Nákří – Nákeřská hospůdka

Tak a je tu další etapa v krátkém sledu, nicméně report s tradičním zpožděním 🙂  Bez měsíce téměř na chlup rok :p . Že se nejednalo o nic snadného, to se pozná hned z následujícího textu. Komise TdB si občas musí sáhnout na samé dno svých sil, aby přinesla objektivní a vyvážené zpravodajství o restauračních skvostech jižních Čech!

Štěpánka a Kecka byly na táboře s beruškama co mají bobry, Standa se věnoval Ivče, nebo nějaké jiné, to nevíme, Martin byl na keškách s tou pani s velkým břichem. Nuže zbyli jsme na to s Karlem sami. Nezalekli jsme se odpovědnosti a velikosti tohoto úkolu a stanovili čas odjezdu na desátou. Protože všichni víme, jakej je  Karel rychlík, v jedenáct jsem se u něj zastavil, abych ho vytáhl. :time

Každý vytrvalostní sportovec potvrdí, že když je v plánu dlouhodobý výdej energie, tak je kvalitní strava životně důležitá! Jelikož bylo lehce před obědem, dostavil se mírný pocit hladu a tak jsme usoudili, že tak  se do kopce jet nedá. Zakotvili jsme tedy v restauraci v Podskalí pěkně na jednu hotovku. Kudrnatý pán, co nedodává včas reporty si dal jen polívku, páč chvíli před tím snídal. Já si dal zelnici, a smažený hermelínek s hranolkama – strava šampiónů. Pivo bylo samozřejmostí. Ze zahrádky nás vyhnal lehký deštík a tak jsme zaplatili a přemýšleli, jak dál. Art Caffé bar je co by ventilkem dohodil a tak jsme se jeli schovat tam. Pod obříma deštníkama bylo místa hafo a tak jsme dali jednoho Lipánka. Velký pan Hodný začal zrovna vyrábět ceduli se sortimentem baru a v momentě, kdy si odskočil na oběd, tak se v Karlovi probudilo umělecké střevo a jal se ceduli dokončovat. Když se autor vrátil z oběda, kouknul na Karla a řekl jen: „Tak si to dodělej celý, já jdu spát.“ Spojenými silami Karla, mojí maličkosti, Ládi H. a ještě jednoho poradce, jsme ceduli dokončili kolem druhé hodiny. Domnívám se, že nebýt těch několika Lipanů a panáků zelený, nebyl by výsledek zdaleka tak dobrý! Obojí má na pevnost ruky , přesnost a jistotu tahů štětce ohromující vliv.

Je s podivem, že se nám podařilo kolem půl třetí zvednout kotvy a zkoncetrovat se na to, kvůli čemu jsme vyrazili z domu. Hlavně díky Karlovi jsme se zvedli a pokračovali jediným směrem z Tejna, kde to není hned do kopce. O to zákeřnější cesta to je. Těsný průlet kolem Rusalky vyvolal v Karlovi zvířecí pudy a zavelel k návštěvě kempu nenechávaje prostor pro diskuzi. Objednal si lehkou svačinku v podobě řízku s bramborovým salátem. To já se jen dorazil jedním bílým Magnumem.

O další půhodinku později to začalo vypadat, že bychom mohli kopec do Litoradlic zvládnout. S rozvahou jsme se do toho pustili, kochaje se krásným odpolednem. Před Temelínem jsme si řekli, že jet pouze po silnici není žádná výzva a pokusili jsme se najít starou budějckou cestu. Jediné, co jsme našli byla zarostlá polní cesta trávou sahající až do pasu. Také pár malebných výhledů na rybníček, na Temelín či na Bejšov. Největším přínosem bylo bez debat to, že jsme pořídili největší „fotkůůůů se Temelínééém“ v dějinách TdB.

Pohodovým tempíčkem jsme dorazili až k cíli naší mise a to do Nákří! Lehounce po páté hodině, jako na koni (a nějaký ten den pozdě, protože kolotoče už byly sbaleny a pouť jsme prošvili, asi 5 let po sobě 🙂 ). Cedule za oknem ovšem tvrdila, že otevřeno je až od šesti. Karel pronesl „Dál nejedu! Čekáme!“. Tak jsme chrápali na lavičce a čekali. Před šestou dorazily posily z ČB. Psí chrchlík a slečna s bubnem a ve čtyřech (v pěti, pozn. autora) se nám hned čekalo líp. Trochu jsme se zakecali a když jsme šli v šest pět ze zvědavosti zkusit kliku, tak už bylo otevřeno!

Provozovna se sestává ze dvou částí. Klasického vesnického sálu a vlastní hospody. Interiér hospody je zařízen poněkud monotematicky. Celou dobu jsem se nemohl ubránit dojmu, že zde asi někdo fandí Baníku, nebo Slávii? Zajímavostí je, že stolní fotbálek si hospodskej škudlí u sebe vzadu, za závěsem. Jestli si na hráče nechal ušít od panímámy malý dresíčky nechceme vědět, ale tušíme.

Na unaveného hladového pocestného zde v regálu čeká klasický sortiment brambůrky, sušenčičky, tyčinky atd. Podařilo se nám též okoštovat místní utopence. A pokud se nemýlím, tak se jednalo o poslední kousek ze dna lahve. Ten nejlepší a nejuleželejší 🙂 Vyzkoušeli jsme vše, co nám mohla pani hostinská nabídnout. Ale poté, co zde byla výše zmíněná pouť jsme bohužel nemohli testnout vše :-/

Ale lidé jsou tu nesmírně přátelští. Hned jak nás spatřili, chtěli se seznamovat. Natural Fejsbuk: „Hele, já jsem nějakej Venca,…“ a už to fičelo.
Klasický mínus musíme udělit za zapnutou TV. Kdyby v ní „jel“ dejme tomu sport, nebo zpravodajství, dá se přihmouřit oko, ale Doktor od jezera hrochů, zabíjí mozkové buňky po milionech! Cesta zpátky nudnější, ale zato přímější a rychlejší 🙂
Kdybych to měl na závěr nějak shrnout, tak by byla asi nejvýstižnější polovina našeho sloganu: „Někdy víc bier“ (jak už to tak bývá, když vyrazíme na TdB pouze s Karlem).

Zajímavost na konec: Hospoda byla v minulosti darovaná za kačku! (Zda to byla 1,- Kčs, nebo kačka paní domácí, zdroj neuvádí* .p .) Osvícení to lidé.

*aktualizováno Kluk od kasáren: Po následné mravenčí investigativní práci, za kterou by se nemusel stydět ani jmenovec Josef Klíma, bylo zjištěno, že manželka darovajícího se jmenovala Kateřina! Tím se otevřená otázka ohledně té kačky myslím vysvětluje. Rekonstrukce onoho legendárního darování tedy mohla probíhat asi nějak takto:

.. hele starosto, řeknu ti to asi takhle.. Buď fšecko.. (Kačko nebreč!), nebo nic.

Psalo se o tom i v novinách.

Zapsal Zlý Pavew

nakri.gpx