Říhovky – Tábořiště

Protože kachna k obědu tentokrát neproběhla, naší účasti na etapě nestálo nic v cestě:). Dofoukli jsme gumy, promazali řetězy a s menším zpožděním dorazili k Frýdům, kde už kroužil zbytek výpravy.

Vydali jsme se do Koloděj a odtud kolem Lužnice k Červenému mlýnu. Bylo pěkně pekelné odpoledne a bez osvěžení by to dál šlo těžko. Martin, Pavel a Tomáš si po cestě k hospůdce smočili jen nohy pod jezem, Kája a já jsme to vzali na druhý břeh plavmo. Na Červeňáku jsme si dali jen kofolku a cuc na kládě v čokoládě, protože Martin měl promyšlený jiný pivní cíl. Než jsme se vydali dál k Bechyni, kluci ještě chvíli blbli ve šlajsně.
V Zářečí se od nás odpojil Tomáš, ale ještě předtím jsme objevili místní „Lidovou knihovnu“, která obsahovala klasické tituly i zemědělské příručky, ale svojí konstrukcí jaksi ztěžovala četbu:).

Martin nás vyhnal ze Zářečí do kopce a my začali být zvědaví, kam nás zavede. Minuli jsme obrněný transportér a sjeli vlevo do lesa. Cesta byla všelijaká, hlavně čím dál strmější. Trochu jsme přestávali věřit, že by tam dole mohlo něco být a hlodalo nás, jestli se z toho nevyklube nějaká klímovina:). Když jsme ale byli v posledním úseku kopce, objevil se před námi kemp u řeky.

Dojeli jsme k pivnímu stanu a postarší dáma, dost od rány, nám natočila Platana. Stan byl vybaven skládacími dřevěnými stoly a lavičkami, u vchodu byla pípa se dvěma dřezy, kde jsme si mohli sami umýt půllitry, na stolech byly ubrusy Platan a z nejasného důvodu tu měli vánoční stromeček.

Trochu jsme se vyptávali, jak to u nich funguje, a dozvěděli jsme se, že ke kempu vedou dvě cesty. Jednou byl ten krpál, kterým jsme přijeli (za předpokladu, že byste tudy chtěli do kempu něco dopravit, byste museli použít nejspíš ten obrněný transportér), a druhou byla voda. Z toho tedy vyplynulo, že musí vše, včetně piva, dovážet po vodě. Když jsem zjistila, jaké dobrodružství pivo zažilo, než skončilo v mých chuťových pohárcích, chutnalo mi samozřejmě ještě víc:).

Během rozhovoru se z dámy od rány stala hotová ranařka a už si nebrala servítky. Lítalo nám jedno pivo za druhým a s tím i jedna lepší hláška než druhá. Kája, který fungoval jako prostředník mezi pípou a stolem, dokonce dostal radu, ať nečumí a podává:).

Bylo tam tak sucho, že přestávala i tužka psát a zjistili jsme, že taxikáři jezděj s hadama:)). Pavel měl shodou okolností tričko Platan a někdo z místních se zeptal: „Proč my taky nemáme takový trika?“

Pavel zavětřil příležitost a nadhodil, jestli u nich teda nedostane nějakou slevu a od šéfové se mu dostalo odpovědi, že sleva nebude, ale že asi odejde bez trika:).

Také místní záchody nás nadchly. Byly na turecký způsob, s odtokem vedoucím do rákosí u řeky:).

Po pár pivech bylo pěkně veselo a skoro bychom si ani nevšimli, že už se začíná stmívat. Rozloučili jsme se s osadníky a vydali se zpátky. Nikdo nebyl schopný vyšlápnout ten lesní kopec, takže jsme zvesela tlačili. Když jsme se vydrápali k silnici, vyrazili jsme kolem Sudoměřic do Březnice, kde probíhala venku před hospodou vesnická zábava. Chtěli jsme se chvilku zdržet, ale přišel k nám jeden z místních Frantů a požadoval od každého vstupné 50 Kč (???). Chvilku jsme na něj nevěřícně zírali, načež jsme z té vesnice, kde je třeba vstupné, vypadli.

Byla už černočerná tma a nezbývalo nic jiného, než vyrazit do Tejna…

Zapsala: Růžovka