Koncem jednoho července přišla zpráva od Kluka od kasáren „Čus, nedáme nějakou TdB?“ Vypadnul mi zrovna čtvrteční fotbálek, tak říkám OK. Po roce zase na TDB! Po několika návrzích na cíl cesty, které byly mimo rajón, jsem nadšeně napsal „Teď jsem našel bombu, hospoda U Korittů.“ Martin znalec a pamětník, mě rychle uzemnil odkazem na TdB z roku 2008, která se touto hospodou nedaleko sanatoria pro choromyslné již věnuje. Vytahuji z rukávu další trumf – Kemp u Šerifa Protivín! Martin trochu skepticky připomněl svojí návštěvu v této lokaci před lety, když camp vlastnili nýdrlandi a nedali chudákovi ani limonádu..
Přesto jsme tam neohroženě vyrazili. Před odjezdem ještě foto v klobouku a hurá na místo srazu v Albrechticích u knihobudky v 16:36. V době mého příjezdu Martin již netrpělivě okouní na návsi. Z Albrechtic do Protivína vede cesta jedině kolem Vysokého Kamýku, cesta krásná a kopcovitá. Naštěstí hned v prvním kopci nad Albrechticemi nás občerstvila stráň plná lesních malin. Při jejich konzumaci se Martin rozpovídal, jak si přivydělává k mizernému platu účetního RBank sběrem lesních plodů. A dává mi rady jak správně pracovat s hřebenem při sběru borůvek. Za krásného počasí skrze moře lesů se dostáváme k rozcestí, když v tom Klimas zastaví kolo se slovy: tady někde je studánka s výbornou vodou. Položíme kola na kraj lesa a jdu za Martinem, který mě neomylně vede skrze houštiny, trávou po pás a kopřivami až k chaloupce, která skrývá pramen. Voda opravdu znamenitá, chutná, žádná chuť rozpuštěných zrezivělých hřebíků z karlovarského vřídla. Od studánky jen 5 kroků a jsme zpět na cestě kudy jsme již jeli a hned jsme u kol. Časoprostorová smyčka? Vesmír je tu možná ohnutý. Při zdvihání kola z lesa jsem objevil historický typ cyklořetězu, který v tomto kraji používali lesníci na konci 19. století, nález jsme zaznamenali a informace poskytli Prácheňskému muzeu. S díky exponát odmítli.
Ve sjezdu z Píseckých hor směrem na Zelendárky si Klimas matně vybavuje, že někde na fotce viděl krásný milník nebo kapličku, která by se někde kolem Zelendárek měla nacházet, projel půlku internetu a map a ne a ne to najít. Tak jsme mávli rukou nad milníkem a jeli kam nás cesta vedla. Vyjedeme z lesa, přes hráz rybníku a stojíme proti milníku.. Nádhera, na fotkách si všimněte, jak restaurátor šikovně napsal letopočet, který z nevelké dálky budí dojem, že sakrální stavbičku postavili již v roce 1040. Ale Martin stále nebyl spokojen, tohle není on, ten byl někde kolem Zelendárek. Vedle stála chatka pražáků, kteří řešili jakou barvu fasády zvolit při rekonstrukci. Martin se na ně obrátil s dotazem, tohle je ten milník? Není tu ještě nějaký jiný? Ne tento je ten jeden náš, ten pravý. Martin ale stále nevěřil, stále měl myšlenku, že tu musí být ještě jeden. Až nakonec uvěřil, když ho přesvědčil konečně nalezený příspěvek fotky v mapách od báby Kadleců z ČB, bohužel na špatné souřadnice. Stará Kadlecka nicméně do map již vložila více jak 23 tisíc fotek, smekám klobouček.
Cestou ještě musíme překonat pastvinu s ohradníkem, naštěstí je zde důmyslný zlepšovák, jak nedostat ránu do kulek, ve formě PET láhve navlíklé na drát elektrického ohradníku. Martin si dobil svůj stroj a pokojnou krajinou Zelendárek mezi rybníky přijíždíme do Protivína. Před Campem u Sherifa je lávka přes Blanici, kterou střeží majestátný dub, jehož obvod je 4.7x vzdálenost mých rozpažených rukou (výšku mám 181cm), tak si hravě můžete obvod dopočítat.
V campu mrtvo, ticho, jak po skončení zlaté horečky. Hlavní budova stylem odpovídá názvu a připomíná westernové filmy. Saloon je otevřen, tak nesměle vstoupíme dál. Výzdoba stylová z divokého západu a za barem chlápek mluvící lámanou češtinou. Ale přízvuk již není chrochtání nýdrland, nýbrž z východu. Jestli je to Rus či Ukrajinec, to se v současné geopolitické situaci neodvažujeme zeptat. Položíme mu jinou otázku: máte pivo? 2 si dáme. Mám, ale musíte počkat, zapnu si chladící zařízení.. Tady se pivko asi moc nepije, tady frčí asi vodka. Posadíme se na terase a než si prohlídneme výzdobu (např. truhlíky na kytku stylově z beden od munice), tak máme na stole dvě pivka.
V klidu bez spěchu popíjíme naladěni na mrtvou atmosféru campu.
Když v tom jako kdyby někde začala kapat voda, postupně víc a víc až se objevují tenké vodopády z každého závěsného květináče jenž zdobí zábradlí několika patrové salooní budovy. Důmyslný to závlažný systém, který hadičkou rozvádí do každého květináče přesně takové množství vody, aby se jí neplýtvalo, kapková závlaha v ruském podání. Martin se nebojí, během pítí piva, udělat si pár fotek s rekvizitami z filmu Terminátor 2 a napodobí postavu policisty T-1000. Dopíjíme první pivo a ptáme se, jestli by nebylo něco k zakousnutí – nebylo. Vůbec nic. Tak si dáme ještě jedno pivo. Pozorujeme dění okolo, na prahu saloonu se zasekne automatický bílý robotický vysavač a snaží se dostat na terasu. Přiskočí majitel se slovy zase nechce makat, zdrhá sviňa a zažene vysavač zpět do práce. Trošku nás překvapí, když po nějaké chvilce se výjev opakuje, nicméně s robotem černým!
Po chvilce se začíná kolem saloonu motat blonďatá kráska z východu se starší paní, která jí fotí v různých vyzývavých pozicích, asi pro only fans. Obě se baví s majitelem, který zrovna opravuje nafukovací vířivku na terase. Po terase se ještě občas prožene kluk na kole. Usuzujeme, že všichni patří do jedné rodiny. Dopíjíme a ještě navštívíme místní toalety, které na první pohled vypadají velmi moderně s vodou na čidlo, ale bohužel ani jeden z devíti kohoutků vodu nepouští. Jedeme na jídlo do burgrárny Orange Route v Protivíně. Cestou nahlídneme do zakázané zahrady protivínského zámku, kterou nyní prozměnu vlastní „šejkové“. Nic se tu neděje. Burgery výborné, den se chýlí ke konci, vyrážíme k domovům. Na rozcestí u Žďárských Chalup se naše cesty rozcházejí. Martin míří do Tejna a já zpět do Písku. Tak zase za rok 🙂
