Purkarec – U Janátů 20. výročí

Sraz u mapy, která neexistuje. Cílem hospoda, která neexistuje. Dvacet let udělá svý..

Ve 14:00 je to i s hudbou a skákacím hradem, Král Větráků to pojal ve velkým, sám se dovalil na náplavku u železňáku na Klenotu, což – jak správně podotknul – je loňskej model Enigmy, na který jsem se přifařil já. Prej se mu nechtělo čekat. Holt náruživej cyklista. Bruggi přijel na podobný jednorychlostní mašině jako Klimas, ale měl ji vytuněnou o plecháček přidelanej na řídítkách, Pavew nafoukal Favoritku na 75 psů a jako jedinej z hardcore jádra měl i pár převodů. Kecka mě nepoznala, což pak vysvětlovala breljema a helmou. Jako fakt. Menší zdržení způsobila dětská sedačka drhnoucí o blatník a problémy s matkou (na konzoli sedačky, ne dítěte). Jezděj už i děti zakladatelů. Část pelotonu teda vyrazila v předstihu a na Rusalce byla asi o 10-15 cm piva dřív. Centimetry piva se staly novou jednotkou času. Zbytku tímhle tahem snadnili práci protože, zajistili otevření hospody. Děcka se točej na kolotoči a skoro bliijou – musíš se točit i na druhou stranu, radí kdosi od Radegasta desiny za pětatřicet káčé.

Jo, když jsem před nějakejma pětadvaceti lety jel na Helfenburg a skončil v knajpě ve Vodňanech na křižovatce, pamatuju si, že desina byla za deset a jedenáctka za jedenáct. Na Helfáč jsem tehdy sámoška nedojel.

Selhání však dnes nepřipadalo v úvahu, takže po pár desítkách (jako piv, minut, centimetrů piv) nás čekalo stoupání od přehrady na Litoradlice. Kopec právem respektovanej, ve střední pasáži až 14 %. Jelo se, tlačilo i močilo. Někdo dřív a někdo později. Bruggi ke Kecce (poté, co si odskočila v Litoradlicích u hřiště): Holka z města má na pulině pírsing a holka ze vsi klíště…

V Jeznici už není hospoda. A z Jeznice do Purkarce už prakticky nemusíš šlápnout. V Purkarci se řadíme na bezbariérový rampě (takhle progresivní byli!) U Janátů, hospody, která už neexistuje, jen rozbitý sklo všude možně dává vzpomenout na někdejší slávu, na dveřích pro sichr nápis „Pozor, zavřeno!“ ve stylu výstražnejch cedulí ze staveb. Do lajny na foto a čekáme na Klimase, kterej si musel vyfotit vodníka, za což byl potrestán roztržením oblíbenejch gatí z dekáče.

Končíme teda U Voraře, kde byla komise už dvakrát (2008, 2010).
Místní štamgasti nás neradi vidí. To se stává poměrně často. Asi je to dáno výběrem zařízení i složením skupiny. Když si na radu Klimase přeparkovávám Klenot v2.0 někam, kde na něj uvidím, hulákají na mě něco ve smyslu: „Debile, co to sem taháš…“ Nereaguju, chci pivo. Po dvou hodinách, který nám zabralo urazit 14 kiláků, mám žízeň.
Co máte: Desítku Radegast a jedenáctku Gábinu, povídá vrchní, otrávenej jak malajskej šíp. Slovy klasika – otevřel si hospodu a teď je nasranej, páč mu do ní chodí lidi. Aspoň ale drží starej styl – červená flanelka s ustřiženejma rukávama. Není to takovej ten vyvoňánkovanej borec, co má vousy jako Rumcajs a na hlavě ostrůvek jak mariňák.
No, dám si tu desítku. Ta je za 37 (poznámka).
A co máte k jídlu? Utopence.
Hermelín nemáte? Ne, jen utopence.
Aha, tak utopence. Ještě někdo chce utopence? Ruce nahoru. Nesere se s náma. Tak 4 kousky.

