Nová Hospoda – Lékařova Lhota!

Zdálo se, že podvečerní neděli dalšího perného (neplést s peprným, to je výsada Bruggiho) víkendu prožijeme chvilku v klidu, ale to jsme ještě netušili, kolik dalších nových zážitků a švandy na nás čeká. Zavolal mi totiž Brůdži, italský nadsamec a postrach všech rebelek a kňoural, že ne a ne nikoho sehnat na etapu a že ešivá se rychle neobjevím, tak že skočí nudou z mostu, nebo alespoň na jedno za usměvavou Lenčou na Pavláčku, ale to by byl v neděli odpoledne úpadek.. Urychlil jsem tedy návrat do depa (Týn) jak jen to šlo, naplácnul do sebe ve čtyři odpoledne oběd rychlostí hladového a honem na etapu! Obvyklá otázka zněla. Kam dnes?

A protože se nám naposledy zalíbil směr jiho-jiho jih, a nebylo to určitě jen makovým polem nad Malešicemi, rozhodli jsme se opět vydat tímto směrem. Cíl etapy jsme nechali plovoucí, však ono se to vystříbří po cestě.. V týnském úvodním krpálu jsme se začali blížit k cyklistovi v nejlepších letech (cca 50 – 60) a tak nás velmi potěšilo, když jsme ho celkem v klidu předjeli. Srabíka. Trošku nám radost opadla, když jsme od něho zjistili, že už má dnes v nohách přes 112 km! a v tu chvíli v našich očích stoupnul. Vyvezli jsme ho za odměnu v závětrném závěsu dalších 5 kilometrů až do Temelína, kde si posteskl, že prej „tohle mu chybí a že s ní nikdo nechce jezdit“, zrychlil a odfrčel směrem k domovu, do Protivína. Ještě jsme z něj stačili vysondovat, že v Krči je otevřená hospoda a otvírají již od půl šestý.

Brůdži to naštěstí přeslech a tak jsme mohli v klidu probádat nějakou vzdálenější destinaci a Krč si uschovat do šuplíčku např. na nějakou zimní etapu s dobytím od severu s přechodem zasněžených Píseckých hor.. Brrrrrr.

Projížděli jsme se slzou na řase vesnicemi, vesničkami i vískami, člověk se až diví, kde všude jsme již byli. A jak jsme se tak blížili k červené stužce, spolující České Budějovice s Pískem, ohraničující naši Tour de BIER zahrádku, začal se nám čím dál víc vykrystalizovávat cíl našeho dnešního výletu – Nová hospoda. Je to místo s psanou historií, ležící na velmi frekventovaném místě a tudíž tam mají otevřeno v podstatě pořád a o zájem pocestných nemají nouzi. Po opuštění Radomilic jsme po krásné polní cestě, křižující koleje a nabízející pohled jako v Arizoně, přijeli přímo do rybníka. Tak to se nám ještě nestalo!.. Vrátit se již nedalo a tak byl poslední kilometr k červené stužce poměrně kvalitní boj vyšším či nižším porostem či polem.. Nejhorší na nás ale čekalo. Vynořili jsme se na hlavní silnici, 500 metrů od hospody. Přes rušný provoz to byla nicméně vzdálenost větší než malá a výkon se dá s klidným svědomím zařadit mezi adrenalinové sporty.

Naštěstí jsme vše ve zdraví přežili a už jsme obdivovali opravený grunt Nové hospody, detašovaného pracoviště z nedaleké Lékařovy Lhoty! Již od počátku Tour de BIER si ji bereme do naší cestou zaprášené klapačky a nyní tedy tato naše další meta padla! Skoro bych si troufl tvrdit, že jsme se tím pomyslně přehoupli do druhé poloviny našeho etapového závodu, tolik hospod nám totiž ještě minimálně schází pro objevení, nejsou-li to ještě možná dvě třetiny!.. „Dnes nemáme ani mokrý trenky“ poznamenal ještě Brůdži.

