Novosedly – Hospoda U Martina

Tak jak je tak u nás zvykem, počkali jsme, až bude počasí pošmournější, abychom mohli v klidu vyrazit na nějaký ten čundřík. Nakonec se ale stejně vyjasnilo a na vlak jsme dorazili za krásného ranního sluníčka. Tentokrát měl trasu v hlavě Karel, a jak se později ukázalo, těžce přecenil naše síly. Zřejmě nezapočítal alkoholový koeficient, který výrazně zkracuje vzdálenost, kterou lze za den ujít.

Na vlak jsme se trousili pěkně po jednom a nakonec nastoupil i Martin psí chrchlík. Ten musel mít samozřejmě zase nějaké extra buřty a tak nastoupil v Bohunicích. Cesta vláčkem byla krásná jako vždycky. Cena jízdenky pro 6 lidí byla 154Kč, tj. 25,666666 na jednoho. A neptejte se mě, jak to České dráhy počítají.

Mezi Čičenicemi a Protivínem jsme narazili na tlustou průvodčí, která se nechtěla o nás otírat a tak nás nazvala debilama a odešla tudy, kudy přišla.

V Protivíně na nádraží jsme museli samozřejmě navštívit nádražku. Dvě malý pivka a vzhůru na cestu. Uprostřed města se Kecka musela vysápat na garáž. A když se tam konečně dostala, tak zjistila, že neví, proč tam vlastně lezla. Následovala listová válka v platanové áleji a pak už další hospoda přímo v pivovaru. Tam jsme dali baštu a něco kvasnicových pivek a pak se pokusili opustit Protivín podruhé. Ani tentokrát se to nepovedlo a to jsme ještě ke všemu minuli kokodrýlí farmu. Ale co jsme neminuli, tak to byla hospoda na kolejích. Tam jsme se naposledy občerstvili a pak už hurá do lesa.

Omámeni alkoholem hnali všichni, jak kdyby je na nože brali. Na vychutnávání krás okolní přírody nezbyl čas. Pouze pár jablíček jsme utrhli a picí pauzu na kolejích udělali, ale jinak se šlo tempem srovnatelným s pochodem smrti. Do Čičenic jsme přišli, když slunce už bylo těsně nad obzorem a když Karel byl na mentální úrovni kravičky. Utopence jsme okoštovali a Standovi dali vědět, kde čerpáme nové síly. Tomu zvědavost nedala a přijel se podívat na bandu ochmelků autem. Když se rozhodlo o pokračování pochodu, byla už skoro tma a zbývalo ještě nějakých 6 Km. Pro nás s Juanitou ne nepřekonatelná vzdálenost, ale vidina pohodlnější cesty domů zvítězila. Nechali jsme se od Standy hodit domu autem. Jak se později ukáže, nebyli jsme jediní, kdož si cestu domů zkrátili.

toliko Pavew
———————————————————————————————–
Následující pravděpodobný scénář sepsal vlastní krví Brůdžiho.

Po odchodu z hospody Standa naložil vyměklého Pavla s Růžovkou do auta a chtěl odject. Pokusil jsem se tedy vlastním tělem na kapotě zabránit odjezdu přičemž vesnicný chalan zařadil zpátečku a pak už jen ležim na zemi a všichni se tleměj jako blbé. A tak akce zachraňte Pavla skončila neúspěšně. No nic tedy vycházíme vstříc dobrodružstvím. Nesmím zapomenout oddané hlídání Pavlova klacku (berla Mrazilka) svěřené Kecce, byla tak oddaná úkolu, že nepomohlo 2x zahození na pole, klacek se pořád vracel a tak mě nenapadlo nic jiného než klacek zlámat a pak už byl pokoj :-).

Chvíli potom jsme došli k solární elektrárně, kde nás dojely hovádka v BMW a prej co tady hledáme, tak sem jim řek, že pivo a blbečci si mysleli, že jim to jdem likvidovat. Dál se k tomu nebudu vyjadřovat, nemám totiž rád sprostý slova, namachrovaný čuráčky, nabubřelost a solární elektrárny. Je jediný štěstí, že s náma šly holky a naše horký hlavy uklidnily, tímto děkuji Kecce a Štěpánce.

Na dalších dvou km jsem to rozdýchával, vyšli jsme z lesa a došli došli do Radomilic, kde byla hospoda(klub) , kde nám sice nenalili, ale dali nám tip jak pokračovat dál a rozloučili se. Společná cesta netrvala dlouho, respektive trvala až ke kolejim, kde ám utekl Martin se sluchátkama na uších ve směru Dívčice. Poté nastala dlouhá předlouhá cesta kde mě a Kecku přepadla silná trudomyslnost (já řval s rukama na uších (šílenství) a Kecka mlčela a šla 20m před náma.

Jako něžný emocí zbavený příklad uvedu přímou řeč : “Dohajzlu kam to dem to je furt doleva doprava doleva atd, dyť kurva dojdem na výchozí bod, já tě zabiju asi”. Dál následují jen střípky, takže, Štepánka šlápla někomu na vejce, ale už nevíme komu :-). Probíhající infarktový stav vystřídalo až bujaré nadšení kdy se objevil nápis Česká lhota, tímto se Martinovi omlouváme s Keckou za nadávky, byl jsem v tranzu.

