ukážeme a pelášíme, spokojení a plni zážitků, nejkratší cestou domů na oběd.

Starostivé maminky nás již beztak vyhlížely..

Zapsal: Král větráků