Den před 50. výročím tragické události invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa jsem se připravoval na vyvěšení vlajek. Najednou SMS od Klimiče za dva dny ve středu vyrazíme na TdB (přesně „Čus tak středa v 17: mula mula“), jenže to já už nemoh, tak volám ihned zpět se snahou se domluvit jak vzniklou tíživou situaci vyřešit (minulý týden jsme totiž psal , že ve středu můžu). Poté co jsme probrali všechny dny v příštích dvou týdnech a neshodli se na společném volném termínu, přistoupili jsme k radikálnímu řešení situace ….. jedem hned teď! Pak ticho v telefonu. Je potřeba upřesnit kolik v tu chvíli bylo hodin u nás ve středu Evropy, bylo 18:24. Slunce ten den zapadalo ve 20:09. Já v Písku a král větráků v Tejně …. kam vyrazit? Po telefonu nad mapou hledáme hospodu v dojezdu našich cykloschopností a kde jsme ještě nebyli, hovor trval 14min a 56s ( což bylo 14,3% zbývajícího slunečního svitu ten den). Nakonec vymyšleno – potkáme s v Albrechticích nad Vltavou, pak zamíříme do Oudraže, dále směr k řece do kempu Rejzíkov – tam má bejt hospoda a otevřená do 20:00, žádnej časovej stres 🙂 U kola zjišťuju, že nemám svítilnu, volám Martina a začínám se vymlouvat (nejradši bych nejel – potřeboval jsem ještě dotřít podlahu v koupelně speciálním odstraňovačem cementových skvrn), ale Klimas je fakt kámoš a řek, že mi rád čelovku zapůjčí 2ks a k tomu dvě dětská světýlka. Dobrá jedu.
Mezitím Martin ještě kontaktoval ostatní členy TdB – z jeho zápisků:
– Standa nemůže, má hotovost a teď je to vostrý, navíc má něco rozdělanýho..
– Brůdži to nezvedá.. klasika. Že by rodil? Stejně to zase nestihne, protože když se vzbudí, musí si zásadně opláchnout prrdel ve sprše a dát si jogurtíček.. To holt Štěpánka musí chvilku podržet..
– Pavew shání volně stojící spotřebiče, tj. nemůže
– Nodži si válí šunkofleky na Lipně..
Vyrážím 19:05 rychlostí sprintera Tour de Francek po trase Písek, Tálín, Paseky (tam si u jednoho z domů na zápraží u cesty vychutnává cigaretku sestřička z práce Hanka – dělám že nevidím, nezdravím, nemám čas…, v hlavě se mi ozve song: jsem prý blázen jen…), přes vrcholovou premii v Píseckých horách a pak sjezd do Albrechtic. Se smrtí a rojem mušek v očích, smykáčem zastavuju na návsi před bufetem Miláček, tady si už v klidu sedí Klimas a docucává coličku. (2 decky Coly (Coca Cola) u Miláčka… 10 kaček! legenda je zpět.. Aboriginec mámí ze servírky, jestli už je vdaná, prý je. Pozn. docucávač.) Měl totiž rychlou cestu. Ještě než vyrazil, tak mu cestáři stačili vyklidit trasu, aby mohl bleskově projet v maximální rychlosti, bez rušení provozem – decentně rozkopanou silnicí, víc toho za takovou chvilku chtít nemůžeme..
Klimasovo jízda:
Kernyho jízda:
Není čas na dlouhé vítání po letech na TdB (jen Klimase zarazil můj nový outfit – vyrazil jsme narychlo v koupacích trenkách tyrkysové barvy letošní model bez plameňáků (ty frčely loni), barva v minulosti u mě nevídaná, kde je konec ustřiženým starým sepraným džínům, ty už nenosí ani Palo Habera. Nové kolo – ale stále Rockmašína) , frčíme dál do Údraže. Po cestě probíráme statistiku ujetých km v posledních letech, není přetrénováno – forma dobrá, krajina okolo nás letí, řetěz u kola vrže. Jsme v Údraži , bereme to zkratkou na návsi „krásně“ označenou cestou o šíři 60cm pro chodce a cyklisty – jak by tam, asi jelo auto, proč je potřeba značka na začátku a na konci cesty, je blahobyt tak proč nevyhazovat za blbosti a hlavně co kdyby si někdo stěžoval na neoznačenou cestu 🙁 Z kopečka dolů a jsme u řeky v kempu Rejzíkov. Jsme překvapeni krásou toho místa, dřevěné chatky, trávníček, hřiště, bazén, loďky, skoro vyschlá zelená řeka, klídek, prostě pohoda. Míříme rovnou k výčepnímu zařízení a na baru jsme v 19:48. Pivo Kozel. Milá obsluha nás upozorní, že když budeme pít rychle tak stihneme ještě jedno (to ještě nevěděla , že má čest s Králem větráků). Sedíme venku před hospůdkou, kde je u stolů několik místních rybářů, postupně dopíjejí, odcházejí, jen jeden zůstává a dává se s námi do řeči. Říkám mu, že jsem čet v Píseckejch postřehách, že tu bude novej most přes řeku… Vyvádí mě z omylu: „ chystá se most, no spíš lávka přes staré pilíře, ale starej Vodrážka (změněno – ochrana osobních údajů GDPR) tu louku stejně neprodá, to jedině přes jeho mrtvolu. Oni tam jsou na konci světa a jim tam nikdo jezdit nebude! Je jasné že lávka dlouho nebude, Vodrážka má totiž tuhej kořínek.
Já mám dopito, Klimas ještě 1/2piva, ale chutná mu a ještě má i trochu pěny. Vrchní odchází, ještě za ní prohodím, že je nám nějaká povědomá a ona že je z Tejna a my taky a jmenovala se za svobodna Růžičková, najednou si vzpomněla…. Klíma! Ale víc už nepřidala, jen lehce polkla…. co se tenkrát stalo ? Co na to záhadolog? Odchází se slovy: půllitry tu nechte na stole, zítra si je uklidím.
Vše dopito, zvedá se i poslední štamgast „kluci raději pojedu před váma, mám něco upito“ a nasedá do auta, jede přece jenom kousek do kopce k Oudraži a řidičák už mu vrátili.
Nafotili jsem ještě pár fotek okolo bazénu, palmy tam mají taky a upozornění aby se nemočilo do bazénu, jinak ho prej zavřou.
Překvapivě lehce v dobré náladě jsme vyjeli do kopce a v Oudraži se naše cesty rozcházejí. Vzal jsem to zkratkou přes Písecký hory s lucernou na čele skrze noční divočinu, srnci se mi pletou pod kola, parůžkama drnkají o výplety kol, v lese houká sýček, v lese okolo stále něco šustí …jedu rychle, papír sebou nemám…
Díky za bleskovou etapu.
Zapsal Corny
