„Čus, nemůžu moc šlapat, ale nedáme nějakou etapu TdB?“ (Klimas)
„Čau, dal bych. Máš nějakou představu kdy? Mám volnej čtvrtek.“ (RuKou)
„Nevím, třeba v Sudoměřicích u Bechyně mívají myslím i ve čtvrtek otevřený stánek naproti hospodě, která teď snad dva roky neměla střechu, ale už brzo bude, tak není moc času…“ (Klimas)
Start 17:17 z parkoviště na konci Pražáku (původní plán 16:15.) vem si čelovku. To je Levorg? Se vyznáš! Nějak ti to sedí na zadku. Tak koukej, mám tam 250 kilo Zeolitu.. To je na zahradu. Kdy jindy jet na etapu, než když se ti to vůbec nehodí ne? 😀 Ale když chceš, tak musíš.. Kudy chceš jet? No, za Pintovkou v tom kopci doleva a dostat se na Želeč, Hlavatce, Vyhnanice. To ti nevím, provoz, kopec hned na začátku… protáhnu tě kolem řeky do Želče přes Ústrašice. Tak jo. Jaktože jedem jen dva? Čoveče, slábne to, když jsem napsal, kdo může ve čtvrtek, dozvěděl jsem se jen od Štěpy jestli taky jdem na Karlovo Zrezlý šlapky v sobotu. Tswe já se neptal kdo dneska nejde..
Pěkná trasa kolem řeky, tady to neznám. Co máš s tím kolenem? Bolí mě. Vyjíždím jen pod odborným dohledem lékaře. Musím k ortopedovi.. Oportunisticky jsem Kernymu na rodinnou dovolenou půjčil nosič na kola, abych si u něj našplhal. Sice to není ortopéd, ale cévkař, ale tak nějaký anesteziologický účinky by to snad mít mohlo, ne?.. On zápůjčku bez prostestů přijímá. Moc si nosič pochvaloval, jen mě trošku zarazilo, když mi ho vracel a vyndaval ho z kufru, z auta bez koule 😀 Ve finále to mělo jedinou chybu, že Kerny ve čtvrtek nemoh. Naštěstí srdcař RuKou byl po ruce!
Tohle je už Hugovo kolo, kua, už tam nemám nášlapy. Co tam tak vrže? To je koleno.. Seš si jistej, že budou mít otevřeno, jo? No, bude to napínavý, ale když jezdím kolem z Prahy ve čtvrtek později, má tam vždycky otevřeno. Ty záložní varianty, co jsi navrhoval, tak ty Chotoviny, to už je mimo rajón. Fakt, mám nedostatky v prvouce. Jezdíme přece jen trojúhelník ČB – Písek – Tábor. Musíme si dávat jen splnitelný úkoly.. V reportech je jen pár výjimek – výjezdní zasedání. Stejně už hromada hospod, kde jsme byli, neexistuje. Třeba v Klukách.
Vezmem to zadem. Zpomaluju (RuKou se diví, protože si (oprávněně) myslí, že jsme pomalí celou dobu. Kde jsou ty doby, kdy se zadejchal i na rovince a při etapě do Kluků si myslel, že se už možná ani nevrátí (o Kukačkovi nemluvě).
Už se musím kochat (fotí kolo).
Jsme tu! Je otevřeno! Již při příchodu na nás dýchne pohodová venkovní atmosféra pod kšiltíkem starého sila u nádražní budovy.
Tyvole, narváno (fotí). Smaž mě (aboridžinec)! Chápu, manželka? Ne, sociálka. Neboj.
Objednáváme v karavanu: Dobrý den, dvě piva, utopence a hermelín. Jak se to tu vlastně jmenuje? Klimas vytěžuje majitele a jeho ženu – oba důchodci, je vidět, že to dělají čistě pro radost a kontakt s okolím. Tady to nemá oficiální jméno. Hlavička Matesovi jede na plný obrátky, dedukuje, že bude teda nějakej tajnej název. A neoficiální? Chap se jen užuluje, Paní:
Tak já vám to teda povím, říkají tomu tady ChlaStánek.
Dej jim to na talíře. (Poznaj nóbl lidi). Hermelín i utopenej jdou pěkně na porcelán a fasujeme i pěkný příbory!
Dám vám k tomu tenhle červenej bonus, chcete? Jo! Paprička přistává u hermelínu.
A odkud až jedete? Jsme z Tejna. Ale to bylo moc blízko, tak jsme přijeli dneska z Tábora.
A měl bych tady ještě kozí rohy, dám taky? Ale nepálí. Jasný, perte to tam, díky. Máme i papričky co fest pálí, to jsou čtyřchlapáky. Ale ty Vám nedám. Tipnul nás spíš na baby (zcela správně, páč Klimas kupuje zásadně dámský karimatky a spacáky).
„A vy jste nějak spojený s tou vyhořelou hospodou naproti?“ „Ne, vůbec, ale rozhoupalo nás to vlastně k tomu tady začít..“
Výzdoba neexistujících stěn se stále proměňuje, dominují motivy zemědělské – traktory – oranžovej, zelenej, červenej, modrej. Zelenej, zelenej, žlutej. Nedá nám to a při průjezdu 23. kousku začínáme fotit. Na Tábor, na Březnici… Edo? Prosím tě, kdo seče? To je na dálkový. To půjčujete, Pepo i? Pepa je odborník.
Každý z projíždějícího auta, traktoru i motorky mává na známé osazenstvo na pozdrav.
Policajt ne, ten telefonoval a řídil. Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.
Zjisti, jak mají otevřeno. Klimas vytěžuje: středa až neděle od cca 17. Když je nejistý počasí, tak korespondenčně. Na SMSky. Tak asi nejsme na seznamu. 😀
Čurat se tu chodí do toi-toiky, nebo na koleje. Právě projížděl vlak..
Až po další konzumaci a doobjednání třináctky pro otestování a coly (byla to jen atrapa za sklem a nemají, modrou mají asi jen poslední – nikdo to tu nepije..) zjišťujeme, že jsme vlastně ještě ani nic neplatili. Automaticky totiž máme již dávno zřízený účet od pohodového vrchního a ten nám hlásí – Mám tady napsaný Cykoltýn. 275,-
Chceš jet zpátky po tý hlavní, nebo to zkusíme oborou? Tak mě to nevadí. Hele, tady měla být cesta. Ale není. To je klasika. Bahno je lepší projet rychle. Ale je to tu hezký, vyfotíme se u toho stromu? Tady to je Šťávovo, ta hájenka. Jo? To asi není na prodej, co? Ještě je tu jeden strom, dělej, že jedeš (fotí). Tady ten dojezd je horší, z Obory na Lom a pak k vysílači to houpe. Máš blikačku? Jo, ale v batohu, tak zastavíme, radši to nandej. Zkratkou přes náměstí? Jak chceš, může být. A pak po hrázi nebo další zkratku? Jak chceš. Tyvole, to byl slušnej killing závěr. Já jsem se tě ptal, jestli nechceš po rovince přes hráz. Tady bydlím. Dobrý to bylo, dáme letos ještě něco? Rád bych. Zdar a bacha na srny. Stánek valí i po západu slunce (foto).
Zapsal: RuKOU