Za chvíli je donese. Vypadaj slušně, ale utopenýho s mrkví tří barev jsem teda ještě neměl.
Druhé kolo dotazů. Co máte k jídlu?
Utopence.
A něco jinýho? Třeba nakládaný hermelín?
Ne.

Zaplašíme vzpomínky na ceduli u vchodu, na které je červenou křídou velkými písmeny napsáno DOMÁCÍ KUCHYNĚ, POCTIVÉ PORCE, OBĚDY, VEČEŘE. Nahlas raději ale ani nepípneme, jen plaše sklopíme pohledy a usrkneme z nápojů.

Začíná to vypadat, že nakládačku za chvíli dostaneme, protože Karel si objednává Zonku.
„Dám si Lagunu (jedovatě modrá). Ne.. dvě.“
„Ale tak.. Poslední slovo. Kolik?“
„Mno,..“
„Už se nevracim!“

Kecka se snaží zachránit situaci dotazem, jestli má vrchní krátkej nebo dlouhej (tejden). Tak prej má jen dlouhej (tejden), bo je tady na to sám. A hosti už ho zjevně dost serou. Tak to mám s pánem společný, mě taky hosti v práci serou. Další várka pití a jídla (čti: utopenců).

Jak je hodnotíš? Jala se Kecka seriózně pracovat na reportu… Nevím, povím ti, až je dojím.
Tak už? Jo – je to 3,6 rentgenu. Co? Not great, not terrible. Co? To je z Černobylu, vysvětluje Pavel. Prostě to tam napiš.

Kdo si dá vaječňák? Raz, dva, tři, čtyři. Tak čtyři, ale malý (za 16 ká kus). No jo.. sem mi skládejte to špinavý sklo, povídá postrach dvorečku a mizí k druhýmu stolu.
Máte ještě utopence? Nevím, musím se podívat. (Aha, on je teď nandaval, ale neví, zda v tý kádi ještě něco je.. to je záhada.) Je tam, ale úplně poslední. Pak už nemám nic. Ok, tak jsme poprvý v historii TdB vyžrali hospodu. Asi teda. Pár desítek let jsem na výjezdech chyběl, můžu se mejlit.

Dorazila Štěpánka s dětma. Jste tu dlouho? 1cm piva.

Hele, takhle vypadala s ofinou, ukazujou mi fotku. Ne, takhle nikdo nevypadá, oponuju…

Ty nemáš Facebook? Ne. A Whatsapp? Taky ne. A jak sis objednal nový tričko TdB (který zajistil Klimas a dovezla Jana autem) – všichni si je zkoušíme… No, normálně se mě Martin zeptal, zda chci tričko a jakou velikost. Debata sklouzává – jo, emko mám jen já a Ruda, ostatním jsem to musel o číslo zvětšit. Divný, co? Jaký jsou vůbec verze? Povídám, že jsem měl až do minulýho týdne asi jednu z prvních – zelenou, jinej font a na zádech modrá značka „veď kolo“. Jenže jsem ho ku příležitosti výročí vzal z chalupy domů, kde jsem ho nechal manželku vyprat v jiný pračce, než na jakou bylo roky zvyklý… a víš co? Komplit se to odřelo. Ostatní přitakávaj, že jim teda manželky taky ničej trička.

Klimas vytahuje historku, kterak mu napsala paní, že díky TdB se přestěhovala do Těšínova, protože report četla 18krát. A že prej jde o jedinej novodobej místopis týhle oblasti na internetu. Minimálně za posledních 60 let. A kdy prej budou nový trička?