Velmi příjemně nás překvapily stojany na kola, umístěná hned u vchodu. Vnitřek byl příjemným překvapením ještě větším, útulná hospůdka s klenutými stropy, stylovými dřevěnými stoly i židličkami. Slyšíme, jak servírky již od vchodu tipují, zda vstupují Němci, či Češi. „To jsou Češi, to je dobrý..“ Dominantou vkusného interiéru jsou kachlíková kamna u zdi, ve střední části hospody. Ještě větší dominantou, trochu v jiném světle slova smyslu byla jedna ze dvou servírek, která byla víc než od rány, s havraními vlasy a tak jsme si ji pro lepší orientaci pohotově pojmenovali jako Blacky. Kontrastem pak byla její druhá kolegyňka, bloncka v růžovém tričíčku, pro nás jazykozpytce tedy Rosey. Objednali jsme si kofolu (alespoň ve skle) na žízeň a 11 Krušovice – Mušketýra na chuť (jedná se v poslední době, po Malešicích, již o druhou Krušovickou hospodu) a dobrých 10 minut studovali jídelní lístek, který tu je skutečně rozsáhlý. „Nemusím pořád žrát jen tlačenku..“ zamumlal si pod fousy odhodlaně Bruggi a poručil si jako lehký předkrm salát šopáček, následovaný steakem s oblohou. Jako druhý chod si dal 1 ks palačinky se zavařeninou a hostinu decentně zakončil dvěma kousky rakvičky se šlehačkou. Nutno dodat, že po dobré půl hodině mu opět celkem vyhládlo a tak se rozhodl ten hladový prostor v trávicí soustavě zamáznout ještě Šumavskou topinkou. Já jsem se k plné radosti ze života spokojil s druhým kouskem palačinky, pro změnu s nutelkou a též jednou Šumavskou topinkou. Ke cti místních nutno podotknout, že obsluha byla skutečně bleskurychlá.

„Máte tady taky zahrádku?“ zeptal jsem se Rosey. „Naštěstí ne.. Máme tady i takhle přes tři sta jídel denně, to bysme nestíhaly..“Pokud bych měl v tu chvíli hodnotit obsluhu, bylo by to: jedna usměvavá ++, druhá rázná, zamračená -, výsledek +.

V tu chvíli jsme ale již doplnili energetické zásoby a tak nás začaly chytat roupy. Zavolali jsme motospojku, zlého Pavewa, který po vyčerpávajícím, prestižním fotbalovém zápase nebyl schopen se udržet na kole a spadl již u značky Týn a potupně se vrátil, a tak za námi přijel alespoň autem, což se později ukázalo jako velmi mazané a ušetřilo nám to mnoho nočních kilomentrů. Než však dorazil, připravili jsme na něho past! Rychle doexovali (Pozor! Včetně Krále větráků!.. Je fakt, že na dvakrát, zebou mě z toho zuby..) Mušketýra a poručili jsme si Muškátek moravský, odrůdové víno jakostní, vinařská oblast Morava, podoblast Velkopavlovická. A k tomu zapálenou svíčku. Což se ukázalo jako menší problém, protože svíčka byla, věčný oheň však nikoliv. Blacky nám přinesla pouze rozbitý zapalovač, který jsem hbitě a umně rozebral, abychom zjistili příčinu nefunkčnosti. Jednalo se však o plastikovou systémovou chybu (takzvanou „BSOD“, neboli blue screen of death) a tak, jen co se mi podařilo, po desetiminutovém boji (kdo si hraje, nezlobí) dostat kresací kamínek opět nad pružinku a pod kolečko, jsem pouze nouzově pustil plynový pšouk ze zapalovače, zapálil svíčku a s díky zapalovač vrátil. Utržil jsem za to ohromný potlesk všech návštěvníků, Rosey i Blacky, která zapalovač s díky přijala zpět a v zápětí vyhodila do koše. Všichni usedli zpět na židle a v tu chvíli stanul ve dveřích Pavew.

„C.O. T.O. P.R.O.B.O.H.A. J.E?:…“ Víno, svíčka..

