Sudoměřice u Bechyně – Hotel Fontána

Jednoho krásného podzimního odpoledne se naše komise TdB vydala na další neohlášenou kontrolu. (Vzhledem k tomu, že report píšu s menším zpožděním a bohužel má dlouhodobá paměť slouží velmi špatně, tak nemohu na 100% říct, že bylo krásně. Nicméně to není důležité.) Takže, jednoho krásného podzimního odpoledne…

Sešli jsme se jako vždy na startovní linii u mapy. Otázka zněla: „Tak kam dneska vyrazíme?“ Někteří z nás byli jasně pro nějakou velmi krátkou etapu, bylo nás ale málo. Pouze já. Pánové se rozhodli vyrazit směr Bechyně do Hutí, a tak mi nezbývalo nic jiného něž souhlasit. Odjezdu bránilo jen tradiční Bruggiho dofouknutí kol a mohli jsme vyrazit… Během cesty se nestalo nic mimořádného až na pár nečekaných zastávek, kdy měl Bruggi touhu vyfotit se s kdejakým balíkem, (slámy) a podobně. Tomu jsme včas zabránili a tak z polí nemáme žádné fotky, jestli se nemýlím.

Když jsme úspěšně dorazili na plánované místo, tak jsme s politováním zjistili, že hospoda už po povodním v provozu není. To nás, zkušené, ale nemohlo překvapit, proto jsme velmi rychle zareagovali a dorazili do Sudoměřic u Bechyně, kde jsme navštívili Hotel zvaný Fontána.

Zajistili jsme kola a už jsme spěchali dovnitř. V první chvíli jsme se lekli, jestli je vůbec otevřeno. Právě totiž probíhala rekonstrukce, naštěstí se ale majitel řídí heslem „náš zákazník, náš pán“. Poručili jsme si dvě velký a dvě malý (pro mě a pro Marťu, někdo to vyzkoušet musí). Museli jsme ale taky okusit něco v podobě jídla a když se Bruggi zeptal, jestli by nebylo něco k snědku, vrchní odpověděl: „Jo, jídelní lístek“. Trochu v nás hrklo s představou, že do sebe ládujem jídelák, v zápětí nám to ale došlo, když nám nesl jídelní lístek, abychom si mohli vybrat. (Trochu jsem si oddychla.)

Pavew nejdřív nemá hlad, že prý měl svačinu doma, leč po nahlédnutí do lístku volí „topinku sekyrku“ ovoněnou silným sýrem. Marťa volí klobásku, Bruggi salám s cibulí (15dkg) a já: “zkusím utopence“ povídám. Vrchní nato: „Jsou ostřejší“. Nepřesvědčil mě o tom, že bych si je dávat neměla. Jak si tak čekáme na tu sváču, tak nás Bruggi seznamuje se svými zážitky z Číny… Přitom dochází ke skandálnímu odhalení, když se v jedné chvíli podřekne a vyplyne najevo, že nebyli 3 týdny v Číně, ale v Jičíně!..

A klukům se zachtělo fotbálku, ale já a Bruggi jsme zásadně proti tomu, abychom šli hrát před jídlem. (Pak už jsme se k tomu nedostali.)

V pozadí hrála televize, kde byl zrovna na programu Vinetou. Bruggi při pohledu na TV prohlašuje: „já to zase vobrečím“. Pavew přecenil své síly a ke konci své porce si stýská, že už nemůže. I Bruggi fňuká, že si měl dát 10 dkg a ne 15… „Trochu si to opepřím, prohlásil a vysypal si nedopatřením téměř celou pepřenku do talíře..“

Pavew filosofuje: „Nejlepší na energii je sádlo..“

Přesto dundá na Karlovi „soustíčko“. Ani Král větráků nezklamal, když na jeho pivísku chyběla pěna.. Čas naší kontroly se naplnil, takže platíme a k tomu si ještě přidáváme tatrančičku (Bruggi) a jednu čokoládičku, kterou jsme zblajzli venku na trávě těsně před odjezdem. Pak už jen nasedáme na kolíčka a prcháme směr domov… To jsme si zase užili světa 🙂

Zapsala: Léňa