Jo a tu, jak se Karel dal dohromady se Štěpou, tu znáte? Napsala do diskuse na TdB, že by taky chtěla jezdit, Karel jí odpověděl a časem přidal i dvě děti… Jsem rád, že když mi před dvaceti lety odpověděl Klimas, děcka si nechal…

Jak jste se tehdá domlouvali na etapy, když nebyly whatsappový skupiny? Tyvole, buď jsme si zavolali (třeba na pevnou), nebo poslali sms. Jako všem? Jo, jo…

Blíží se šestá večerní, do Tábora to mám necelý dvě hodiny. Zvedám se, ale nerad. Ostatní to mají přeci jen kousek blíž.

Platím – beru cech – plůtek pěknej, jako za starejch časů, jen cifry výrazně vyšší. Odhadem asi tak 3-4krát. U výčepu se ani nepokouším ptát, zda berou karty. S tímhle dotazem bych asi skončil naloženej v teď už prázdný kádi mezi mrkví tří barev, zelím, octem a cibulí…
Jsem doufal, že budete platit dohromady! No, víte, já musím jet dřív… měl jsem jedenáctku, utopence, velkou Kofolu a vaječňák. Škrtá čárky, píše čísla, bere kalkulačku… (fakt kalkulačku, žádnej mobil). Sto šedesát tři. Ok, 180. Ani teď mu nedochází, že když budeme platit zvlášť, bude mít výrazně víc na tringeltu. Nasranej je furt jak veřejnej hajzl.
Loučím se a končím.

Nohy mě bolí po včerejším tréninku výrazně víc, než jsem čekal, ale nakonec vytahuju svůj průměr na 70km čubačce na závratnejch 21,7 km/h.

Opravdickej report napíše někdo povolanější.
Tak zase někdy se skupinou, která existuje i po kilometrech piv, u mapy, která neexistuje.

Zapsal při domácím tréninku na cyklo trenažéru Ruda

TADY ZAČÍNÁ OPRAVDICKEJ REPORT

Mno nic, Rudy jsme se zbavili a tak bojácně platíme u vrchního s utrženými rukávy na flanelce (u nasránka), každý zvlášť a pomalu se můžeme přesunout k našemu hlavnímu cíli dne, hospodě, kde jsme ještě nebyli! Před odjezdem zjišťuji, že Kecka nechala všechny zápisky reportu zapomenuté na stole. Zachraňuji je a připojuji se k ostatním, když vplouvám do dvora U Anděla, kde je výborný vynález, opěvovaný všemi opozdivšími poutníky a to pivní samotoč.

Nachází se v nové prostorné pergole, která je součástí celého nově opraveného komplexu apartmánů, vč. menší restaurace, v rámci recepce. Ta však bývá otevřena pouze nárazově a nabídka je prořídlá jak čupřina některých členů. Zjišťujeme, že jsme z návštěvy hospůdky U Voraře poněkud vyhládlí, objednávám tedy alespoň jednu pizzu za 145 pro všechny a hrst arašídů za 40 k tomu. Za tu cenu poněkud hořkých, i když jinak normálně slaných. Od pergoly je krásný výhled na řeku, kterou snad kazí pouze kolonie bordelářů na druhém břehu, kteří tam bydlí ve svých vlastnoručně zbudovaných boudičkách, přístřešcích a karavanech.

Najednou se nám vrátí myšlenka na ceduli před kostelem. No jasně! Přívoz! Mají tu přívoz! A už vytáčím pána, informace na tel. čísle 602834708. Naše zapálení pro návrat po druhém břehu však velmi rychle chladne, po obdržení informace, že Kapitán Kormorán není z Purkarce a jezdí v neděli pouze do šesti. A to jsme již o skoro hoďku prošvihli. Škoda, kdyby to prý věděl, tak by na nás počkal.. Tak doufejme příště! Alespoň jsme zjistili číslo. Snažil jsem se ho před pár lety vypátrat, ale ty interneti ho ne a ne znát..

Začíná už být nervózní další člen komise a tak se Zlým Pavewem zvedáme kotvy všichni a řítíme se zpět k domovům.