Ze lhoty to už bylo do Novosedel co by kamenem dohodil a cesta už ubíhala v optimistickém duchu. Ve vesnici se zbytečně nezdržujeme a utíkáme hned k hospodě U Martina a rychle lezem dovnitř. A hned se ukazuje, že oprávněně, protože hostinskej s hostem chtěli zavřít a jít chlastat jinam :-), holt štěstíčko je někdy třeba. Usedáme tedy ke stolu a objednáváme pivka a navazujeme nenucený hovor s osazenstvem. Také se dovídáme, že Martin B. uvíznul v Dívčicích v hospodě kde musel nejdřív prolomit ledy (panákem) protože si mysleli že je nějakej zloděj. Ale zpět k dění v Novosedlech, mezitím přijel Standa (odskočil si z Temelína z uklízečky, ale jen na deset minut) a zábava byla v plném proudu. Škoda, že neměli nic k jídlu, jen brambůrky, ale později se dozvíte víc, nebudu předbíhat. Po osmělení v komunikaci s hospodskym dostáváme jako bonus panáky. Objednávka dva rumy a dvě zelený a za minutu máme na stole jednoho ruma a tři jablíčka(error) :-). Takže teď již osvěženi přisedáme ke stolu štamgastů – k vrchnímu Martinovi a hostu Davidovi.

Dozvídáme se hned zajímavé demografické informace, že ve vesnici bydlí 55 – 56 lidí a že normálně je v hospodě furt narváno. Mezitím se rozjíždí zábava a začíná rachot, protože ta vuvuzela na zdi tam prostě viset nemohla. Všichni si při té příležitosti vzpomenuli na Peťu a VuVu. Také je nám ukázán dvorek kde si můžeme ustlat, ale jejikož s námi jdou děvčata a ty umí dělat smutná očka, během pár minut už víme, že můžem spát v hospodě(hurá). Dopíjíme poslední pivka a únava už je velká, tak se pomalu chystáme na spaní.

Hospodskej Martin spí s náma, začíná si rozestýlat, tak zkoušim jak se mu tam bude ležet(tento “vtip” mi nevyšel) a tak lehám vedle Štěpánky a dělám mazlíka. Usínáme ale né na dlouho, protože hospodskej se probouzí a zapíná TV : “Jé já myslel že jsem tu sám” , trošku vystřízlivění. No nic usínáme znovu až do dalšího zážehu v cca 6:30. A ještě se slepenýma očkama posloucháme první hovory okolo 7h ranní v neděli!!!! , hospodskej : “Poď na pivo!” a opravdu kolem osmé hodiny ranní nedělní se začínaj slejzat hosti na pivo. Jedním slovem neuvěřitelné.

Jelikož jsme už s Martinem v podstatě kamarádi, dostáváme k snídani čaj a teplé klobásky(večer když byl hlad zatajeny). Bohužel po ránu nikdo klobásy nesnídá, takže celou skupinku nakrmila svačinářka svým chlebem, který připravoval sám pan Král. Hospodskej hlásí, že de koupit ferneta, ale po chvilce říká, seru na to budem pít rum. Po chvilce přišel do hospody nějakej děda a začal hulákat vy vožralové takle chlastat po ránu, děte rači něco dělat(v tu dobu už si za pípou točí svoje). Štěpánka se znaží nabídnout Martinovi Hallsku(bonbón) a dostává se jí odpovědi, né dík já už měl rum. A dochází na slzy, musíme se rozloučit, zaplatit snídani a nocleh za 200,- , nafotit zbytek interiérů a exteriérů, dostává se nám též dík za to, že nás Martin rád poznal a že se máme zase stavit.

Tak a sme zase venku s baťužkama a plni nadšení do cesty domů, to nás přechází hned po přečtení cedule Týn nad Vltavou 21km. Tak alespoň trhám jablíčka abysme si osladili život a rozdávám je všem okolo.

Štreka se strašně táhne u rybníku trhám Štěpánce růži podzimu (doutníky u rybníka) a s veškerou slávou předávám. Dál už si na nic nevzpomínám, jen že na nás přišla krize těsně před Dřítní a jsme rádi když tam nacházíme otevřenou alespoň jednu hospodu u Alzheimera.

Sedáme a poroučíme limonádičky, čajíčky a jídlo, Kecka zdravotně indisponovaná si dává jen polívčičku (nedostala rohlík), Martin měl hranolky plus jáužnevimco, Svačinářka nedělní řízek se salátem a já specialitu na kterou se čeká nejdýl a to kdedlíky mražený. Přijíždí spása našich nohou nalezenec Martin a veze nás domu. Únavou padám doma a spim nejmíň 2h.

Poté přijde návštěva a dělá drezůru psů až se mi z toho beníček vychčije do pelechu.

Zapsal: Pavew & Bruggi