Radimov – hospoda

Byla to tehdy myslím neděle a tento názvem nejlínější den v týdnu se přesto zdál být ideálním pro etapy TOURdeBIER. Volným tempem jsme vyjeli směrem severo severo Tábor, páč víme, že v těch končinách máme ještě nejvíce restů, nebo chcete-li – příležitostí pro badatelskou činnost. Již po kratičkém pitstopu v sudoměřické sokolce odpadli pražáčci a spěchali zase domů, aby mohli spěchat do Prágy.

No nic, pomysleli jsme si a abychom tomu dodali jiný švunk, zrychlili jsme a odbočili vpravo (na východ). Při jedné z předchozích etap jsme narazili na občerstvovnu na kraji lesa u rybníka a dnes jsme se s ní chtěli popasovat. Několik málo dalších minut ale napovědělo, že jsme se minule měli chopit šance, protože je tam sezóna pravděpodobně pouze tak jeden, dva měsíce v létě a pak šmitec..

radimov

Tak snad zase za rok.. Prošli jsme se po lávce nad rybníkem, koupat se nám nechtělo. Též Kecka přežila prohlídku nad rybníkem bez újmy a zvlhly jí tak maximálně oči po pohledu na otvírací dobu bufítku. Venkovní dřevěné latrínky v nedalekém lesíku jsme si tedy též nechali na příště, až bude otevřeno. Ale kam tedy dál? Hlavatce, Nedvědice, Komárov,… to všechno už tu přeci bylo! Že by bylo skutečně tak zle a my museli až tam, co se leckterý harcovník TOURdeBIER obává, k Táboru? Žhavíme mobilní internety, gprs technologie a http protokoly, mapy.cz, googly maps, Sygicy navi, SmartComGPSy a ostatní mapové vyfikundace a domlouváme se, že to střihneme pěkně podzimními zlatavými polňačkami do Hlavatců a tam odbočíme polotajnou cestou vpravo, směrem na Rybovu Lhotu. Taková rybka na kmíně, podle receptu Petra Voka k nedělní večeři, s maštěným brambůrkem by nebyla vůbec od věci a proto jsme zvesela vyrazili.

Zda to bude zrovna v Rybkovo Lhotě nikdo neví, ale nějaká hospoda tam přece musí být.. Před Hlavatcema jsem k pobavení Standy & Kecky předvedl špičkový parakotoul přes řídítka do pole, jak bylo ostatně tou dobou mým zvykem při každé jízdě. Za Hlavatcema nás doost překvapila totál ultra mega záplatovaná cesta, kdo pamatoval cestu z Březnice do Hodonic, tak to byla procházka po vyvoněné dálnici D1, toto bylo pouze pro výkonější horská kola a komisaře z EU by tady rozhodně klepla pepka.. Což se po focení závozníků v náklaďáku nestalo mně, za to jsem píchnul duši a tak jsem musel předstírat, že fotím Temelín a ať na mne počkají až v hospodě, že je dojedu.. Po několika minutách se oprava podařila a já již po pár kiláčkách sjížděl po přímé rozbombardované asfaltce z dlouhého kopce a již z dálky jsem přímo na konci, v zatáčce a uprostřed vísky prdýlky jménem Radimov viděl za přicházejícího soumraku rozsvícenou Hospůdku! Radimov. Kdo to kdy slyšel? Myslím, že kdybych se s kýmkoliv v Týně vsadil, jestli je ve vzdálenosti 17ti km od Týna nějaká víska se jménem Radimov, myslím, že bych vyhrál, ať už by v sázce byl starý fichtl, nebo tři vltavotýnská piva Ležák Francek (www.TOURdeBIER.cz/FRANCEK).

Mé nadšení přešlo plynule v němý úžas, když jsem slezl z kola, postavil jej do posledního volného stojanu a ještě před dosednutím k přátelům mne zdravili všichni přítomní aboriginci, kteří se zde asi úplně všichni z okolních 12ti chalup sešli a s úsměvem na rtech dodávali „no to to trvalo, neumíš vyměnit kolo?..“. Vrchní to korunoval větou: „Pivečko si dáme?“ a bouchnul přede mne pivko „..a klobásku z grilu si dáme?“ a bouchnul přede mne klobásku přecházející z temně rudé do černé, za kterou by se na saku nestyděl ani poctivý Mostecký uhlobaron von Koks. „.. jsi dlouho nejel, no…“

Pobaveni na sebe se Standou a Keckou koukáme, kteří mi ten kompletní servis objednali a víme, že do Rybovo Lhoty se ten den již nepodíváme. Vrchní je veselá kopa, nicméně šikovnou dcerku před námi radši chvatně uklízí domů. Standova pověst sexmachine pravděpodobně předchází mistra až sem. Kecka testuje kompatibilitu kladívka a kovadliny, zavěšené nade dveřmi, prý pro případ akutní žízně při zavřené hospodě. Je to v pořádku, zvoní jako kovadlina.

Hospoda je v podstatě dřevěná útulná novostavba z roku 2005 a všichni jsou tu na ni patřičně hrdí. Většina místních posedává na jakési verandě venku, u dřevěných lavic a mají tu dokonce takový tuning jako roletky proti nízkému zapadajícímu sluníčku. Všichni místní jsou tu nadmíru přátelští a tak se nám ani nechce domů, máme to ale přeci jen takhle večer daleko a tak sedláme bajky a jak jsme přijeli, tak mizíme. Byla to rozhodně jedna z těch pohodových etap za podzimního sluníčka. Domů po cestě, máme jazyky na vestě. The end. Díky! 🙂

Tento report věnuji Standovi, který jej měl psát a vyflák se na to, což je šlendrián, vědecky vzato.. Jenže jak by k tomu přišel chudák Radimov 🙂

Kluk od kasáren