Tento report měl být původně generován umělou inteligencí, pak napsán Keckou, která si ale bohužel zapomněla poznámky v hospodě, až se toho nakonec dobrovolně a bleskurychle ujala inteligence přirozená, dochtor z Tábora.

Díky

A nakonec do redakce doletěl i ten poštovní holub, s reportem od Kecky:

Milý deníčku. Tak už dvě hodiny píšu v práci report, abych pak zjistila, že už je napsanej??^&(*&%#*((() T’woe, to jste nemohli dát signál? Mohla jsem si radši vybírat šaty na SHEINU :O

To, že jsem poznámky ztratila, jsem samozřejmě nemohla přiznat, tvářila jsem se, jako by nic a všechno raději napsala z paměti!

„Ach jo, škoda, že nemám jak seřvat Rudu. Ale jde to blbě, když ho nepoznáš..„

Ruda nemá žádné sociální cítě (čti sítě) a já nemám Signál. Tak jsou reporty dva. Třeba příště pošle alespoň holuba, že se rozhodl napsat report sám.

Dne 28. května bylo pěkné odpoledne a tak nic nebránilo tomu oslavit 20 let Tour de Bier. Sraz ve 14:00 u mapy! Ne však u mapy na náměstí (už tam není), ale u mapy (která tam teda taky není) u Kluka od kasáren (který teda u kasáren už taky nebydlí).

Na místě už čeká Klimas s rodinkou a RuCow, který jezdil v začátcích TdB. Já se s ním na žádné etapě nesetkala. To mi může být omluvou, že jsem ho nepoznala. Brůdži přijíždí v 13:58! Neuvěřitelné! Po dvaceti letech Brůdži dorazil včas! Co včas! Ještě předčasně! Dál přijíždí Elvis, Zlý Pavew na činelech a Džarda taky s celou rodinkou. Na start přišla i Léňa, místo kola však zvolila brusle. Uvidíme, jak si poradí s kopcem do Litoradlic. Marně vyhlížíme Standu s Nodžim. Kernýs ( pozn. red.: normálně se samozřejmě jmenuje Kernís, ale bude rád, že mu jediná na světě Kecka říká Kernýs, zní to víc drsňácky) je omluvenej, hraje fotbal za lékaře v Lékařově Lhotě. Klucííí, chybíte!

Džarda podcenil přípravu a řeší ještě nějaké technické závady s dětskou sedačkou. Klimas si vybírá, koho bude fotit v rámu, který zbyl po mapě. Nakonec uděláme společnou fotku.
Netrpěliví nevydrží a vyráží jako předvoj na Raus Alku. Rusalka zavřená. Nééé, takhle smutně oslava 20 let nemůže začít. Naštěstí si u domu s dětmi hraje paní, která určitě bude paní domácí. „Dobrý den, budete mít otevřeno? Přijede za mnou ještě hodně lidí.“ Volám přes celou louku. Otevře hospodu a už mi točí Radegast. Než dotočí, přijíždí Brůdži, Pavew a Elvis. Tak ještě třikrát, prosím. U piva si povídáme o dětech (to si kluci určitě před dvaceti lety nepovídali) a taky o tom, jestli Zlý Pavew je ještě Zlý, když chodí na Dřevák, Vorařskou a zajímá se o poezii.

„Kromě mejch dětí, mě žádný děti absolutně nezajímaj. Možná ještě trochu Markétka s Žofkou, ale jinak vůbec. Kolega z práce mi jednou poslal nějaký fotky z výletu s dětma, tak jsem mu rovnou řekl, ať mi takový sračky neposílá„. Taky se dozvídáme, že první rok jsou všichni kolegové Milanové a až pak jim začne říkat pravým jménem. Asi ještě pořád zlej je. Alespoň trošku. Než stihneme dopít první pivo, už je tu zbytek. Džarda problém vyřešil, ale dál bude pokračovat jen s Adámkem a HAHA Bimbi se zbytkem smečky se vrací zpět. Léňa na bruslích nedorazila.

Kluci si povídaj o divnejch věcech, jako že jim v pračce mizí obrázky z triček nebo že by to na etapy chtělo nový Růžovky.

No nic, není čas ztrácet čas a vyrážíme vstříc litoradlickému kopci. Na kopci mě napadá, jak prima by byla tílečka TdB. Klimas si nás pohledem změří a moc se na to netváří.

Cesta nám pěkně ubíhá. Nastupující generace Rozárka s Adámkem jedou jak draci, budeme to mít jednou komu předat.

Purkarec!
Nostalgická fotka u zavřené hospody u Janátů, kde to všechno začalo a pak už honem do hospůdky u Voraře, kterou máme prověřenou z dřívějších etap. Brůdži se těší, že si dá jako vždycky jednou za rok prejt. A modrou Lagunu. Brůdži, víš kolik umřelo vážek a šmoulů, abys mohl pít modrou Lagunu? Elvis rozhodl, že budeme pokračovat v pití Radegastu, tak objednáváme. Vrchní nemá zrovna nejlepší náladu a úsměvy šetří pro místní rebelky. Vlastně se i trošku bojíme objednat. Jak se později dozvídáme, dělá „jen dlouhý týden“JEN DLOUHÝ TEJDNY!„, nejsou lidi. K jídlu pouze utopený se třemi druhy mrkví. Džarda hodnotí – na první sousto dobrý. Shodneme se, že už dlouho jsem neměli tak dobrýho utopence. Jen Brůdži si bručí pod vousy, že prejtíček by byl lepší.

Aborginci v hodpodě sledují hokej, Amerika prohrává 3:4.

Přijíždí Štěpánka s dětma. V šatičkách, za dámu sežere posledního utopence. Pouštíme se do diskuze, jestli by slavnosti měly být zdarma nebo ne. Je to dost tenkej led, tak radši objednáváme vaječnáky a pak ještě jedno kolo.

Adámek vytrvale sbírá pytlíky od brambůrek, prej může vyhrát virtuální realitu. Co jsme mohli vyhrát my před dvaceti lety? Walkmana?

Přijíždí Ňani a rozdává nám krásná nová trička. Pavew hodnotí, že se jedná o kvalitní gramáž. Velikost ideální pro ty, co už přezuli zimní gumy. Já mám smůlu. Tak třeba za rok, nebo taky nikdy. Pořád mi není jasný, že Džarda s HAHA Bimbi měli trička už na startu. Protekce na radnici? Štěpánka odchází s holkama vedle k Pštrosovi na večeři a RuCow se loučí. Má to přeci jen do Tábora trochu dál než my. „Tak dejte vědět, až zase pojedete. A třeba i dřív než za dvacet let.“ Dáme, dáme.

Smutná chvíle placení je tady. Ale ještě nás čeká hospůdka U Anděla, tak to zas až tak smutné není. S Pavewem, Džardou a Adámkem si U Anděla dáváme mrože. Martin pizzu pro celou rodinu a zbytek pivo. Elvis se pořád usmívá. Fakt celou dobu! Víc takovejch pozitivních lidí! Pavew se neusmívá. Fakt selou dobu! Pavla ještě čeká cesta do Prahy. Tak zvedáme kotvy a mizíme. Adámek nasadí tempo závodníka Tour de France a ani ostřílení členové TdB mu nestačí. Chudáci naše děti, až s ním budou jezdit na etapy. Ten nám je užene.

Poslední pivko v Artu, když čekáme na Klimase s Brůdžim, kteří se kochali a pořizovali fotečky. Když dorazí, tak Klimas ještě na Stravě kontroluje, že Ruda už je v pořádku doma a ujel krásných 70 km.

Loučíme se. Hezky jsme těch 20 let oslavili. A příště snad i se zbytkem komise! Díky všem!

Zapsala: Kecka