Náramně jsme se bavili. Dostali jsme ho, 1:0 pro Brůžu s Klimonádičkou! Pavew si přised a chtěl si v záklonu ze židle sáhnout pro jídelák. To zmerčila poblíž stojící Blacky, hbitě přiskočila a připlácla hromadu jídeláků, aby si žádný z nich nemohl vzít a zpražila ho pohledem, až ucuk.. Následně, vyloženě pobavena, mu jídelní lístek s grifem specialisty otevřený podala. Pavew si následně vybral a objednal Radegast – Birrel. Po kratší debatě se nám podařilo zjistit, že Pavew peče čokoládový dorty! Konec akčního hrdiny.. Kdyby se mu alespoň nepoved.. Následovala velmi dlouhá rozprava na jazykozpytecky velmi zajímavé téma: Jak se píše velké psací X???

Vzali jsme si však na svá bedra těžko těžký oříšek. Nám s Pavewem byla všechna ostatní písmena jasná, vždyť tu umí každé malé dítě, jen Bruggi se přiznal, že měl ještě nedávno problémy s písmeny G, A, J. Nabízí se otázka – proč zrovna tyto tři? (čti 4%?) Bruggi, netajíš nám něco?? 😀

Ale zpět k velkému psacímu X. Nedalo nám to a tak jsme uspořádali velkou anketu, do které jsme zahrnuli všechny místní hosty, kromě jednoho chlapíka, který se neskutečným stylem ládoval obrovskou porcí, včetně Blacky & Rosey. A v tu chvíli, po všech našich dostavadních vystoupeních se již nemračila ani Blacky, i když jí ráznost stále zůstala a to bylo dobře, protože to Brůdžiho velmi rajcovalo a bude tady vše na 96% v pořádku! Dokonce šla Blacky zjišťovat, zda by nevěděl někdo v kuchyni, což bohužel nevěděl. Nakonec nás však zachránila vševědoucí Rosey, která musela mít na vysvědčení maximálně jednu dvojku a s pronesením: „Vy nevíte, jak se píše velký psací X?“ nám bravurně vykroužila krásné velké psací X, čímž si nás totálně získala. Ona tím však vůbec nezpychla a jala se pečlivě cídit a čistit obrovskou kávovařící mašinu. Já bych si dal presíčko s mlíčkem, žadonil Bruggi, ale to už měl smůlu, protože ani kvůli němu, italskému hřebci nebudou za den dvakrát mašinu čistit..

Blížila se však 11 hodina a my jsme se jako poslední hosté pomalu loučili. Pro Blacky to bylo až moc pomalu a tak se s námi něžně loučila slovy: „Vymetu vás odtud, už se pakujte!..“ a Brůdžimu po tom úplně jiskřily očíčka. Ještě jí chtěl požádat o označení teritória samolepkou Tour de BIER, něco jako Severní pól byl dobyt, ale ona jen samolepku schlamstla a lup s ní přímo do koše. Takovou potupu jsme ještě nikdy nezaznamenali a pečlivě ji tutláme a věříme, že se nikdy nedostane na světlo a že nás za to nesemele bulvár.. (V tu chvíli by hodnocení obsluhy znělo: jedna usměvavá ++, druhá už skoro taky a navíc vyznávající hrubé zrno černého humoru +, suma sumárum +++!)

„Šťastnou cestu z5 do Týna a ať vás cestou nepřejedu!.. „ znělo její finální rozloučení, které nás málem rozbrečelo, před tím, než za námi s úlevou zabouchla dveře. Zatajili jsme jí totiž, že se domů povezeme v kočáře pana Pavewa. Po příjezdu do Týna jsme se nechali vyložit téměř před domovem (u Pavláčky) a doplnili finální tekutiny jednou kofolkou. Byla to však jen záminka, vždyť Brůdži poslední dobou bez úsměvu a pá-pá pavláčkové Lenči neusne. Ale pak už děti dobrou noc, švandy dneska bylo moc!

Zaspal (druhý den) Kluk od kasáren

Video: