Sviny – Obecní hostinec

Start etapy ve 14.30 od mapy na náměstí!

Tak by asi vypadala SMS, kterou bych dostal, kdybych start etapy neoznamoval jiným já.. Přes ignoranci, se kterou jsem se setkal (např. Brůdži si léčil bolístky po popíjení levného vínka řečeného Čůčo z předchozího podvečera, Fidži s Tanyou likvidovali kbelíky svíčkové s brusinkami a kopičky bábovek u babiček, zatímco Kernískovi nemají rádi bláto a proto raději strčili hlavy do písku, vlastně Písku..), se dostavil Pavew a to dokonce 11 sekund před stanoveným termínem!!! Se mnou samozřejmě přijela v plné síle z tréninku Léňa. Ještě jsme počkali na dnešního special guesta Johnyho a mohli v klidu vyrazit vstříc novým dobrodružstvím. Jako cíl byly stanoveny Sviny.

Vzali jsme to „zkratkou“ přes Hartmanice, když jsme v Bečicích odbočili vlevo – do kopce, místo abychom vybrali cestu snadnější – vpravo a bez kopce. V pohádkách se to tak alespoň mnohokrát vyplatilo.. V Hartmanicích jsme však opět neměli štěstí, jak v hospodě, tak v místní moderní internetové library bylo zavřeno a též venku tu není ani noha.. Ale to už jsme profrčeli Zálším do vedlejších Mažic (vzdálenostně něco jako Frydek-Mistek), kde se tajně čerpá ze zemně Bukovská voda.. S vypětím sil Pavewa držíme na jeho novém čistém kole, není se ale čemu divit, místní hospůdka „Na kovárně“ se zdá vskutku poctivá! Proto tu v těchto končinách dnes ale nejsme! Pokračujeme proto vstříc vytouženým Svinům. Poslední vískou před nima jsou Borkovice. Směr Sviny je jasný, to nám ale nebrání zakroužit po vsi a zjistit, jestli tu mají nějakou útulnou hospůdku. Nemají.. Objevili jsme tu jenom jednu mně naprosto odpůrnou budovu označenou jako hospoda, která mně ani nikoho dalšího vůbec nelákala a doufám, že sem hodně dlouho nebudeme muset jet.. Marně jsme sem ale ani v tomto případě nejeli, protože jsme před hospodou spatřili k všeobecnému pobavení dvě teens borky ve věku cca 14 let jak poctivě leští škodárnu stopětadvácu, zřejmě chloubu největšího místního ranaře..

To nám dodalo sílu a poslední 2 zbývající kilometry, oddělující nás od našeho dnešního cíle jsme ani téměř nezaznamenali. Se vzpomínkami na poslední informační nahlédnutí do místního obecního hostince jsme opatrně otevřeli poctivé „už něco pamatující“ dveře a vklouzli do lokálu.

K naší radosti musíme konstatovat, že se tu nic nezměnilo.. Tedy už dlouho.. Hodně dlouho.. Tedy až na to, že tu dnes byly dokonce roztažené závěsy. To nám umožnilo pohled na žluté, těžké záclony, přes které jistě nakukoval ještě Franz Josef, když „a jestli vůbec“ tudy projížděl za dob svého panování..

Rozhlížíme se dále. Zelený Samson ubrus, těžký kouř po celé místnosti, ticho prořezává svým kvílením pouze stará Calexka. Štamgasti mlčí. Ještě mne napadá, že tu je puštěná také televize, což je ale samozřejmě mínus. Při pohledu na ubrus a totálně zasekaný popelníky se již těším na Samsung (čti Samson), který jsem dlouho neměl, z čehož mne však vyvedla mírně obstarožní paní vrchní. V nabídce je totiž pouze G,P,B.. Tomu se říká vděk.. Ale to už jsou piva na stole, taky Léni pravá Coca cola z dvoulitrovky a Fantička Johnyho. Fantička byla velmi dobrá, taky díky tomu, že si pro ní chodily do půllitrů aboriginci z venku, cola už měla místo bublinek menší perličky, ale pořád byla v toleranci.

Někdy v tomto okamžiku jsem si uřízl pěkné „Fó-pá“, když jsem své pivo nepostavil na tácek, ale mimo. Na mou omluvu budiž řečeno, že na to nejsem z limonádiček zvyklý..

Po našem příchodu se počet místních štamgastů z počátečních dvou zvedl do pěti minut na slušných sedm. Většina však pravděpodobně přišla na čumendu a po tom co nás jako vetřelce okoukli, dali jedno pivo a zjistili, že jsme pravděpodobně neškodní, odešli. Pavew nám pro jistotu obkreslil klíč od kol na papír, co kdyby se náhodou ztratil.. Je mazaný.
Objednáváme utopence, které mají v místní nabídce. Vrchní odchází někam dozadu, něco tam štrachá a v zápětí přichází se čtyřma kouskama. Následuje zápis na lístek a podrobné seznámení se všemi položkami na něm s bohatým výkladem. Dozvídáme se, že utopenci i s chlebem jsou tu za 20, brambůrky staročeské s cibulkou, malé za 10, Coca cola za 10, Fanta za 10, Chio šunkosýrové Frity za 10, tyčky za 10 , malé pivo za 10 a velké je ta čárka na papíře. Za 16. Zajímavé.
Pavew (towards Johny): „Strašně z tebe táhne žlutá..“
Johny: „Promiň..“
Pavew: „OK,.. „

Johny: „Pavle, hele.. můžu ochutnat pivo?“
Pavew: (ve sklenici je půl piva) Hééémc hééémc (ve sklenici žádné pivo není..) „Co si říkal?“
Johny: „…“

Nechal jsem Johnyho napít ze své sklenky a tajně doufal, že mu tím třeba předám žezlo „Krále větráků“ a pěna už mi nebude nikdy v životě padat.. Pokud bych se však nejakým nešťastným nedopatřením opět někdy v životě nenapil od aktuálního nosiče tohoto řádu.. A vskutku! Při posledních doušcích piva z mé sklenky musím s potěšením a snad i dokonce s malým překvapením konstatovat, že vidím stále plno pěny!.. Že se mnou tento zázrak v přímém přenosu užasle sleduje celý náš stůl a hromadně v počtu 4 mlčí a nevěřícně kroutí hlavami je víc než jasné.. Mám pro to jen dvě vysvětlení. Buď mi tam Honza naslintal (což je dost pravděpodobné), nebo pro to nemám vysvětlení..

Posílen na sebevědomí jsem se nechal vyhecovat a objednal si ještě celý malý za 10..
Nic jiného mi ani nezbývalo, venku lilo jak ze dvou konví.. No, lilo.. kroupy podruhé. Letošní léto zdá se mi poněkud zvláštní..

Naštěstí je tu pivo dobrý, i z venku si sem pro něj plno místních aboriginců před slejvákem přišlo, jenom na rychlou likvidaci dost studený.. Což samozřejmě vůbec nevadí Pavewovi, protože je plechová huba.. O kvalitách piva vypovídá též skutečnost, jak tu pivo pěkně kroužkuje, čepice je tu taky poctivá. To se bohužel nedá říci o míře, která byla dobře 1 cm podmírák.. A to je škoda. Korunku dvě bychom si i klidně za plnou míru k těm 16ti kačkám za velký přidali.

Kde tady ubrali na kvalitě utopencům, který byly na můj vkus poměrně dost suchý (asi už byli delší dobu na břehu), přidali mocnými hlty na kvalitě piva. Budvárek jsme kontrole nepodrobili, protože nás nerada bolí hlava.. Ještě tu mají Plzeň, ale tu nám dnes Pavew – nejrychlejší objednávač z nepochopitelných důvodů nedopřál..

Ale to už ustal lijavec kroupovec a my dáváme dohromady poměrně dobře snesitelných 198 čmrdlíků za útratu nás všech čtyř a odcházíme pro naše milá kolíčka a vyklízíme pozice nejkratším směrem Týn.

Jak si to tak pelášíme domů, Pavew najednou prohlašuje – hele, suchá silnice!.. A to neměl dělat.. V okamžiku se přihnaly mračna jak zimní stadion v Chicagu a spustily všezničující koncert.. Asi za 15 sekund jsme byli mokrý jak zmoklej pes, jenom jsme míň smrděli.. I kroupy na sebe nenechaly čekat, což je pěkně vidět z fotek.. Nepomohly moc ani vysoký topoly, nejlepší místo, kde se dá v bouřce schovat a tak jsme po nějaké chvíli rezignovaně opět vyrazili směrem domů do sucha.. Hned za Bukovskem se udělalo v obloze opět modré okno a déšť ustal, což nám v té mokré chvíli však už moc neříkalo. Zuřivě dupajíce do pedálů jsme pohlédli vpravo a spatřili obrovskou vybarvenou duhu. „Stálo to za to“.. pomyslela si minimálně polovička naší výpravy.. Poklad na konci duhy jsme se hledat nevydali, musíme se přeci schovat také něco do příště!..

Zapsal ještě (snad.. možná..) Král větráků